Vít Pavel nejprve tomu, že Libušín hoří, nevěřil. Telefonát od provozovatele jiné chaty zněl totiž tak šíleně. Ale k ohni přijel chvíli po hasičích. Zkázu krásné budovy z konce 19. století od architekta Dušana Jurkoviče proto viděl už v osudnou noc z 2. na 3. března. A dodnes se s ní nedokáže smířit.
Emoce po roce už opadly?
Moc ne. Když jdu okolo v podstatě zcela zničené nádherné jídelny, což je takřka každý den, tak pořád cítím chvění. Hrozně moc mě to mrzí a jsem z toho špatný.
Rok poté. Plány na obnovu Libušína |
Zničení Libušína se nejspíše projevilo i na vaší ekonomické situaci...
To určitě. Sice máme v nájmu i sousední Maměnku, která jen těsně unikla plamenům, ale tam je jen jedenáct pokojů bez stravovacího provozu. A to je hodně znát.
Hasiči zatím řekli, že příčinou požáru byla vadná kamna a konstrukčně nedobře řešený komín. Co si o tom myslíte?
Nevím, nechci zasahovat do vyšetřování. Od hledání příčin jsou odborníci. Ale mrzí mě, že požár ani po roce není policejně vyřešený. A pořád se mi to zdá takové divné, v těch kamnech se už v neděli odpoledne netopilo. Ale počkejme.
Jak nyní vypadá Libušín |
Oblíbenost Libušína se jistě projevila i na sbírce na obnovu. Lidé na zvláštní účet poslali přes osm milionů korun. Co na to říkáte?
To považuji za něco úžasného, fantastického. A jsme všem dárcům hodně vděční. My jsme také v další chatě řadu měsíců nabízeli štrúdl s jahodami, kde byl v jídelním lístku dovětek, že výtěžek z jeho zakoupení dáme do kasičky na Libušín.
Charitní dobrotu už v nabídce nemáte?
Štrúdl stále podáváme, jen už výtěžek nejde na Libušín. Musíme platit zaměstnance, náklady, energie, není to jednoduché.
Chcete zůstat nájemcem Libušínu i po jeho opravě?
To víte, že ano, moc bychom si to přáli. Ale Valašské muzeum jistě vypíše výběrové řízení. Zatím se snažíme pomoci projektantům. Radíme jim, co bylo na staré útulně nepříliš dobré, jako například odvětrávání kuchyně.
