Jedenatřicetiletý Štěpán Vrána pracuje jako řidič pro fastfoodový řetězec. Do pořadu se přihlásil z důvodu nespokojenosti se svou postavou. Jak sám vzpomíná, byl průměrně rostlým dítětem, přibírat začal až v době, kdy byl na internátu. Nadváha ho dnes omezuje. Jeho životní styl není ukázkový, s nápravou mu již tradičně pomůže skupina odborníků.
„Je nepříjemné, když člověk přijde do kina a sotva se vejde do sedačky. Volný čas trávím za monitorem,“ přiznává. Aktuálně váží 139 kilogramů, životní maximum ovšem atakovalo hranici 150 kg. „Od té doby, co skončil můj dlouhodobý vztah před pěti lety, tak ženský žádný. Možná je to i tím, že bydlím pořád s mámou. Ve svém věku už bych měl mít rodinu, ale nějak jsem si na to zvyknul, že jsem sám, a už to nevyhledávám,“ říká Štěpán.
Štěpán se těší, že když zhubne, bude zase kamarádům stačit při fotbale a bude si moci hru užít. Přál by si shodit na 95 až 100 kilo. Jeho maminka se těší, že až zhubne, najde si partnerku, odstěhuje se a třeba přijdou i vnoučata.
Na prvním setkání s obezitoložkou Ditou Pichlerovou, se Štěpán dozvídá, že metabolicky je mu o 15 let více a 51 kilogramů jeho váhy dělá jen tuk. Současně má relativně pomalý metabolismus, takže ho čeká pořádně ho rozhýbat. Jeho nitrobřišní tuk je na úrovni 20, která spadá do kategorie vysoká.
„Co na to říct, no. Vyžral jsem se dobře,“ konstatuje Štěpán. Dozvídá se také, že má lehce zvýšený LDT cholesterol a týká se ho také prediabetes. Také má velmi nízkou hladinu vitaminu D. Prvním krokem je zařadit více chůze a také vyměnit slazené limonády za nekalorické pití.
„Jsem z toho smutná. Když zhubne, myslím si, že jeho zdravotní stav se hodně zlepší,“ říká Štěpánova maminka.
1. měsíc
Snídaně Štěpán zanedbává a maminka už nad jeho snídáním zlomila hůl. Většinou si raději pospí a když už snídá, tak po příjezdu do práce něco rychlého, co si koupí cestou – třeba koblihy. Do oběda hladoví, dá si jenom kávu. Obědy si dává až po poledním vytížení a obědvá fast food, ve kterém sám pracuje. Obecně podle maminky holduje tradiční české kuchyni a dopřává si rád. Nejvíce doma vaří krkovici a hranolky.
„Na zapisování jídelníčku je největší otrava, že jakmile člověk něco vezme do huby, hned musí letět k papíru a vše napsat. Když to vidím napsaný, říkám si, že není možný, kolik toho sním a kolik je toho smaženého a tučného,“ stěžuje si Štěpán.
Psaní jídelníčku však Štěpán podle svých slov i tak ošidil, výživové terapeutce chybí konkrétnější informace o tom, co vlastně Štěpán jedl a zápis pitného režimu. Vytýká mu nedostatek bílkovin a přemíru tuků. Zároveň by měl omezit pochutiny a uzeniny, ze kterých přijímá příliš mnoho soli. Zredukovat by měl také již zmiňované sladké nápoje.
Změna začíná a Štěpán se snaží snídat. Místo ochucených nápojů pije vodu. Vaří mu stále maminka – nyní nově podle doporučeného jídelníčku a jídla mu připravuje do krabiček.
„Je to takové trochu otravné, tahat s sebou krabičky do práce,“ říká Štěpán. Ale snaží se a zvyká si i na pohyb, který zakomponoval do denní rutiny v rámci cesty do práce. Hned po prvním měsíci pozoruje Štěpán změny. Váha šla dolů a po zdravých potravinách se cítí lépe.
„Než si tělo na nový režim zvyklo, tak to byla sranda. Jsem skoro chodil a ohlodával omítku,“ vzpomíná Štěpán. Po měsíci je sám příjemně překvapen, jak rychle si jeho tělo na nový režim zvyklo a hlad ho už netrápí. Cítí se šťastnější a změny si prý všimli i kolegové z práce.
2.–7. měsíc
Štěpán cvičí doma pod dohledem certifikované trenérky. „Mě sport vyloženě nebaví. To musí být zábava a ne z donucení,“ říká Štěpán. Od trenérky ovšem hned na první lekci dostal pochvalu.
„S motivací jsem teď trochu ztracený. Samozřejmě to dělám pro sebe, ale motivace oproti začátku opadla,“ přiznává. Přichází tedy čas na konzultaci s psycholožkou Zuzanou Douchovou. Štěpán zmiňuje více práce a připouští, že ztrácí motivaci a čas od času si něco zobne. Polevil i s pohybem a demotivuje ho také zaseknutá váha. Psycholožka mu dodává sílu a Štěpán si začíná uvědomovat, že pár hodin týdně pohybu a sportu by zase takový problém být neměl.
Na další kontrole ho lékařka Dita Pichlerová chválí – Štěpán hubne pouze z tuků a váha jde dolů tak, jak by měla. Štěpán říká, že pohybu má opravdu více – našel si vlastní cestu a každý druhý den cvičí klidně jen 15 minut, ale výsledky se dostavují. Vyrazil také na kolo a tenis, který ho baví. Zmáhá ho však velké teplo. Maminka je nadále přesvědčená, že klíčové by pro Štěpána bylo sehnat si přítelkyni.
„Jídelníček už mě nebaví. Protože jíst půl roku kolem dokola to samé, člověka omrzí. Občas si třeba dám zmrzlinu, ale chutě mi stále přetrvávají. Odolávat jim je těžší a těžší,“ říká. Trápí se s malým váhovým úbytkem, ale současně si uvědomuje, že do hubnutí nedává maximum. Raději proto ubírá na předsevzetí a doufá, že místo na 95 kilo, zhubne na 115 kg. Štěpánovo hubnutím se celou dobu prolíná negativní myšlenkové nastavení, které je pro něj zřejmě přirozené. Stěžuje si, že nezvládá práci, nebaví ho starost okolo domu a nemá žádného parťáka, protože kamarádi už mají rodiny. Nakonec se rozhodne podat výpověď v práci, přestože neví, do jakého jiného zaměstnání by mohl nastoupit.
8. měsíc
U Štěpána se potvrdilo, že kdo chce, hledá způsoby a kdo ne, hledá výmluvy. Poslední čtyři měsíce se Štěpánovi příliš nevedlo.
Povedlo se mu zhubnout pouze 9 kilo a po 8 měsících práce zhubl na 130 kilogramů. Hlavní chybu vidí v přemíře práce a stresu. Práci se tedy rozhodl opustit a věří, že jiné zaměstnání mu dá více svobody.
„Musím vyjádřit zklamání nad tím vším. Začátek byl krásný, ale chybí mu více snahy. Vždycky něco rozjede, ale nemá vůli to dokončit. Bez pohybu ty kila dolů nepůjdou,“ říká maminka.
„Máti je nespokojená vždycky se vším,“ odbývá výtku Štěpán. Sám tvrdí, že se cítí lépe a už ví, jak na hubnutí dál. Nicméně z původního cíle, na který byl Štěpán natěšený – zahrát si fotbal – také sešlo: „Na fotbal se rád podívám, ale nevím no, není to nic, co bych chtěl dělat čtyřikrát týdně. Přijde mi to divné. Dvacet lidí honí jednu merunu,“ říká.
