O koníčku, který obnáší chození po archivech, ale i hřbitovech, Zdeněk Čadan vyprávěl při příležitosti výstavy Putování za předky, kterou v těchto dnech pořádá havířovský klub ve spolupráci s Českou genealogickou a heraldickou společností v Praze.
Co vás přivedlo ke genealogii?
Odjakživa mám rád historii a můj kamarád se genealogii věnuje přes deset let. Viděl jsem, jak pátrá a bádá, a začal jsem s ním jezdit po archivech.
Od čeho se může člověk, který začíná s pátráním po svých předcích, odrazit?
Zpravidla začínáte od nejstaršího žijícího člena rodiny. Ten vám dá na ofocení rodné listy svých rodičů, a pak můžete pokračovat po dané linii. Důležitými zdroji informací jsou knihy narození, oddavek a úmrtí. Potom se dá čerpat z urbářů z dob Marie Terezie, kde se dělaly soupisy majetku. Kolik měl kdo slepic, jak velké měl pole či jestli to byl podruh, tedy pacholek žijící v podnájmu.
Takže trávíte spoustu času v archivech?
Ale nejen tam. Když víte, odkud vaši předci pochází, vyrazíte na tamní hřbitovy a hledáte na náhrobcích své příjmení. Když jej naleznete, tak začnete zjišťovat, kdo jej obhospodařuje a kde takového člověka najdete. Důležité informace můžete získat i díky kontaktu s dalšími badateli.
Předpokládám, že čím hlouběji jdete do historie, tím náročnější tato práce je…
To platí, nicméně ta práce nikdy nekončí. Když už se třeba nedokážete dostat dál v mužské linii, můžete jít po té ženské. A takto neustále pokračovat.
Jak hluboko se zatím podařilo dostat vám?
Zatím jsem se dostal do 17. století, do roku 1620. Problémem je třicetiletá válka, kdy se pálily archivy, kostely. Je těžké se přehoupnout přes rok 1600, ale věřím, že se mi to podaří.
K jakému roku se vlastně dostávají nejurputnější genealogové? Existuje nějaké maximum, kterého je při pátrání možné dosáhnout vzhledem k dostupnosti informací?
Taková hranice neexistuje. Mám například kamaráda, který tvrdí, že má rod zmapovaný až do roku 1200. Hodně záleží na tom, z jakých poměrů rod pochází, u šlechtického původu se zachovala logicky obsáhlejší dokumentace.
Týkalo se to vašich předků?
To ne, mí předkové nebyli žádní zámečtí páni, ale prostí lidé, kteří osídlovali Čeladnou a Beskydsko. Byli to často pastevci a zahradníci, což v té době znamenalo, že měli určité pole či pozemky. Často také bojovali ve válkách. Jeden byl například rakouský voják, který byl v zajetí v Rusku. Také můj dědeček z matčiny strany byl zajatec za první světové války. Tady mi hodně pomohlo pátrání ve vojenských archivech.
Setkal jste se díky bádání s někým z vašeho rozvětveného rodokmenu?
Od jedné větve z Čeladné jsem se dostal k paní, která se dříve jmenovala Čadanová. Setkal jsem se s ní a mimochodem jsem zjistil, že to je babička hokejisty Lukáše Krenželoka. Při mém bádání se mi také z Ameriky ozvala žena, se kterou jsme společně došli ke zjištění o našich předcích, a sice že před čtyřmi generacemi si nějaká slečna Čadanová vzala pana Kurečku a odešli za prací do Ameriky.
To jsou zajímavá zjištění. Najdou se lidé, kteří jsou za ně ochotni zaplatit? Funguje genealogie i na komerční bázi?
Ano, existuje řada lidí, kteří si nechají za peníze vybudovat rodokmen. Na mě se neobracejí, ale někteří kolegové to dělají. Znám jednoho člověka, který za to dal 100 tisíc.
To je hodně peněz.
Ano, ale taková práce obnáší ne hodiny, ale celou spoustu dní strávených v archivech. Vše se musí dokladovat, aby měl badatel důkaz, že si nevymýšlí. K základním informacím o rodové linii pak dokážou odborníci sehnat různé doplňující informace. Dá to hrozně práce.
Pomáhá dnes genealogům digitalizace?
Rozhodně, nemusíme jezdit do badatelny, do muzeí, dá se pracovat z pohodlí domova. Na druhou stranu, když přijedete do archivu a dají před vás knihu narození z roku 1700, tak na vás dýchne historie. Jezdit po archivech má stále své kouzlo.
Genealogie jde ruku v ruce s heraldikou. Vytvořil jste si nějaký rodový znak?
Mám erb, ale ještě jej nemám schválený. Když ho totiž chcete někde zveřejňovat, musíte napřed nechat ten znak odsouhlasit Českou genealogickou a heraldickou společností. Pro jejich tvorbu jsou daná pravidla, například já na nich nemůžu mít znaky šlechtických erbů, jako je korunka a podobně.
Co tam tedy máte?
Barevně tam dominuje bílá jako sníh a zelená jako barva lesů s odkazem na Čeladnou, odkud pochází mí předkové. Dále je na něm strom a gotický štít, na který jsem dal oheň. Odkazuje na to, že mí předkové pálením stromů a kořenů vytvářeli paseky.
