Ostravu představí na svém novém experimentu s názvem Kryštof kemp 2014 Richard Krajčo. Jak? Na svých nejbližších hudebních koncertech chce ukázat kousek svého rodného města či třeba v Česku asi nejznámější ulici – Stodolní.
V létě máte připravenou koncertní šňůru v amfiteátrech. Je to novinka, která tady zatím v takové podobě nebyla...
Jedná se o Kryštof kempy. Nebyli jsme spokojeni, jak u nás funguje festivalová kultura, jak se pořadatelé festivalů chovají ke svým návštěvníkům. Zakoušeli jsme to několik let a nakonec jsme se rozhodli pro vlastní alternativu. Chtěli jsme, aby si lidé mohli sednout a mít divadelní pohodlí, mít se kde opřít, nejenom stát mnoho hodin na nohou. Jedním z našich nápadů je, že přivezeme "Stodolní ulici" a ukážeme lidem, jak se v Ostravě žije. To patří ke koloritu města. Bude to kus Ostravy na kempech. Lidem dovezeme město, které se jinak na festivalech neobjevuje, tím to bude zvláštní a něčím jedinečné.
Jeden z těchto vašich kempů bude také na Hukvaldech, a to, přece jen poněkud překvapivě, ve stejném termínu jako Colours of Ostrava.
Ano, Hukvaldy budou během Colours, což je asi velké překvapení nejen pro pořadatele, ale i pro lidi. Jenže už v tuto chvíli mohu vyhlásit, že Kryštof kemp na Hukvaldech bude vyprodaný. Přestože se koná nedaleko jedna z největších hudebních akcí vůbec, fanoušci za námi i přesto přijedou a bude jich několik tisíc.
Mňága a Žďorp
Kromě vás se na kempech objeví také jiné kapely.
Mňága a Žďorp, Michal Hrůza, Nebe a Lenny, což je dcera Lenky Filipové, velmi hezká a šikovná, atrakce pro muže, tak jsme ji vzali. Koncerty budou více akustické než elektrické. Hodně nás inspirovaly dávnější Porty. Kdysi to byla velká přátelská folková setkání, a to mi dnes chybí. Takže to nebude chlastačka a bordel, proto jsme se taky zaměřili i na rodiny. Takže na naše přání udělají kapely více akustické sety.
Podle čeho jste je vybírali?
Mňágu máme rádi a vyrůstali jsme na ní. Alba Furt rovně a Made in Valmez nás baví dodneška. Petru Fialovi jsem zavolal, zda se mu to bude líbit. Hodně si vážím Michala Hrůzy, protože si myslím, že je to jeden z největších hitmakerů u nás, ale není tolik vidět, jak by měl. Je jako hrající jukebox, k folkovým písním nemá moc daleko. Nebe mají velký potenciál, jsou z Havířova a umí psát a hrát chytlavé věci. Vesměs to tedy bude parta kámošů a první pokus o Kryštof kempy.
Chystáte ale také nové album...
Ano, budeme točit, ale jinak, než se to dělá. Na dvě etapy. Protože nám američtí producenti řekli, že tady nebudou pětadvacet dní v kuse, takže jsme to rozdělili na květen a říjen. První půlku máme připravenou. Během jarní tour jsme posílali písně a aranže do New Yorku, v říjnu to dokončíme.
Ale pak fanoušky čeká dlouhá pauza...
Odehrajeme kempy a do halového turné s novou deskou nebudeme hrát, takže nás čeká rok a čtvrt dlouhá pauza.
Film Křídla Vánoc je podle Richarda Krajča na dlouhou dobu posledním, v němž se objevil na plátně.
A co herectví? Bude možné vidět Richarda Krajča na filmovém plátně nebo v divadle?
Nebude, rozhodl jsem se herectví pověsit na hřebíček. Dlouho jsem tyto dvě cesty kombinoval, ale pokud chci být právoplatný otec, tak jsem se rozhodl, že se mu už dále nebudu věnovat. Filmové herectví jsem se rozhodl nedělat vůbec. Co se týče divadelního herectví, tak mám sice na stole scénář ke krásné hře, ale prozatím jsme se domluvili, že nejdříve začneme až v roce 2018. Jedinou možností, kdy mě mohou lidé vidět ještě hrát, je inscenace Deštivé hry v divadle Ungelt.
Takže vaší momentální prioritou jsou děti?
Ano, holka a kluk, tři a pět let. Kluk přišel v úterý k televizi, kde byl fotbalový zápas: Kteří jsou naši, tati? Říkal jsem, že žádní. Komu ty vlastně fandíš? Baníku Ostrava. Zřejmě to nikdy neslyšel, tak se ptá proč? Protože jsem se narodil v Ostravě. Ty ses narodil v Ostravě? Tak to já taky budu fandit Baníku. Takže od úterý je fanda Baníku, akorát nevím, jestli ho uvidí živě. Prozatím se ho bojím vzít na hostující zápasy a vůbec se bojím, zda příští rok Baník vůbec bude. A taky nevím, jestli to příští rok nebudou Vítkovice. Také řádění ostravských rowdies tomu moc nepomáhá. S Jarkem Nohavicou patřím asi k největším propagátorům tohoto klubu, ale vždy po nějakém incidentu se velmi stydíme. Projít kolem kotle je vždy trošku o držku, což je smutné.
Cítíte se jako rocková kapela?
Jsme hovno rocková kapela. Nefetujem, moc nechlastáme a nevodíme si děvky na hotel. Nás baví hlavně ta hudba. Ale náš producent Yaron Fuchs ví, jak to dříve fungovalo venku, kdy si s sebou dříve umělci nosili kilogramy kokainu a je strašně úsměvné o tom poslouchat. Ale dnes má šedesát a je rád, když v deset večer skončíme. Jde si lehnout na pokoj. Už je to prostě jinak.
Vaše současná tvorba tedy nějakým způsobem směřuje k dětem. Odtud také ten nápad udělat sérii Kryštof kempů?
Děti máme všichni a člověk se je bojí vzít s sebou. Když se řekne dětská zóna, tak je tam akorát jeden skákací hrad. Proto jsem si i děti začal vytahovat na pódium. Třeba v Třebíči si pětiletý chlapec přinesl kytaru a celý koncert odehrál s námi svým rodičům. Svoje děti bych se na festivaly bál vzít, že je dav utlačí. Víme, že bychom třeba na Hukvaldy mohli prodat dvanáct tisíc vstupenek, ale chceme to tak, že i když bude vyprodáno, nebude se muset nikdo bát, že se umačká, že se mu ztratí dítě, takže je prostor omezen na polovinu kapacity.
