Ostravské stopy: Když jely vozíky, nešla televize, vzpomíná Partyková

  17:55aktualizováno  17:55
Do Ostravy přišla sice až v roce 1980, přesto měla výtvarnice a básnířka Yvona Partyková možnost poznat její rázovitost hodně do hloubky. Horníci v ulicích, sladké katovické trubičky, viditelné ovzduší i pouliční svérázný ruch u Tuzexu, to vše se ženě vrylo do paměti a na to vše zavzpomínala v seriálu iDNES.cz Ostravské stopy.

Yvona Partyková pochází z jižní Moravy, v Ostravě žije od roku 1980. A je znát, že ji má ráda. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Výtvarnice a básnířka Yvona Partyková spolupracuje především v tandemu s výtvarníkem Tomášem Milichem. Společně vydali knížky Psounie nebo Náměsíčníci.

„Psaní víc ‚na vážno‘ jsem začala brát, až když přišla nabídka od Toma na spolupráci na knížce. Díky němu byly i moje texty na výstavě v muzeu a pak i v Ostravě-Zábřehu. Tam jsem při promítání obrazů Toma četla svoje texty, a měla šílenou trému,“ vypráví Partyková.

Při jejím vypravování zaujme její specifická mluva s jihomoravským přízvukem. „Vždycky říkám, že su špatně přesazené kvítko. I když už v Ostravě žiju od roku 1980, tak mám pořád v sobě tu jihomoravskovalašskou cérku. Narodila jsem se v Uherském Hradišti, v té době jsme bydleli ve Štítné nad Vláří, potom v Brumově. Už dospělá jsem chvíli žila v Huslenkách a následně ve Zlíně a Otrokovicích. Dostkrát se mi stalo, že se mě někdo zeptal, odkud pocházím, kvůli tomu, jak mluvím, prostě su takový moravský mišunk. Písničky z jihu, tamější kroje, malované sklépky a samozřejmě i to vínečko, to mám i po letech v sobě. Chutě, zvuky, vůně, to si člověk v sobě uchovává, aniž by to dělal vědomě,“ konstatuje.

Yvona Partyková

  • Narodila se 11. července 1956 v Uherském Hradišti. Ve dvaceti odešla do Zlína, kde rok pracovala ve Svitu a následně nastoupila jako sanitářka do Baťovy nemocnice.
  • Do Ostravy přišla v roce 1980. Věnuje se psaní, malování a keramice. Třeba ve volnočasové dílně organizace Astrid. Mimo to vyrábí šperky nebo maluje na trička. V Hulíně v Domě dětí nepravidelně vede výtvarnou malovací či korálkovou dílničku.
  • Její básně zpravidla doprovázejí výtvarnou tvorbu Tomáše Milicha, vydali společně knížky Psounie a Náměsíčníci.

Do ocelového srdce Československa ji vlastně přivedla nikoliv těžká práce jako mnohé, ale láska. „Na vandru jsme se poznali s nynějším manželem a to mě přivedlo do Ostravy. Úsměvné je, že jsem se k trvalému pobytu přihlašovala na radnici 21. srpna. Rusové odešli, já zůstala,“ usmívá se výtvarnice.

Popílek dělal vzduch viditelným

Ovšem to, kam přišla, se teprve začalo projevovat. Někdy i dost drsně. „V některých momentech to pro mě byl šok. To, že jsme bydleli v Hrušově, byl pro mě hodně velký svéráz. Havířská kolonka a na kopci v Heřmanicích kriminál. Vozíky ze šachty jezdily skoro nad barákem. Když jely, nešla televize, popílek z koksovny dělal vzduch viditelným, a když mi zmoklo prádlo a zrovna cosi z chemičky bylo v luftu, tak mi to rozežralo závěsy. Ale na zahrádce nám rostly úžasné jahody, určitě bio kvality,“ směje se paní Yvona.

„Ale opravdový šok jsem zažila jednou v Porubě u nádraží. Byla jsem zvyklá, že se trampové zdraví, i když se třeba osobně neznají. Tak jsem procházela kolem party, co stála před nádražím, bágly i oblečení jako jinde, nic nenaznačovalo, že nemám pozdravit. Řekla jsem ahoj a v ten moment se místo odpovědi ozvalo: Ty cype, ty ju znáš? Tak to byla fakt rána. Mazala jsem na nádraží, ani jsem se neohlédla,“ popisuje.

Na rurki se stály fronty

Na zdejší trampy ale nezanevřela. „Fajn ostravské trampy jsem pak poznala díky manželovi. Chodili jsme na sleziny, kde se zpívalo, jezdili jsme na vandr i na vodu. Na tramp jezdím už od mládí a většina mých kamarádů jsou trampové. Občas maluju „placky“, tedy obrázky na dřevě, jako ceny do soutěží, které probíhají na ohních,“ dodává Yvona Partyková.

Po pracovní stránce pak poznala i tu „sladkou stránku“ hornického města, při krámku s pověstnými trubičkami plněnými krémem u slavné kavárny. „Čtyři roky jsem měla ‚sladké‘ zaměstnání. V budově restaurace Elektra, mezi vchodem do nočního baru a samotné restaurace, bylo prodejní okénko. V noci rychlé občerstvení, přes den katowicke rurki. Křehká trubička naplněná pařížským krémem, někdy šlehačkou. Mňamka převeliká,“ vypravuje Yvona.

Největší cvrkot nastal vždy okolo poledne, kdy z okolních úřadů chodili lidé na oběd. „Nešlo naplnit dopředu velké množství, aby nezvlhly a neztratily křupavost, proto občas byla fronta až k silnici. Sem tam se nějaký zákazník projevil jako hulvát, když řekl: Babo, či tu chrapeš !? Ale veskrze platilo ‚kdo mlsá, nefrfle‘,“ popisuje výtvarnice.

Kdysi mi město přišlo živější a vstřícnější

Tehdejší Ostrava měla podle ní v sobě více osobitosti. „Proti současnosti mi přijde, že byla Ostrava v čase, kdy jsem se přistěhovala, živější, vstřícnější. Líbilo se mi, jak se havíři i na ulici zdravili Zdař Bůh. Bylo v tom kus hrdosti na to, co je spojovalo. V centru na ‚Digitál štráse‘ u Tuzexu bylo živo zas jinak. Pokřikující skupinky cikánek a jejich potomstva a veksláci s nabídkou: Chceš bony? To patřilo taky k ostravskému koloritu. Na rozdíl od nynějška si ale nepamatuju, že bych znala nějakého bezdomovce,“ srovnává Partyková.

Dnešek v centru města, to je pro ni zejména Husův sad a okolí. „Líbí se mi secesní architektura, krásných domů je po Ostravě hodně, obzvlášť mě upoutal dům u zastávky v Husově sadu, kde bylo pasové oddělení. Přijde mi jako takový zámeček. Později k němu přistavěli dost necitlivě nový vchod. Teď u něj stojí pomník Věry Špinarové. Klidně řeknu, že se mi nelíbí. Ta socha stojí téměř u zastávky, jako by říkala: Sakra, proč to nejede?“ dodává Partyková.

  • Nejčtenější

Rodina se otrávila z hub nasbíraných na zahradě. Pozor u bedel, radí mykolog

V ostravských nemocnicích skončili v pondělí tři členové rodiny, kteří snědli houby nasbírané na zahradě. Takové...

Podnikatelé z Ostravy oklamali systém EET, stát okradli o miliony

Zástupci dvou ostravských firem podle policie obešli systém EET, když za pomoci IT specialistů upravili své pokladní...

Gulaš pálil podeváté v řadě, ale slaví Kladno. Pardubice zaskočily Liberec

Hokejista Milan Gulaš se sice trefil podeváté v řadě, čímž vyrovnal extraligový rekord, jenže Kladno i díky gólu...

Co když Pešán všechno zase změní? obávají se kluby v kauze juniorů

Spor mezi hokejovým svazem a kluby z Havířova, Vsetína a Přerova se od podání žaloby dosud nikam nepohnul. Mládež hraje...

S údaji pro EET zřejmě manipuloval řetězec s vínem a destiláty, firma mlčí

Firmou, která podle policie oklamala systém EET, když z upravených pokladních systémů posílala zkreslené údaje o...

Premium

Gott šel měsíc před smrtí do Archivu bezpečnostních složek. Měl čisté svědomí, říká Špátová

Ten titulek musím hned opravit, protože Olga Špátová s Karlem Gottem prožila vlastně roky dva. Už před deseti lety, k...

Premium

Audioknížka o životě Jeana-Paula Belmonda, vyprávěná Jiřím Krampolem. Zcela zdarma

Jiří Krampol daboval Belmonda ve 28 filmech a jeho hlas je tak s tímto hercem téměř neoddělitelně spojen. Stylově tedy...

Premium

Červenobílý život na hraně. Čína se zlobí, Tvrdík i celá Slavie trnou

Žádná legrace to není. Aspoň pro slávisty určitě ne. Sám prezident republiky naznačil, že do slavného fotbalového klubu...

  • Další z rubriky

S údaji pro EET zřejmě manipuloval řetězec s vínem a destiláty, firma mlčí

Firmou, která podle policie oklamala systém EET, když z upravených pokladních systémů posílala zkreslené údaje o...

Je originální, vítá vás i hodinu, tvrdili chovatelé na srazu v Jablunkově

Neobvyklou sešlost v neděli zažil Jablunkov. Park za radnicí zaplnili francouzští buldočci z celé republiky. Na drsném...

Trosky spadlého větroně na Bruntálsku prozkoumají odborníci. Pilot zemřel

Policisté již ukončili vyšetřování na místě sobotního tragického pádu bezmotorového větroně, který se ze zatím...

Bylinkářka z Jablunkovska zachránila Gottovi hlas, když natáčel pohádku

Dvě malé obce na východě republiky a v nich dvě ženy, které se neplánovaně postaraly o Karla Gotta, když na...

Najdete na iDNES.cz