Od prvního října končí Ukrajincům, kteří uprchli před válkou, zvýhodněné cestování. Jak získat jízdenky a jaké různé druhy, je teď jedna z nejčastějších otázek, kterou dostávám od svých přátel, kteří žijí tak jako já v Ostravě. Nyní budeme platit za cestování v MHD stejně jako všichni ostatní.
Možná se nám teď v dopravě podaří vyhnout se nepříjemným pohledům lidí, kteří nejsou rádi, že teď v Česku žijí s Ukrajinci. Potěšila mě i možnost stáhnout si dopravní aplikace do mobilu. Je to velmi rychlé a pohodlné řešení, nemusíte ani chodit na dopravní podnik.
Opět jsem řešila nedostatek lékařů. Dětská lékařka mi vypsala doporučení k alergologovi pro mého mladšího syna Mirona, protože často trpí zánětem průdušek. Začala jsem hledat specialistu, pomohla mi v tom moje učitelka češtiny Jana.
Osobně jsem chodila, kam se dalo, ale všude mi odpověděli, že nové pacienty neberou. Jana do různých ordinací volala, ale dostala stejnou odpověď jako já – nové pacienty neberou.
Pak jsem narazila na nemocnici, kde mi řekli, že Mirona objednají. Nejbližší volné termíny měli v březnu. Souhlasila jsem samozřejmě, jinou možnost jsem neměla. Chápu, že Češi jsou zvyklí na to, že se na lékaře musí čekat hodně dlouho, ale mne to nějak pořád překvapuje. Na Ukrajině problémy tohoto typu nejsou. Nevím, možná je tam více specialistů a dostanete se k nim rychleji.
Anna RybakNarodila jsem se ve městě Záporoží, kde ještě nyní žijí moji rodiče a babička. Před válkou jsme s mou rodinou bydleli v městě Dnipro, kde nyní zůstal můj manžel Danil a mnoho mých přátel. Mám dva milované syny, čtyřletého Nazara a tříletého Mirona. Vystudovala jsem marketing na Berdyansk University of Management and Business. Před válkou jsem pracovala pro Vodafone Ukrajina. |
Víkend jsme strávili s dětmi. S příchodem podzimu se nám vycházky zkrátily. Září na Ukrajině je často velmi teplé, krásným dnům tam říkáme stejně jako vy babí léto. Letos to ale zatím na babí léto moc nevypadá.
Bojím se o rodiče
Pamatuji si, jak jsme s příbuznými v září odjeli k moři do města Berdjansk v Záporožské oblasti. Nyní je toto město pod ruskou okupací, ale věřím, že to nebude trvat dlouho, protože Berdjansk, stejně jako jiná Rusy okupovaná města, je Ukrajina!
Mí rodiče žijí ve městě Záporoží, mám o ně velký strach. Město je nyní pod neustálou raketovou palbou.
Rusové zasahují obytné oblasti, školy, nemocnice, továrny, elektrárny a další infrastrukturu ve městě. Minulý týden bylo v Záporoží raketovými útoky zasaženo přes 150 bytových domů.
Zároveň bylo ve dvou městských částech několikrát vystaveno nepřátelskému útoku nejméně dalších deset výškových budov. Záporoží přijalo zhruba 250 tisíc uprchlíků a jejich počet se každým týdnem zvyšuje.
Po sečtení by sirény v Záporoží zněly 28 dní
Můj manžel je v sousední oblasti – Dněprovské. Situace s ostřelováním je tam téměř totožná. Nedávno jsem mimochodem narazila na statistiku poplachů ve městech – od začátku války zněla například v Záporoží siréna 28 dní, 14 hodin, 13 minut, v Dnipru 25 dní, 6 hodin, 51 minut. To je celá věčnost, zvláště když vezmeme v úvahu, že v každém z těchto poplachů nad zemí letí smrtící kov...
Můj manžel se aktivně podílí na dobrovolnictví a pomáhá našim vojákům. Tentokrát sesbírali a odevzdali velkou várku teplého oblečení, léků a přenosných zimních kamen. Chlad je blízko a je velmi důležité, aby se naši obránci cítili alespoň trochu pohodlněji.
V mém městě Dnipru se nyní řeší hlavně to, jaká je pravděpodobnost, že moskevský terorista použije jaderné zbraně a co by se po takové katastrofě dělo. Reakce obyvatel je úžasná – nepanikaří, studují poznámky ministerstva obrany, obnovují svá evakuační zavazadla a přemýšlejí, jak postupovat.
Nechce se mi věřit, že se to může stát, ale jsem si jistá jednou věcí – že ani tak hrozné činy by nezlomily ukrajinský lid, který bude bojovat až do konce!
