Dvacátý čtvrtý únor 2022. Datum, které navždy zůstane v historii a srdci každého Ukrajince. Je těžké ten strašný rok shrnout. Mluvit o životě v roce 2022 znamená mluvit o válce a ta je strašná, bolestná a těžká...
Mnozí si pamatují varování západních politiků z konce roku 2021 před hrozící katastrofou, mnozí si také pamatují reakci ukrajinské vlády, která se snažila snížit napětí a nedovolit, aby se Ukrajinců zmocnila panika. Mnozí si také pamatují ujišťování prezidenta Zelenského, že vše bude v pořádku, že brzy bude jaro a všichni pojedou na venkov jíst šašliky...
Nestalo se. Místo toho máme vypálená pole, zničená města, miliony zmrzačených životů. Díky všem těm událostem chápeme, že hlavním destabilizátorem situace v zemi bylo Rusko. Snad každé ministerstvo bylo napěchováno ruskými agenty, kteří situaci rozdmýchávali, ničili zemi zevnitř, připravovali půdu pro invazi.
Kyjev za tři dny. Rusové žili v bludu
Jediné, co ruští stratégové nebrali v potaz, byla síla ducha lidu, jeho neústupnost a připravenost bojovat až do konce. Je jasné, že hlavním cílem první fáze války byl rychlý atak Rusů, kteří věřili svému bludu: „Kyjev za tři dny.“ Mysleli si, že budou přivítáni květinami...
V rozbitých kolonách ruské techniky na cestě do Kyjeva nebyly žádné zásoby potravin ani munice, ale byly tam přehlídkové uniformy, opravdu doufali v rychlé vítězství bez kapky odporu.
Místo květin je však čekaly Molotovovy koktejly, javeliny a ukrajinští chlapi, včera civilisté, kteří opustili své rodiny, svůj každodenní život a přijali smrtelnou výzvu za svobodu své země. To vše Rusko šokovalo, jejich původní plán vůbec nevyšel – okupovaná území během bojů na jaře osvobodila ukrajinská vůle a síla západních zbraní.
Na začátku války možná nikdo nevěřil, že by se Ukrajina mohla udržet, a zemi bylo dáváno několik týdnů, po nichž by jistě následovala okupace. Poté, co si ruská armáda vylámala zuby, se však pomoc partnerů zvýšila a zdá se, že postoj světa k této válce se radikálně a navždy změnil.
Tehdy, po deokupaci Kyjevské oblasti, se svět otřásl nad názvy, které dříve ani neznal. Městečka u Kyjeva – Buča, Irpiň, Hostomel – nyní zněla jinak. Děly se tam věci, které se zdály nemyslitelné, věci, které pro svou nesmírnou krutost nemohly být pravdivé. Dělo se tam všechno. Střílelo se do aut a civilisté se snažili uniknout z bezbřehého pekla, znásilňovaly se ženy a děti, muži se mučili k smrti.
Ostudná ruská armáda
Tam se jasně ukázala pravá povaha ruské armády, která nebyla představitelem velké světové armády s pojmy jako čest a statečnost. Byla skutečným zvířetem bez nejjednoduššího chápání dobra a zla. Zvířetem, jehož hlavní touhou bylo zabíjet, mrzačit, pálit a zanechávat za sebou smrt, žal a zkázu.
Rusové změnili taktiku. Ukrajinu se snaží vyčerpat, píše britská rozvědka |
Vychvalovaná ruská armáda zůstala hořet v lesích severní Ukrajiny a později na osvobozených polích Charkova a Chersonu. Ruská moc se ukázala být mýdlovou bublinou kvůli letitému rozkrádání a nedbalosti vojenských velitelů.
Nyní je jasné, že jedinou silou Ruska je jeho lhostejnost k životům lidí, cizích i vlastních. Podle ukrajinského ministerstva obrany již bylo zabito více než 140 tisíc ruských vojáků a je jasné, že Rusko nemá prostředky ani na ochranu a vybavení svých vojáků. Je to šílená horda bojující na Ukrajině se zastaralou technikou. Jsou špatně vybavení, ale je jich mnoho, monstrózní počet...
Sirény zněly už 21 177krát
Po osvobození Kyjevské oblasti se nicméně uskutečnily dvě operace ukrajinského velení, které se jistě dostanou do vojenských učebnic. Ukrajině se podařilo osvobodit Charkovskou oblast a deokupovat Cherson. Světem kolovala videa zachycující vítání ukrajinských vojáků v Chersonu, slzy radosti, objetí těch, kteří okupaci přežili, a naději, že se to už nikdy nebude opakovat.
Loni v létě Rusové změnili taktiku a začali bombardovat civilní města a objekty, které neměly nic společného s vojenskou infrastrukturou. Od léta se žádné město na Ukrajině nemůže cítit zcela bezpečně. Hrozba raketového útoku je každodenním rizikem pro každého, kdo se v zemi zdržuje. Od 24. února zazněla siréna 21 177krát, v průměru kvílela 57 minut.
V této fázi už nejde o válku, ale o naprostý teror. Rusové chtěli uvrhnout Ukrajinu do temnoty a středověku, neostýchali se o tom mluvit ve svých médiích a krvelačně se radovali z každého výbuchu, který se na Ukrajině stal. Naštěstí byla mírná zima a i škody na kritické infrastruktuře se podařilo rychle napravit. K dnešnímu dni na Ukrajině stále dochází k výpadkům elektřiny, ale většina těchto výpadků je plánovaná a obyvatelé mají možnost se na ně připravit.
Západ se přesvědčil, že Ukrajina vydrží
Jak Ukrajina přistupuje k výročí války? Asi dvacet procent země je okupováno. Ukrajina je zcela odříznuta od Azovského moře, agresorská země shromažďuje další síly mobilizovaných vojáků a připravuje novou fázi války, která by klidně mohla být ještě krvavější než ta první.
Každodenní peklo se odehrává v Doněcké a Luhanské oblasti. Právě tam se soustřeďuje veškeré úsilí okupantů. Soudě podle zpráv z fronty se tam odehrává druhý verdunský „mlýnek na maso“.
Lidské vlny okupantů přicházejí téměř bez přestávky, nováčci prostě šlapou po mrtvolách svých předchůdců a jdou na porážku ukrajinského dělostřelectva a pevně zakopaných vojáků. I tak si každý den této probíhající války vyžádá životy nejlepších synů Ukrajiny. Oficiální ztráty Ukrajiny jsou tajné, ale i ty nejoptimističtější prognózy hovoří o desítkách tisíc vojenských obětí...
Deník Ukrajinky: Přijeli rodiče, Rusové jim na rozloučenou poslali rakety |
Ukrajině se podařilo přesvědčit Západ, že vydrží. Ukrajina začala dostávat mnohem více zbraní než na začátku války a názor svobodného světa je téměř jednotný – všichni přejí Ukrajině vítězství a soucítí s ní.
Byly již dohodnuty dodávky těžké techniky na Ukrajinu, řada zemí cvičí ukrajinskou armádu na svých střelnicích, samozřejmě to nemusí stačit, ale je to jasný signál, že Ukrajina v tomto boji není sama.
Byl to nejtěžší a nejstrašnější rok v novodobé historii Ukrajiny. Tisíce mrtvých a kolosální destrukce – to vše budou muset Ukrajinci vydržet a přehodnotit. Zároveň to byl rok, který dal Ukrajině naději na svobodu a zbavil ji komplexu méněcennosti. Ukrajinci vědí, za co bojují, a bezmezně věří ve vítězství.
Co se stane po něm? Bude to nová země s novými zásadami a obnovenými hodnotami, s novými výzvami a velkými perspektivami. Je to však dlouhá a těžká cesta a čeká nás mnoho temných chvil a spousta slz, ale válečný rok nám ukázal to hlavní – ukázal, že to nebylo všechno marné a že strana dobra určitě zvítězí. Rok dal Ukrajině i naději na svobodu a zbavil ji komplexu méněcennosti.
