„Ještě předtím jsem se schválně podíval na webkamery a viděl, že je námraza,“ přibližuje mladík, který pracuje jako finanční konzultant, okolnosti vzniku snímku. Pořídil ho 22. listopadu roku 2014 a před pár týdny fotku otiskl National Geographic.
Zatímco ostatní členové rodiny se bavili v pronajaté chatě, on chodil přibližně tři hodiny po lese. „Šel jsem neoznačenou stezkou vedoucí ke sjezdovce. Hodně mě zaujalo místo, kde stál zamrzlý strom. Ze stativu jsem udělal dvě fotky a zase jsem šel dál. V tu chvíli jsem si nemyslel, že by ty snímky byly zvlášť zajímavé,“ popisuje fotograf, který se specializuje především na focení lesa.
Jan Bainar.
„Člověk při tom neustále hledá rozmístění stromů, protože les je hrozně složitý. Je proto velice těžké najít v něm nějakou utříbenou kompozici.“
Dnes dvaadvacetiletý fotograf snímek komponoval tak, že uřízl vrch i spodek kmenu, přičemž se zaměřil na detail s námrazou.
„Okolní stromy sbíhaly do tvaru gotického chrámu. Nejvíce se toho děje ve středu, na bocích se pak opakuje vzor námrazy. Povedlo se mi utvořit pěknou kompozici, což snímku prospělo společně s námrazou,“ popisoval.
„Mail od National Geographic? To byla euforie“
Když se Jan Bainar vrátil na oslavu, zeptal se ho strýc, který čtyřicet let pracoval jako lesník, jestli se mu podařilo něco vyfotit. Odpověděl, že jen jednu šedivku.
„Další týden jsem fotku zpracoval. Upravil jsem jas, kontrast, převedl ji do černobíla a nakonec jí dal modrý nádech,“ popsal s tím, že večer snímek umístil na fotografický server 500px.
„Vzhledem k tomu, že se fotka dostala hodně vysoko, vidělo ji mnoho lidí po celém světě. Hned druhý den ráno jsem dostal asi šest nabídek od agentur z Velké Británie. Fotografii nasdíleli nejlepší světoví fotografové,“ vysvětluje mladý muž a dodává, že fotku použila média The Guardian, The Sun, Dennis Publishing, Practical Photography a On Landscape.
„Následně ji nasdílelo mnoho serverů věnujících se fotkám, takže měla poměrně vysokou sledovanost a začala žít svým životem.“
Zimní snímek loni v létě zaujal i National Geographic, který Jana Bainara kontaktoval prostřednictvím mailu. „Měl jsem ohromnou radost. Prožíval jsem těžko popsatelnou euforii,“ přiznal autor fotky s tím, že v redakci populárně-naučného měsíčníku si chtěli fotografii nejprve prohlédnout a posoudit, jestli je vhodná k publikování.
„Pak se pár měsíců nic nedělo, ale v říjnu mi napsali, že mají zájem, takže jsem jim ji poslal v několika formátech. Uvědomili mě, že fotka vyjde v zimním čísle, a sice v sekci tří fotek, které následují hned po úvodu. Fotografii použili bez jakýchkoli úprav,“ přiblížil.
Snímek byl publikovaný hned v několika mutacích. „V americké, mezinárodní, italské, španělské a britské,“ vyjmenoval mladý fotograf s tím, že mezinárodní verze je k dispozici na letištích a prodává se v jednotlivých zemích s původním textem bez překladu.
„Každý fotograf sní o tom dostat se do National Geographic. Nikdy jsem ani nedoufal, že by se mi to mohlo podařit. Teď jsem ve stadiu, kdy se snažím spíše upozadit. I fotograf je umělec. Ve Photoshopu lze sice upravit spoustu věcí, některé vyloženě namalovat. Já se však snažím fotky co nejméně upravovat,“ dodal.
