V Česku výrazně roste počet dětí s obezitou. „Ještě v roce 1991 bylo u nás kolem tří procent obézních dětí. O 30 let později, v roce 2021, to už bylo 16 procent. Přitom kolem roku 2016 se nárůst zastavil, stabilizoval. Přišla ovšem pandemie covidu a zvýraznily se poruchy našeho chování: jak pohybového, tak i jídelního. A tam došlo k výraznému nárůstu,“ popisuje obezitolog.
A trpí podle obezitologa nadváhou spíše dívky, nebo kluci? „Spíše kluci. Ale rozdíl to není veliký, jen v jednotkách procent. A co se týče věku, tak tam se ukazuje, že kolem jedenáctého až patnáctého roku života je nejkritičtější období. Téměř polovina chlapců i dívek má v tomto věkovém rozmezí problém s nadváhou a obezitou.“
Obézní děti mají často nadváhu i v dospělosti
Podle něj se obézní dítě většinou dá poznat na první pohled, nejsou zapotřebí žádné tabulky. Samozřejmě nelze o dvouletém boubelatém kojenci okamžitě říct, že trpí nadváhou. Ale jak obezitolog dodává, už v tomto věku děti získávají špatné návyky, kterých se jen obtížně zbavují.
Z pomyslné „boubelatosti“ tak sice mohou vyrůst, ale obvykle právě kvůli špatným návykům v rodině obézní zůstávají. Podobným případem byla zřejmě lektorka „Stop obezitě“ Zdeňka Trummová. „Ano, když se zpětně dívám na fotky, tak jsem byla dítě s obezitou už v předškolním věku a jednoznačně jako předškolák už jsem měla nadváhu.“
A kdo za to podle ní může? „Musím konstatovat, že to jsou vždycky rodiče, protože rodiče jsou zodpovědní za to, co svému dítěti dávají k jídlu a jak ho vedou. A jistě, že jsem jim to později vytkla. Bylo období, kdy jsem se s tím potřebovala popasovat a kdy jsem se s tím prala.“
Dětská obezita na ní totiž zanechala trvalé následky, kterých už se nikdy nezbaví. „Ale na druhou stranu tam bylo z mé strany i pochopení, protože zatímco dnes se téma obezity a dětské nadváhy hojně medializuje, v devadesátých letech to bylo jiné. Objevily se nové potraviny, nové trendy a rodiče volili to, co jim přišlo v tu chvíli dobré. Nebyli tak vzdělaní, jako jsou dnešní rodiče.“
Trvalé následky dětské obezity
„Trvalé jsou hlavně následky na mém pohybovém aparátu, protože mé tělo bylo celý dětský věk zatíženo mnoha kilogramy navíc. A pak ve chvíli, kdy jsem zhubla, bylo to relativně rychle, mi vyhřezly tři ploténky v bedrech. Potýkám se s tím i přesto, že cvičím, hýbu se a navštěvuji fyzioterapeuty. Je to něco, co si teď nesu s sebou do života,“ konstatuje lektorka.
A měla i psychické problémy? Traumata? „Asi bych to ve svém případě nenazvala traumatem, protože mám pocit, že v dospělosti se mi s tím podařilo docela dobře vypořádat. Ale neměla jsem sebevědomí, musela jsem si ho dobudovat až v dospělosti.“
„Ve chvíli, kdy jsem začala mít vlastní rodinu, se mi promítala řada situací, které se v dětství staly. Promítalo se to i do výchovy mých vlastních dětí. Ale naštěstí žijeme v době, kdy je možné si říct o pomoc, takže dobrá psychoterapie mi v dospělosti pomohla,“ doplňuje Zdeňka Trummová.
Právě se svými vlastními zkušenostmi dnes ráda pracuje jako lektorka. Na svém vlastním osudu ukazuje druhým, že změna je možná.
„Spousta lidí si myslí, že z obezity se vyroste. Ale v 90 procentech případů nevyroste. A je to vždycky makačka se těch kilogramů zbavit. U mě se to zlomilo asi okolo šestnáctého, sedmnáctého roku, kdy jsem si říkala, že se začnu nějak víc hýbat,“ vzpomíná lektorka.
Za její proměnu mohla změna v přístupu. Vedle nového jídelníčku se zúčastnila také pohybového kurzu, a právě komplexní proměna uvažování zapříčinila úspěch. „Předtím jsem totiž zažila i pokusy o změnu, které nebyly úspěšné: třeba dětská ozdravovna nebo pití zázračného koktejlu na zhubnutí od jedné nejmenované firmy a tak dále.“
Podle obezitologa je nejlepší terapií prevence. „Nejlepší způsob, jak zhubnout, je vůbec nepřibrat. Nejmenší děti za obezitu stoprocentně nemohou, protože rodiče nakupují, rodiče vaří, rodiče se nějak stravují. A právě osobní příklad rodičů je velmi důležitý: jak pohybový, tak stravovací. Takže určitě bych nehledal problém ve škole, nehledal bych problém ani v obchodech, je to jednoznačně náš osobní příklad.“
Slazené nápoje, hranolky, kečup
A kde tedy podle něj rodiče dělají největší chyby? „Klíčové jsou slazené nápoje. Tam je alfa a omega všeho. Obrovská energie, která je schovaná do slazených nápojů. Děti se je naučí pít a je to pro ně špatný návyk. Ty děti jsou schopny vypít tři až čtyři litry slazených nápojů denně, což je obrovské množství energie.“
A nejde jen o colu nebo ovocné limonády. Jde také o slazené minerálky, a hlavně o energetické drinky. Přitom by je bylo velmi snadné a levné nahradit vodou z kohoutku.
A další chybou je špatná frekvence stravy. „Studie prokázaly, že chybou je chybějící snídaně. 10 až 30 procent populace ve světě nesnídá, zvláště jsou to dívky ve věku 13 až 15 let. Ale podstatné je také to, že nesnídá 95 procent již obézních lidí.“
Obezita zkracuje život. Škodí srdci, mozku i plodnosti |
Chybou je také to, že rodiče nedávají dětem dostatek zeleniny. Děti nejsou zvyklé na její konzumaci a tento zlozvyk si odnášejí i do dospělosti. Dětem tak zároveň chybí látky, které jsou v zelenině zastoupené, například kyselina listová.
Mýtem je také to, že třeba samotné hranolky jsou nezdravé. „Samy o sobě nejsou tak problematické, ale důležité je to, s čím si je děti dávají: uzeniny, párky, sůl, tatarka a kečup. Ten se dává ke všemu. A jedna lžíce kečupu je ve své podstatě energie, která je schovaná v jednom rohlíku.“
A co bylo pro Zdeňku Trummovou impulsem, aby definitivně zhubla? „V době, kdy jsem vyrůstala, nás s nadváhou nebylo tolik. Vždycky jsem zůstávala někde poslední, klukům jsem se nelíbila.“
„A také jsem měla zafixováno, že tlustý holky mohou být jenom s tlustými kluky. A už v té době jsem si vybírala podvědomě otce pro svoje děti a já jsem pro ně chtěla hlavně zdravého otce. Chtěla jsem zdravou rodinu,“ uzavírá lektorka.
Jak se s obezitou vypořádat, abychom si zároveň nepřivodili anorexii nebo bulimii? Zlepšilo se stravování ve školkách a na školách? Jaký věk je pro dítě kritický? Kdy už je situace nevratná? I na to odpovídali Zdeňka Trummová a Jan Boženský v Rozstřelu.
