ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: Lukáš Urban

Úředník z Litomyšle ve Svitavách radil, jak udělat město hezčí

  • 2
V minulém týdnu proběhl ve Svitavách diskuzní večer, na který byl pozván úředník Antonín Dokoupil z Litomyšle. Porovnával architekturu obou měst a radil Svitavám, jak město udělat hezčí.

Litomyšl a Svitavy, dvě blízká města s úplně jinou historií, je snad lepší nesrovnávat. Sebevědomé rodiště Bedřicha Smetany je totiž v mnoha ohledech dál než někdejší sudetské město, které po válce těžce hledalo svoji novou identitu.

Tento týden ale na porovnávání došlo. Skupina mladých lidí ze Svitav toužících své město posunout z provinčního stínu pozvala na diskusní večer vedle architekta Petra Leška i Antonína Dokoupila, který je pětadvacet let spojován s architektonickou proměnou Litomyšle.

„Rozhodně jsem vám nepřijel říct, jak se to dělá, přijel jsem vám říct, jak to děláme v Litomyšli, což neznamená, že je to samospásná záležitost. I my se potýkáme s komplikacemi,“ začal Dokoupil svoji přednášku fotografií se zanedbaným a zarostlým vnitroblokem cenné památky Domu U Rytířů.

Přesto brzy během diskuse o architektuře a urbanismu se srovnávání nevyhnul. 

„To, že ve Svitavách nebyla nikdy architektonická soutěž, nedokážu pro to najít jiné slovo, považuji za velikou chybu,“ neodpustil si vedoucí oddělení rozvoje litomyšlského městského úřadu.

Kvality Svitav jsou podle místostarosty Pavla Čížka někde jinde.

„Velká rekonstrukce náměstí v 90. letech přinesla městu nejen Cenu za regeneraci městského jádra od ministerstva kultury, Svitavy byly první v republice. Dobře byla v jednom časopise ohodnocena i čtvrť rodinných domů, otevřenost sportovišť,“ řekl Pavel Čížek.

Rozčilovaly mě lampy na svitavském náměstí, říká Dokoupil

Podle Dokoupila článek v časopise nebo cena za regeneraci není žádným měřítkem kvality. „Teď budu chodit po tenkém ledě. Ale vždy mě rozčilovala historizující podoba lamp na svitavském náměstí,“ řekl.

Když jedna žena v diskusi kritizovala podobu zeleně natřeného zábradlí u nově regulovaného koryta řeky Svitavy, Dokoupil to s chutí glosoval. „V Litomyšli se o to také při regulaci Loučné pokoušeli. Všiml si toho starosta, který mi hned na to zavolal, a druhou plechovku už nenačali,“ pobavil část publika Antonín Dokoupil.

A řeč došla i na podobu supermarketu Billa, který v obou městech ještě donedávna byl. Ve Svitavách je to klasická krabice, v Litomyšli je to elegantní obchod s dřevěnými prvky. „Nesmířili jsme se s krabicí, kterou nám navrhovali. Jeli jsme se podívat do nedalekého Rakouska, kde architektura stejných budov je úplně někde jinde. Chtěli jsme to po nich i u nás,“ řekl Dokoupil.