Kabát byl největším tahákem a měl se stát vrcholem celé akce. Z hlediska návštěvnosti tomu tak opravdu bylo, fanoušci se rozprostřeli po celém areálu. Co se týče hudební kvality, to ale vrchol rozhodně nebyl. Vystoupení totiž chyběla pověstná šťáva a „drajv“.
Koncert byl unylý, jednorozměrný. Pěvecký projev frontmana kapely Josefa Vojtka byl plochý a s notoricky známými studiovými nahrávkami se dal jen těžko porovnat. Chyběl i výraznější zvuk bicích, který by písním dodával alespoň nějaké grády.
Hodně pokulhávala i komunikace s publikem. Ta totiž téměř neexistovala. Vojtek se omezil pouze na to, že pozdravil, představil následující písničku (někdy ani to ne), poděkoval a rozloučil se. Lepší komunikaci předvedly snad všechny kapely, které se na festivalu představily. Dokonce i Divokej Bill, kdy si zpěvák Štěpán Karbulka každou chvíli pletl Kunětickou horu s Kutnou Horou.
Vystoupení nabralo spád až v druhé části. Hodně tomu napomohla i světelná show, kterou měl Kabát ze všech účinkujících bezkonkurenčně nejlepší, ale také čím dál lepší zvuk. Jako by se kapela dostala do tempa až v závěru.
Jenže dojem z koncertu už se tím zachránit nepodařilo. Zvlášť když Vojtek 15 minut před koncem hodinového vystoupení zahlásil, že Kabáti budou končit. Skupina se pak nechala zbytečně dlouho vytleskávat k přídavku, trocha pokory k fanouškům by neuškodila. Jsou to přece jenom oni, kdo kapele poslal tolik hlasů, aby mohla desetkrát získat Zlatého slavíka.
