Nadšení, naděje, angažovanost studentů i umělců. Spousta lidí vkládá do volby prezidenta velké naděje, podle opavského sociologa Jiřího Siostrzonka je však tato naděje klamná.
Opavský sociolog Jiří Siostrzonek.
Volba prezidenta zasáhla celou společnost, diskutují o ní celé rodiny. Jak ji vnímáte vy?
Až devadesát procent lidí ve společnosti je nespokojených se současnou vládou. Teď přišel moment, kdy si lidé mohou zvolit prezidenta a do této volby vkládají velkou naději, že můžou něco změnit. Ale to je klam. Prezidentova faktická moc zvrátit situaci je minimální. To je ze sociologicko-psychologického hlediska průšvih. Když se podíváme, jak se angažují studenti, herci a další, vyčerpají tím veškerou energii, kterou by společnost mohla vynaložit na skutečné změny. Když po volbě přijde poznání, že se nic nezměnilo, lidé upadnou do deziluze, frustrace, letargie. To je škodlivé a nebezpečné. Volba připomíná spíše reality show, ale v podstatě není koho volit. Politika se stává sanatoriem pro lidi, kteří mají problém sami se sebou.
Může to nějak ovlivnit i budoucí voliče, třeba dnešní školáky?
Samozřejmě. Prezident je významnou funkcí, kterou by měl zastávat člověk, jehož by si lidé měli vážit. Když teď slyší od svých rodičů, že volí menší zlo, nemohou pak zvoleného kandidáta jako prezidenta uznávat. Bude tam proto, že nikdo jiný nezbyl, že byl menším zlem než ti ostatní. Mladí lidé toto velmi vnímají. I proto považuji za etické sundávání obrazů Václava Klause po amnestii ve školách. Je to podle mě správný morální postoj - neukazovat dětem jako vzor někoho, kdo se zachoval tímto způsobem.
Školáky a studenty hodně oslovil Vladimír Franz. Proč, může za to jen exotický vzhled?
Je to způsobeno i angažovaností jeho příznivců na internetu, na sociálních sítích. To platí i u Karla Schwarzenberga. Kdyby jeho kampaň nešla touto cestou, pochybuji, že by na ni tolik lidí reagovalo jen na základě billboardů nebo inzerátů v novinách. Proměnilo se to až v takovou revoluční zapálenost, nosí se placky, trička a podobně. Příklon k nestranickým kandidátům, jako je Franz, může být také signálem, že současná mladá generace už nejde v linii politické angažovanosti, ale dává přednost občanským kandidátům v duchu Havlovy občanské společnosti. Franz je také odrazem toho, že nechtějí politiku, ale chtějí osobnost, která bude vyjadřovat nějakou alternativu.
