Správce pardubické dráhy Jiří Janda si ovšem sám může ověřit, v jaké stavu je dráha a zda je potřeba přikropit. Slouží mu k tomu přístroj podobný dětskému měření výšky, jaký mají ve své ordinaci pediatři.
„Říká se mu pendometr, nebo půdometr a zjistíme s ním, jak je dráha tvrdá,“ říká Janda.
Do trávy v cílové rovině zabodne hrot pendometru a spustí kilogramové závaží z výšky jednoho metru na plochu velkou centimetr čtverečni. Toto opakuje celkem třikrát a na jednadvaceti místech, kudy koně poběží. První hodnota je 4,5 centimetru, druhá 6,5, třetí 8 centimetrů.
„Pokud by zaboření nemělo mezi sebou rozdíly, kůň se bude klouzat. Rozmočení musí být rovnoměrné do osmi centimetrů. Jestliže by to bylo víc, koně se budou bořit a smekat. Taková dráha je pak nebezpečná zejména v zatáčkách a před skoky, kde musí kůň cítit stabilitu pod nohama,“ říká Janda.
Podle tohoto měření je pak po přepočtu jasné, zda je dráha tvrdá, pevná, pružná, nebo měkká. „Dráha bude s velkou pravděpodobností pružná,“ říká Janda.
Závlahu obstarává počasí, takže zbývají poslední úpravy kolem překážek. „Tráva na dráze je posekaná na tu správnou velikost, teď už jen vysekat na několika místech před překážkami, aby koně dobře viděli, kdy mají odskočit,“ říká Janda.
Překážky jsou zvýrazněny bílou latexovou barvou. V Británii, kolébce dostihů, totiž nedávno zjistili, že na zelené trávě vnímá koňské oko lépe bílou barvu, než tu oranžovou.
