Soud muži uložil také ochrannou sexuologickou léčbu. „Obžalovaný neměl přímý úmysl ženu usmrtit. I malé dítě ale ví, že když někoho škrtím, pak ho můžu uškrtit. Obžalovaný také měl se sexuálními praktikami zkušenosti, jednou to skončilo bezvědomím partnerky, věděl, že k tomu opět může dojít. Tady jednak použil ke škrcení i ruce, navíc to bylo za účelem vlastního sexuálního uspokojení, ne partnerky, jak tvrdil,“ řekl v odůvodnění rozsudku předseda trestního senátu Jan Šlosar.
Pozastavil se také nad tím, proč obžalovaný nezavolal záchranku. Zda nechtěl, nebo se bál ostudy. „Mohl cítit handicap. Strávil noc se ženou, kterou sotva znal, navíc s nestandardním sexuálním zážitkem. Pak ale soud vzal také do úvahy, jak se ženou naložil. Pár hodin poté jel k rodičům, kde pohřbíval starého rodinného psa. Zjevně rozdílně, než jak naložil s obětí,“ řekl Šlosar.
Soud vzal v potaz také dosavadní bezúhonnost obžalovaného, léčení označil za nezbytné. Uložil také obžalovanému zaplatit sedm tisíc korun zdravotní pojišťovně a rodině náklady na pohřeb mrtvé ženy. Požadované dvoumilionové návrhy jako nemajetkovou újmu rodině poškozené ženy ale nepřiznal nikomu.
„Soud nemá dostatečné podklady, pozůstalí ani nevyjadřují, o co své návrhy opírají,“ řekl Šlosar. Sumu 200 tisíc korun přiznal matce poškozené, několikaměsíčnímu synovi ještě o sto tisíc korun více. Se zbytkem požadovaného nároku je odkázal k civilními soudu.
Rozsudek není pravomocný, obžalovaný se odvolal jak proti výroku o vině, tak proti trestu.
Muž sice svého činu litoval, dlouhé vlasy mu záměrně zakrývaly tvář, aby mu nebylo vidět do obličeje. „Neměl jsem v úmyslu to udělat naschvál, život jí nevrátím. Zpanikařil jsem, jinak bych zavolal záchranku,“ řekl obžalovaný.
Potkali se náhodou na nádraží
Muži hrozilo za zvlášť závažný zločin vraždy 10 až 18 let. Ženu potkal náhodně. Na vlakovém nádraží ho podle něj poprosila o cigaretu. A tak se seznámili. Žena potřebovala někde přespat, a protože byly podle obžalovaného hotely zavřené, nabídl jí nocleh ve svém bytě. Nakoupili ve večerce, doma pak poslouchali písničky, popíjeli vodku a tancovali.
Pak měli pohlavní styk. Při druhé souloži ji začal přidušovat. Dal jí triko kolem krku a utahoval. Totéž zkoušel i s vlasy.
„Četl jsem o tom v knížkách, že prý se při tom dosáhne lepšího orgasmu. Četl jsem to v Kámasútře. Zkoušel jsem to předtím i s jinými partnerkami a nikdy nedošlo k žádnému problému,“ řekl obžalovaný s tím, že žena proti této sexuální praktice nic nenamítala.
Ženu oživoval, ale marně
„Po konci, když jsem se vrátil z koupelny, jsem viděl, že je na posteli nehybná. Otočil jsem ji a začal ji resuscitovat. Stačoval jsem jí hruď a vdechoval do ní,“ popsal obžalovaný.
Zatímco v přípravném řízení o volání záchranky neuvažoval, nyní ji ve výpovědi zmínil. Pak ženu, jak uvedla obžaloba, naložil do výtahu, sjel do přízemí a vynesl ji do parčíku před dům. „Nic lepšího mě nenapadlo,“ řekl.
„Utřel jsem výtah, uklidil chodbu a vytřel. Měl jsem ten týden službu. Pak jsem se prospal a odjel prvním autobusem k rodičům pomáhat je stěhovat,“ vypověděl.
Po necelém roce od skutku vyjádřil lítost. „Mrzí mě, že té osobě nemohu vrátit život,“ řekl při ukončení výslechu.
Vrah ženy v Chotěboři bydlel v domě, u kterého oběť ležela. Policii se přiznal |
Soudní znalkyně Petra Sejbalová z oboru sexuologie před soudem uvedla, že obžalovaný trpí poruchou sexuální preference – sadismem. „Formu rdoušení sadomasochisté často praktikují. Pro tyto způsoby se doporučuje, aby oba partneři souhlasili a měli takzvané stopky, tedy předem domluvené signály, kdy přijde znamení, že jeden z partnerů dál nechce pokračovat,“ řekla sexuoložka. Smrt u těchto praktik nevyloučila.
„Sadista dosahuje svého vzrušení dominancí nad obětí, potřebuje ji znehybnit. Ovládací schopnosti byly při činu zachovány, ze sexuologického hlediska byly sníženy podstatně,“ vypověděla Sejbalová. Pobyt obžalovaného ve společnosti označila za nebezpečný kvůli riziku recidivy, proto navrhla nejintenzivnější formu léčby, tedy ústavní.
„Parafilie, tedy sexuální deviace jsou dlouhodobého až trvalého charakteru, toto zaměření u něj bude i po propuštění na svobodu, pokud bude odsouzen. Bude to stále preferující erotická aktivita. Bez léčby, kdy se naučí ovládat své nutkání nebo se naučí používat přiměřené praktiky, k tomu je třeba intenzivní léčba. Délka trvá až několik let, v případě vraždy to mohou být 3, 4 roky. Ústavní léčba má i intenzivní skupinovou terapii, která je důležitá k náhledu, hormonální léčbě podle ní nemá takový význam. Léky to za něj nezvládnou, musí chtít,“ řekla Sejbalová.
Plný náhled podle ní obžalovaný nad svou úchylkou nemá. Záleží na vnitřní motivaci klienta.
Jan Rejtárek znalec z oboru soudního lékařství před soudem popsal, že byly dominantní známky dušení. „Zlomeniny hrtanových chrupavek a jazylky vznikly střední až velkou intenzitou. Násilí na krku muselo být v řádu jednotek minut,“ řekl. Obžalovaný škrtil i rukama.
Jak zaznělo u soudu, s ženou byly od jejích 13 let problémy, nechodila do školy a přespávala na ubytovnách. Do 18 let žila v diagnostickém ústavu. Po několika letech těhotná navštívila matku. „Kontaktovala jsem Rozkoš bez rizika, kde jí pomáhali. Chyběly jí drogy, mluvila o čertech, neměla ani doklady,“ četla výpověď matky členka trestního senátu.
Žena nalezená v Chotěboři zemřela násilnou smrtí, policie zadržela podezřelého |
Měsíc před termínem se jí narodil zdravý, byť nedonošený syn. Bylo ale jasné, že se o dítě sama nedokáže postarat. Stále jí pomáhala matka. Pak se od ní chtěla odstěhovat. „Dvakrát mě napadla fyzicky a vyhrožovala, že mě pořeže,“ četla dál matčinu výpověď členka trestního senátu. Matka se pak dcery začala bát, právě jí byl dceřin syn svěřen do péče.
U soudu zazněla i výpověď bývalé partnerky obžalovaného. I po té chtěl pohlavní styk se škrcením. Jednou k němu došlo, nikdy poté žena na podobné praktiky nekývla.
Podle soudních znalkyň z oboru psychologie a psychiatrie není muž duševně nemocný, má ale poruchu osobnosti s těžkým emocionálním defektem, která je vrozená a není léčbou změnitelná.
„Má anomální antisociální rysy, disponuje emočními impulzy. Nevyzná se v sobě, nemá vnitřně přijaté sociální normy a pravidla, proto mu nečiní problémy říci, že je překročil,“ řekla soudní znalkyně z oboru psychologie Marcela Langová Šindelářová.
Pachatelé se snaží po činu jednat úplně normálně a tím se falešně ubezpečují, že se nic nestalo. „Ale že by šel někdo spát jako on, s tím jsem se nesetkala,“ řekla psycholožka s tím, že prognóza pro jeho resocializaci není příznivá.
Policie zjišťovala totožnost podle tetování
Vyšetřování komplikoval policii fakt, že neznala totožnost mrtvé. Zkusila oslovit veřejnost, zda někdo nepozná výrazné tetování, které žena měla.
„Její tetování jsme konzultovali i s tatéry. Ti nám řekli, že zrovna tento typ není ničím výjimečný, o čemž svědčilo i množství reakcí od veřejnosti. Vše jsme museli prověřovat. Tlačil nás čas,“ řekl novinářům po spáchaném trestném činu vedoucí odboru obecné kriminality krajské policie na Vysočině Pavel Kubiš.
Se zveřejněním fotografií policisté museli zároveň veřejnost uklidňovat. „Případ vyvolal velké emoce hlavně na sociálních sítích, proto jsme chtěli, zejména obyvatele Chotěboře, ujistit, že nikomu nehrozí žádné další nebezpečí,“ vysvětlovala tehdy mluvčí vysočinské police Dana Čírtková.
Na těle zavražděné byly zjevné stopy nedávného porodu, a tedy vyvstaly i obavy o bezpečí dítěte. Zveřejněná výzva byla nakonec úspěšná, kriminalisté se dozvěděli jméno oběti a zjistili i to, že žena skutečně měla několikaměsíčního syna, o něhož se však starala babička.
