Viktor Sotona. Generální ředitel společnosti ERA Pardubice, jež získala ocenění...

Viktor Sotona. Generální ředitel společnosti ERA Pardubice, jež získala ocenění Firma roku 2017 Pardubického kraje. | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Chceme být klubem zaměstnanců, kteří prací žijí, říká šéf Firmy roku

  • 4
„Je pro mě důležité, aby byla práce pro naše zaměstnance radostí,“ říká v rozhovoru pro MF DNES generální ředitel pardubické společnosti ERA Viktor Sotona. Podnik, jehož loňský obrat činil 1,3 miliardy, získal ocenění Firma roku Pardubického kraje 2017.

Viktor Sotona pracuje ve společnosti ERA téměř devatenáct let a dobře pamatuje i její „americkou éru“ před několika lety, kdy ji tehdejší vlastník málem přivedl ke krachu. Od té doby se leccos změnilo. „Zájem o naše výrobky - civilní i vojenské - je stále velký. V oblasti vojenských systémů přímé konkurenty ani nemáme,“ říká Viktor Sotona.

Obdržel jste významné krajské ocenění, máte dokonce šanci na úspěch v celorepublikovém finále soutěže Firma roku. Byl pro vás uplynulý rok skutečně výjimečný?
Ano, byla to korunovace našeho snažení. Rok 2016 byl výjimečný nejen z hlediska ekonomických výsledků, když jsme dosáhli rekordního obratu 1,289 miliardy korun a tomu odpovídajícímu zisku, ale i proto, že jsme firmu posunuli v oblasti množství produktů a zakoupili jsme dvě společnosti, jednu zahraniční, druhou českou. A posunuli jsme se i v oblasti lidských zdrojů, v neposlední řadě jsme dokončili výstavbu nového centra výzkumu a vývoje, což byl milník v historii společnosti.

Už jste se někdy do soutěže Firma roku hlásili?
Ne, byla to pro nás první zkušenost s touto soutěží. Přihlásil nás do ní CzechInvest.

Můžete přiblížit produkty vaší firmy?
Našimi typickými zákazníky jsou složky letového provozu a armády různých zemí. Dodáváme sledovací systémy a komplexní systémy pro řízení letového provozu. Když letíte na dovolenou, i díky našim systémům je vám zajištěn hladký průběh cesty. Aby se letadla dostala bezpečně z místa A do místa B, aby se nesrazila navzájem či s vozidly na letištní ploše, vyhnula se meteorologickým jevům…

Co nabízíte armádám?
V oblasti vojenské dodáváme takzvané pasivní sledovací systémy, hlavně systém včasné výstrahy. Navazujeme na tradici, kterou založila Tesla Pardubice, tedy systémů známých pod dívčími jmény Ramona, Tamara, dnes Věra. Systém pomáhá v oblasti protivzdušné obrany - pokud by se blížila nějaká hrozba, včas ji detekuje a informuje svého uživatele, že se něco děje na druhé straně hranice.

Ve vojenské technologii prý nemáte konkurenci...
Stavíme systémy na principu, kterému se odborně říká multilaterace či hyperbolická metoda, tato schopnost je skutečně unikátní. Do této doby nebyl ve světě postaven obdobný systém ve srovnatelné kvalitě. Nabízíme velice přesnou lokalizaci cíle, kterým může být letadlo, loď, tank nebo radar. Systém navíc dokáže provádět detailní identifikaci cíle, přečte skutečně všechno, co je z letadla či lodi vysíláno, a tuto informaci jsme schopni dekódovat. A protože Věra má jakousi knihovnu cílů s dokonalou pamětí, jakmile vidí cíl jednou, už si ho zapamatuje navždy a příště přesně sdělí operátorovi, který typ stroje to je.

V kolika zemích se mohou zmínění cestující na dovolenou spolehnout na vaše civilní systémy?
Setkají se s nimi v 61 zemích a často to jsou velké projekty. Například na letištích ve Frankfurtu, Amsterdamu, Londýně, Praze, Singapuru, Montrealu, Pekingu, Tokiu.

Které zakázky z poslední doby se dají označit za prestižní...
Dodáváme do Spojených arabských emirátů. Dále si vážíme zakázek pro deset letišť v Německu - málokdy se stane, aby si Němci kupovali technologie ze zahraničí, tuto však v dostatečné kvalitě nemají. Aktuálně pracujeme na systému v Japonsku, dokončili jsme letos letiště v mongolském Ulánbátaru, přes prázdniny jsme odevzdali do provozu systémy v Iráku či na Srí Lance, děláme v Gruzii a dalších post-sovětských zemích. V tuto chvíli máme v zahraničí čtyřicet rozpracovaných projektů, stabilně je vždy deset až dvacet zaměstnanců v cizině.

Viktor Sotona

Generální ředitel a člen představenstva ERA Pardubice.

Narodil se před 41 lety. Vystudovat Vysoké učení technické v Brně, provoz letadel a MBA na Hallam Sheffield University ve Velké Británii. Ve volném čase se věnuje fotografování a turistice. 

Společnost ERA
Od roku 2011 je členem skupiny Omnipol. Podnik je průkopníkem a předním dodavatelem řešení pro sledování letového provozu a identifikace strojů ve vzduchu i na civilních letištích a pro potřeby armádních a bezpečnostních složek. ERA dodala přes stovku svých systémů zákazníkům v 61 zemích pěti kontinentů. Nyní se stala vítězem krajského kola podnikatelské soutěže Firma roku 2017.

Čekáte, že nezůstanete u obratu kolem 1,3 miliardy korun?
Svět zbrojí, státy investují více do obrany, což není samozřejmě obecně důvod k nadšení, ale pro náš obchod je to pozitivní. Přibývá vojenských zakázek - například státy NATO o naše systémy stojí čím dál víc.

Jak si zvykáte na nové pardubické sídlo, které bylo otevřeno letos zjara?
Je moderní, plné futuristických technologií. Máme za sebou jak zimní, tak letní provoz. Obrovským pozitivem bylo, že jsme poprvé začali pracovat v klimatizovaných prostorách. Úroveň komfortu, bezpečnosti, akustické pohody, možností odpočinkového vyžití i cateringu se velmi zvýšila.

Jaké hlavní cíle si dáváte do budoucna?
Jako znalostní firma budeme dál rozvíjet firemní kulturu a zaměstnanecký potenciál. Chtěli bychom, aby se firma stala „malým Googlem“, aby z ní byl klub zaměstnanců, kteří prací žijí. Musí být dobře ohodnoceni, na druhou stranu od nich očekáváme maximální výkon. Portfolio produktů bychom chtěli ještě rozšířit, je potřeba „stát na co nejvíce nohách“. Trend je dobrý, což pravděpodobně nějakou dobu vydrží, ale 400 zaměstnanců je veliká odpovědnost a chceme eliminovat případná rizika. A půjdeme po nastavené cestě rozšiřování poboček. Máme jich pět, jsme už tedy celorepublikovou firmou.

Hledáte nové pracovníky do všech poboček? A jaké?
Do všech. Pobočky jsou hlavně vývojovými centry. Je to náročné z hlediska koordinace, ale zvládáme to. Obecně to nemusí být jen inženýři, ale lidé, kterým se chce pracovat, které práce baví. Pak je skoro jedno, jaké má člověk vzdělání.