Běžecký coming out. I já při tréninku občas chodím

Vím, že o běhání pomalu je toho napsáno hodně. Přesto si myslím, že většina z vás podobně jako já běhá pomalu velmi nerada o přechodu do chůze ani nemluvě. Rád tedy prozradím, že spoustu času věnuji běhochůzi v nízkých tepovkách.

| foto: Josef Sojka, pro iDNES.cz

Přestože dokážu zaběhnout 1000 m za 3 minuty a maraton jsem zvládl za 3:22, věnuji spoustu času pomalým výběhům s občasnou chůzí, při kterých se snažím nepřekročit hranici 150 tepů. Snad vše co bylo napsáno o teorii tréninku, jsem četl, ale k pomalému běhání jsem musel dozrát.

S během jsem začal během střední školy a běhal jsem rychle. Pokaždé na doraz. Na začátku jsem neběhal kvůli tréninku, ale prostě proto, že jsem se někam potřeboval dostat a nechtělo se mi kupovat jízdenky. Brzy jsem zjistil, že na většinu míst kam tramvaje a autobusy dojedou za 15 minut, doběhnu za 17. Vzdálenosti jsem ovšem prodlužoval jen minimálně. A několik let mi trvalo, než jsem se propracoval k souvislému běhu na deset kilometrů, to už jsem běhával i pro radost, ne jen když bylo potřeba. Řekl jsem si tedy, že vyzkouším i závodit. První půlmaraton byla tragedie. Nechal jsem se strhnout davem a adrenalinem. Na pátém kilometru jsem se držel za pozdější vítězkou (čas 1:15). Na osmém jsem v křečích vzdával. Na závodění mě na chvilku přešla chuť.

Zkoušel jsem trénovat systematicky, ale přišla řada zranění a pokusů rozběhnout trénink zase jako dřív. Byl to začarovaný kruh. Trvalo mi spoustu rýmiček, viróz a obnovovaných natažení svalů, než jsem pochopil, že tělo má své limity a mít silnou vůli je sice krásné, ale sebezničující pokud ji upřete špatným směrem.

Po pár letech v zaměstnání jsem se rozhodl dodělat si vysokou a sport jsem postavil na vedlejší kolej. Váha šla o pět kilo nahoru, což není nic hrozného, když měříte 184 cm a jste hubení, ale na běžeckých výsledcích je to znát. Pak jsme koupili dům a začali ho zpravovat. Stavba, chystání dřeva na zimu a okopávání zahrady mělo pozitivní účinky. Mírně jsem zeštíhlel v pase, nicméně nabral další dvě kila váhy.

Letošní rok už mám po škole a tak jsem se rozhodl zase víc sportovat. Narodil se nám sice syn, ale v praxi to není až taková překážka. Vybíhal jsem s kočárkem nebo croozerem a žena byla ráda, že si odpočine. Občas prostě výběh posunu až po té co malého uložíme. Začal jsem zase pokukovat po závodech, půlmaraton, sprint triatlon. Postupně jsem se propracovával k delším a delším tréninkovým trasám, ale bránil jsem se jako čert kříži zpomalit pod 6 min/km

Podstatná změna se udála, když jsem se rozhodl zúčastnit  B7 (asi 40 dní před startem). Mám za sebou už jeden dokončený závod podobného ražení, ale to bylo před několika lety a kilogramy, chtělo to pořádný trénink. A jak se připravit na podobný závod? Co největší naběhané vzdálenosti, pokud možno v kopcích. Já dosud běhával maximálně kolem dvaceti kilometrů a to nijak často. Objem kilometrů musel jít nahoru. Pokud ovšem razantně zvýšíte tréninkovou vzdálenost, zjistíte, že musíte zároveň odpovídajícím způsobem snížit rychlost. Já jsem vzdálenosti zdvojnásobil a navíc si bral camelbak s jídlem a pitím. Opět jsem vyhrabal ze šuplíku hrudní pás ke sporttesteru a začal vyrážet do kopců s očima upřenýma na tepovou frekvenci. Aniž by mě to extra bavilo, běhal jsem a rychle chodil. Mnohdy průměrnou rychlostí pod 8,5 km v hodině. Bylo to příšerně pomalé a nudné - vždyť moje nejpomalejší tréninky do té doby byly kolem 11 km/hod a už tak to byla otrava. Nicméně jsem nezvýšil počet tréninků, spíš ho snížil, ale mírně prodloužil celkový týdenní čas. a vyřadil jsem rychlé běhy a intervaly.

Vyplatilo se to? Myslím, že ano za méně než dva měsíce jsem zhubl o pět kilo a podstatně lépe se cítím i při běhu ve vyšších rychlostech. Aerobní vytrvalost je mnohem vyšší. B7 jsem zvládl, i když díky problémům s žaludkem pomaleji než bylo v plánu. Osobák na půlmaraton 1:43 z května jsem v říjnu (měsíc po B7) zlepšil o více než tři minuty a to v druhé půlce maratonu. Možná mám horší maximální rychlost, ale pár intervalů by to zpravilo raz dva.

Samozřejmě nečekejte, že pár týdnů pomalého běhání udělá s každým zázraky. Musíte brát v potaz, že oproti nováčkovi, který začíná s během se moje tělo po letech běhání adaptuje mnohem snáz a lépe reaguje na tréninkové podněty, ale běhat pomalu je správná cesta a za pomalý běh ba i chůzi se nestydím, i když umím a rád běhám rychleji.

P. S. Podívejte se na nějaký dokument třeba o UTMB (Ultra-Trail du Mont-Blanc) i vítěz toho spoustu překonává chůzí, protože je to občas prostě lepší než běžet.

Napiš svůj článek i TY

Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

Psaní o běhání je někdy náročné.

Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů.

Marek