Nad propastí lásky a zrady, tak se jmenuje knižní novinka známého ostravského spisovatele Miroslava Stoniše. Obsahuje hned tři romány parafrázující antické mýty: Devatero modliteb k Pallas Athéně, Krásná nevěrnice Noéma a Zpěvný pták Homér.
Miroslav Stoniš si tímto vydáním splnil svůj sen, protože jeden z románů dopsal už v roce 1967, ale za normalizace nesměl vyjít.
Hned ve třech románech popisujete příběhy odehrávající se v antickém Řecku. Ostrava už vás přestala zajímat? Dříve jste zasazoval příběhy právě do ní.
Kdepak, je to jenom náhoda. Ostrava má něco, co není v žádném jiném městě na světě. Nikde jinde nejsou budovy v centru zároveň zcela na periferii, třeba divadlo nebo obchodní domy. Za divadlem Antonína Dvořáka už není nic. Nestojí tam jediný dům, jediná vilka. Čili Ostrava je kuriózní v tom, že její centrum končí v centru, předměstí není. Samozřejmě Ostrava má i jiné části, různá centra, ale Moravská Ostrava je bez předměstí. Myslím, že tu její situaci vystihuje věta: „A ulicí poposkočil tmavomodrý slon“ a příběh šel dál, aniž by se tohoto slona dotýkal.
Miroslav Stoniš Známý ostravský spisovatel a dramatik Miroslav Stoniš (1936) vydal více než dvacet románů, napsal sedm divadelních her, je též autorem rozhlasových i televizních her a napsal i televizní seriál Nanebevstoupení L. L. podle románu Oty Filipa. Nyní Stoniš přichází s románovým triptychem Nad propastí lásky a zrady, v němž mnohdy s posměchem, ale i s pochopením strhává ctnostný šat z historických osobností. V červnu vyšly v MF DNES a iDNES.cz Ostravské stopy Miroslava Stoniše: Ostrava je už úplně jiné město (článek zde). |
Proč čerpáte hodně z antiky, používáte parafráze mýtů?
V antice najdete množství zajímavých příběhů, mýtů, které se nabízejí ke zpracování. Jsou to prastaré lidské vzpomínky a je zajímavé do nich sáhnout. Navíc třeba mýtus o Daidalovi a Ariadně má tolik různých verzí, které se zjevně popírají, takže vy jako autor máte naprostou svobodu.
Na vinohradech v chatrči
Chtěl byste žít v antice?
V okamžicích úzkosti si říkám, kéž bych žil na Krétě, na vinohradech v nějaké chatrči, neměl bych žádné starosti.
Ale jak k tomu přijde Ostrava?
Mám se přiznat? Říkám bez mučení, že Ostrava mě nikterak zvlášť neoslňuje. Nejsem žádný ostravský patriot. Více se mi líbí Vítkovice, kde jsem se narodil. To je místo, na které často vzpomínám, tedy když už vzpomínám. Na rodiče, kteří byli svázáni s průmyslovou čtvrtí. Na všechny ty továrny, které tam byly, protože ty jsou úchvatné, aniž jsem to tehdy věděl. Ale dovedu si představit mnoho jiných míst, kde bych chtěl žít. Třeba Mikulov.
Přesto je k vám současná Ostrava příznivá, vychází v ní hned tři vaše knihy v jedné.
To je vynález vydavatele Miloše Poláška z vydavatelství En Face. Já jsem především šťasten, že je v tom svazku román Krásná nevěrnice Noéma. Napsal jsem ho v roce 1967. Měl v roce 1969 před vydáním, ale pak přišel k moci Husák - a bylo po všem. Nebýt aktuálního vydání, patrně by Krásná nevěrnice Noéma nevyšla. Tehdy se jmenovala Poslední hříšná noc Sodomská. Ostatní dva romány jsou novější, napsal jsem je před třemi lety.
Detektivka se musí už jen doladit
Máte nějaké klíčové téma, na které byste chtěl ve svém triptychu poukázat?
Na to, že všechno je jinak. Daidalos, veliký vynálezce, malíř, architekt, objevil podle mýtů kružítko nebo hrnčířský kruh, je zapomenut, ale slávu sebral jeho synáček Ikaros, který se tahal po přístavních hampejzech a nic nedělal. Jenom se utopil, to je jeho jediná zásluha. Paradox dějin, na ně mýty poukazují, všechno je jinak, než si myslíme.
Kdy jste byl naposledy v Řecku?
Tam jsem nebyl nikdy. Mé Řecko je skutečně mé. Na Krétu bych se ale měl zajet někdy podívat.
Píšete i nadále?
Dopisuji detektivku, která se odehrává od první do poslední věty v Ostravě, nejčastěji na Nové Karolině. Už mám čtyři sta stran a jsem víceméně hotov, jenom musím doladit některá slova. Nevím, co mě to popadlo, na stará kolena jsem si řekl: Musíš zkusit něco, cos nikdy nedělal. Ale je tam jen detektivní zápletka, spíše bych mohl říci, že je to román milostný, anebo humoristický. Když jsem jako čtenář detektivek zjistil, že se od žánru odkloňuji, udělal jsem z toho přednost. O vyšetřování se jenom mluví, vražda je jen jedna, obětí je básník.
Do Řecka jste nejel... Na Novou Karolinu jste zavítal?
Ano, a nejen to, také jsem na ní chytal ryby, protože tam byl rybník. Básník, který je nalezen zavražděn u řeky Odry, byl také rybář.
