Celá čtvrtina dětí má v současnosti problém s tělesnou hmotností. „Za obezitu malých dětí může vždy rodina. Dítě si v pěti letech nenakupuje, nevaří, nestoluje samo. Existují samozřejmě geneticky podmíněné formy obezity, ty jsou ale velmi vzácné a my se je hned na začátku léčby snažíme vyloučit. Pak se zaměříme na hledání chyb v chování. Není to totiž jenom o jídle a pití, ale i o tom, jak se dítě pohybuje, a vůbec jak celá rodina přistupuje ke zdravému životnímu stylu,“ říká v Rozstřelu obezitolog.
Podle Boženského dochází k nárůstu obezity u dětí už od devadesátých let minulého století: „Přibližovali jsme se k západním státům. V roce 2016 se zdálo, že se nám ten nárůst podařilo trošku zastavit, ale s covidem nastal zlom,“ říká a doplňuje: „Vedle změny v jídelních zvyklostech došlo totiž navíc ještě ke změně v těch pohybových. Velká část dětí se přestala hýbat úplně“.
Neplatí, že dítě z obezity vyroste
To, že dítě z obezity vyroste, už podle Boženského neplatí: „Podle statistik má šedesát až sedmdesát procent obézních dětí problémy s tělesnou hmotností i v dospělosti. Zatímco před dvaceti lety se dítě trestalo tím, že dostalo ‚zaracha‘, tedy nemohlo jít ven, dnes mu vezmeme mobil a vypneme wifinu. Už na tom je vidět, jak obrovský rozdíl v životním stylu nastal.“
Pořád platí, že pokud nechci tloustnout, musím spálit víc kalorií, než přijmu. Což ovšem není podle obezitologa úplně jednoduché. „Některé potraviny a hlavně nápoje jsou energeticky tak bohaté, že se hrozně těžce dají spálit běžnou aktivitou. Například jedna láhev slazené minerálky má energii jako dva rohlíky. A to nemluvím třeba o sušenkách. Ne nadarmo měl jeden jejich výrobce ve sloganu: ‚Energie sbalená na cesty,‘ To bylo velmi trefné, protože ta energie se dala spálit opravdu jen intenzivním výšlapem na kopec.“
Dětský obezitolog vysvětluje, že změna musí být postupná, nikoliv radikální, a se zapojením celé rodiny: „Nelze navrhnout změnu životního stylu dítěti s tím, že zbytek rodiny bude fungovat jako dřív. Jinými slovy nefunguje, že obézní dítě bude mít ‚zdravou‘ večeři a zbytek rodiny se bude ládovat párkem s hořčicí“.
Důležité je také dostatečné a pravidelné motivování: „Z našich zkušeností funguje hlavně pozitivní motivace. Tedy ne klasická věta: ‚Vidíš, to jsi neměl jíst, já jsem ti to říkala,‘ ale zaměřit se na pozitivní věci, které se podařily. Třeba: „Fajn, sice to včera nevyšlo s tou sladkostí, ale dneska ses byl projít, a to je perfektní.“
Jí moc, anebo málo? Možná i vašemu dítěti hrozí anorexie či obezita |
Nejlepší je chodit
Co se optimálního jídelníčku týká, Jan Boženský radí potravu rozdělit ideálně do pěti až šesti porcí denně a snídat. Základem jídelníčku by podle něj měla být zelenina. „Pro dospělého je to minimálně čtyři sta gramů zeleniny denně. Pro dítě přiměřeně jeho váze. Naopak standardně zakazuji kečupy, majonézy, hořčice a další podobná dochucovadla. S nimi si totiž dítě dá klidně místo jednoho čtyři párky k večeři. A když to zají chlebem a zapije slazeným nápojem, vznikne tam energie, se kterou by si vystačilo na celý den. Ono jde ale spát. Takže energie se uloží do tuku.“
Za nejlepší pohyb považuje Boženský obyčejnou chůzi: „Nejlepší pohyb je ten přirozený, tedy chůze. A je to opravdu těch obligátních deset tisíc kroků denně. Většina dětí dnes má chytrý mobil nebo hodinky, tak si to můžou i docela dobře spočítat. Kdybychom toto dělali, tak velká část nejenom dětské populace nemá problémy s tělesnou hmotností.“
V Rozstřelu dále obezitolog hovoří o takzvané fastfoodové kultuře, o farmakologických možnostech léčby obezity u dětí a na názorných příkladech popisuje i fyzické pocity, s jakými se lidé s nadváhou potýkají.
