Když před takřka deseti lety tehdejší náčelník generálního štábu Petr Pavel navštívil tvrz Boudu, která měla jako součást československého opevnění Hitlerovi ztížit dobytí Československa, v objektu K-S22 s typickou otevřenou šachtou se od jedné z vůdčích postav českého bunkrologického světa Martina Ráboně dozvěděl, jak fungovala výsuvná dělová otočná věž považována za hlavní zbraň každé tvrze.
Pokud by Pavel dnes už jako hlava státu navštívil bunkr znova, největší a nejsložitější zbraň na obranu první republiky uvidí dokončenou. Tedy alespoň jako dokonalý pohyblivý model.
„Zbraň měla být na Boudě osazena před více než 84 lety. Nepodařilo se. Dnes dovršíme alespoň symbolicky tento okamžik a odhalíme tuto zbraň ve zmenšeném měřítku 1:10,“ uvedl ředitel Společnosti přátel československého opevnění Libor Tisovský účastníky slavnostního odhalení, u kterého byla i dcera armádního generála Ludvíka Krejčího Marie Žižková.
Dělostřelecká věžK-S22 Horymír je dnes jediným objektem s plně dochovanou otevřenou šachtou věže. Náročná zimní betonáž objektu proběhla ve dnech 22. listopadu až 7. prosince 1937 a bylo na ni potřeba 2680 m³ betonu. Srub měl pojmout 50 členů osádky, která měla pracovat na směny. Munice se do bojového patra dopravovala výtahem, s podzemím byla věž propojena 99 schody. Prostory horního patra objektu sloužily k přípravě (laboraci a časování) střeliva a především jako pohotovostní muniční sklad, ve kterém bylo uloženo přibližně osm set granátů ráže 10 cm. Byl zde rovněž vstup do pancéřového zvonu. Ve spodním patře se nacházela filtrovna objektu, ubikace několika mužů hotovostní obsluhy, sociální zařízení, ubikace velitele a sklady. V součinnosti s tvrzemi Hůrka a Adam by mohlo do králického údolí padat až 150 dělostřeleckých granátů za minutu. Věž mohla zasáhnout prostor o celkové rozloze asi 448 km². Zbraň měla i speciální úkol, a to v případě potřeby odříznout komunikace od města Mittelwalde (dnes Miedzylesie v Polsku), kde by se patrně soustřeďovala nepřátelská armáda. |
Že nejde o žádnou dětskou hračku, ale o věrohodný model, jehož podoba vychází z nikdy nedokončeného originálu, svědčí i jeho váha. „Z 99 procent jde o ocel. Dřevěná je pouze podlaha a pár plastových výlisků. Když ještě odečteme skleněnou vitrínu, model samotný má více než tunu,“ řekl jeho tvůrce Ondřej Schejbal, který nad modelem spolu s dalšími fajnšmekry strávil téměř tři roky života.
Vše bylo tak trochu dílem náhody. Nebýt původní nalezené dokumentace k originální zbrani, sen všech bunkrologů by těžko vznikl. „Vycházel jsem z výkresu z roku 1937, čtyř stran strojopisu a výkresů na pancéřové prvky. Ty měly jen orientační kóty a vyznačená těžiště, protože měly sloužit jako podklady pro zamýšlenou přepravu na dělostřelecké tvrze. Později k tomu ještě přibyla německá kopie zadávacích a přejímacích podmínek, což je takový manuál, který popisuje jednotlivé funkce a obsluhy zařízení věže,“ řekl Schejbal ke zbrani.
Až na přelomu let 2020 a 2021 se dalším zapáleným spolupracovníkům podařilo dostat k torzu archivu Škodových závodů na Slovensku, které kvůli nacistické hrozbě svoji filiálku založily v Dubnici nad Váhom.
„Doputovalo ke mně asi 650 originálních výkresů. Ukázalo se však, že vývoj věže pokračoval i po Mnichovu a některé původní komponenty neodpovídaly původní verzi. Co bylo podle původních výkresů špatně, to jsme vyhodili a museli udělat znova. Proto se nám práce na finální podobě modelu protáhly,“ řekl Schejbal ke složitosti modelu, v němž nesmí chybět zmenšenina houfnic vz. 38 s téměř 12kilometrovým dostřelem.
Model poháněný elektromotory, který vyšel na milion korun, je k vidění v rámci základního vyhlídkového okruhu ve speciálně odvětrávané místnosti objektu K-S22 Horymír.
„Návštěvníkům ukážeme, jak zbraň měla fungovat a jaké pohyby mohla vykonávat. Mimo to budeme pořádat speciální prohlídkové okruhy pro ty, kteří budou mít zájem jenom o dělovou věž. Půjde o výklad se vším všudy asi na hodinu,“ dodal Tisovský k novince.
