„Kolo je výsledkem dvouměsíční práce našich vývojářů. Zapadá do naší koncepce vodíkového města využívajícího vodíkové technologie v mnoha obměnách,“ konstatoval David Maršálek, prezident společnosti H2 Global Group.
Vodíkové kolo firma sestavila z komponent dostupných na trhu. „Šlo hlavně o to vyladit vodíkový palivový článek a elektrické ovládání tak, aby spolu jednotky správně komunikovaly,“ vysvětlil spoluautor modelu kola Pavel Vašek.
Zda se mezi vodíkovými technologiemi podaří prosadit právě vodíkovému kolu, zatím jasné není.
V podstatě jde o klasické elektrokolo, jehož baterie se v průběhu jízdy ještě může dobíjet pomocí palivového článku na vodík. „Ten je umístěn na tandemu kola, odpadem je voda, která vytéká hadičkou,“ vysvětlil David Maršálek.
Palivový článek a lahev na vodík ale výrazně zvyšují váhu kola až na 35 kilogramů. A náklady na provoz se blíží osobnímu automobilu.
Analýza třaskavého pohonu. Vodík půjde do náklaďáků i bicyklů |
Další nevýhodou vodíkového kola je i jeho cena. Například za pouhá dvě kola na vodíkový pohon, která si nedávno pořídil Krajský úřad Moravskoslezského kraje, zaplatili daňoví poplatníci 397 tisíc korun.
Na kolech budou jezdit zaměstnanci krajské destinační společnosti Moravian-Silesian Tourism. „Ti kola odzkouší v horském i městském terénu,“ konstatovala mluvčí krajského úřadu Nikola Birklenová.
„Pořízení dvou vodíkových kol je dalším krokem v testování vodíkových dopravních prostředků. Od rozvoje a zavádění čistých vodíkových technologií si kraj slibuje menší zátěž životního prostředí a také vznik nového průmyslového odvětví,“ doplnila mluvčí.
