„Lze říci, že není problém získat vhodnou rodinu pro zdravé dítě do tří let,“ potvrdila Kateřina Majerová z Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. „Nejčastější představa a sen o ideálním dítěti je pro žadatele zosobněna představou jedné malé blonďaté holčičky bez jakýchkoli kontaktů s biologickou rodinou. Realita je však odlišná.“
Žadatelé se údajně obávají přijmout dítě jiného než většinového etnika třeba kvůli jeho rozličnému temperamentu. Jenže takových dětí, které čekají na náhradní rodinu, jsou podle Majerové přibližně dvě třetiny.
„Obtížně se hledají náhradní rodiče i pro starší, školou povinné děti, které většinou vyrůstají v zařízení ústavní péče. Žadatelé si netroufají přijmout téměř zformovaného jedince se všemi jeho traumaty a specifickými potřebami,“ sdělila Majerová.
Internetová reklama na pěstouny
Ministerstvo práce a sociálních věcí proto spustí na konci ledna kampaň, jejímž cílem bude najít více pěstounů pro děti, pro které není lehké získat náhradní rodiče.
Kampaň, která se postupně rozšíří také do jiných krajů a bude mít především formu internetové reklamy, bude stát přibližně 850 tisíc korun a potrvá až do poloviny října.
Zájemcem o pěstounskou péči může být kdokoli, třeba i šedesátiletý pár. Projde-li procesem posouzení, je druhá věc.
„Obecně platí, že uchazeči by měli být svéprávní, duševně zralí, ne příliš předlužení a samozřejmě musejí mít kde bydlet,“ uvedl vedoucí odboru sociálních věcí Daniel Rychlik.
Zájemci si nejprve musejí podat žádost na úřadu obce s rozšířenou působností. Sociální pracovníci poté provedou místní šetření a žadateli vše vysvětlí. Žádost pak zamíří na krajský úřad, který posoudí, zda je sociální zázemí žadatele odpovídající. Do pěstounské rodiny se dítě může dostat zhruba rok po podání žádosti.
Domů si přivedli dvě děti, dnes mají čtyři
Jedním z pěstounů, kteří si domů přivedli hned dvě děti, je i devětatřicetiletá Marcela z Ostravy. Prvního syna si vyzvedli s manželem již před víc než devíti lety. Byly mu dva roky a čtyři měsíce.
„Snažili jsme se mít děti, a když to nešlo, tak jsme se rozhodli pro náhradní rodinnou péči,“ prozradila matka dnes již čtyř dětí. „Život se nám obrátil vzhůru nohama. Syn vyžadoval pozornost i péči, zaměstnal nás na čtyřiadvacet hodin denně. Přesto jsme byli nejšťastnější rodiče na světě.“
Jen za rok a půl si s manželem přivezli druhého, mladšího syna. Obě děti vědí, že Marcela není jejich biologickou matkou. „Vysvětlujeme jim to odmalička. Kluci touží poznat a vidět své mámy. Je to v pořádku. Nezraňuje mě to. Dítě se nesmí rozhodovat mezi biologickou a náhradní mámou, a pokud potřebuje ke štěstí poznat své kořeny, tak mě to udělá taky šťastnou,“ dodala devětatřicetiletá žena.
