„Právo na plnohodnotný sexuální život“ nemá nikdo. Neexistuje morální právo na sex a už vůbec takové právo neexistuje z hlediska zákona. Ve Všeobecné deklaraci lidských práv není o právu na sex ani zmínka. Existuje jen rozmnožovací instinkt a potřeba sexu, která samozřejmě může být velmi neodbytná. V ukázce z filmu ale vystupuje paraplegik, ten své ruce plně ovládá a může situaci řešit stejně, jako většina zdravých lidí bez partnera.
Podobné jako s potřebou sexu je to s potřebou lásky v dospělosti. Nikdo na ni nemá právo morální ani zákonné.
Placený sex a láska jsou dvě různé věci. Provozování prostituce a docházení za prostitutkami byla (přinejmenším v našem civilizačním okruhu) vždycky věc společensky stigmatizující, odsunutá na okraji společnosti a tam by také měla zůstat. Není to láska, není to dar, není to nic, co by bylo třeba chválit, obdivovat a podporovat. Ani v případě hendikepovaných zákazníků.
Co se týká seznamování, snad každý alespoň podvědomě chápe, že seznamování funguje jako trh, jako směna zboží za zboží. Lidé se seznamují přiměřeně svým možnostem, čili přiměřeně svému vzhledu, věku, vzdělání, inteligenci, zdravotnímu stavu (fyzickému i duševnímu), společenskému postavení, finanční situaci atp. Přičemž deficit v některé oblasti může kompenzovat dobrá situace v oblasti jiné.
Nevidím důvod, proč by vcelku pohledný mladý paraplegik nutně musel shánět na sex prostitutku, nemohl se s někým seznámit a šťastně se zamilovat. Jen to má zkrátka komplikovanější a měl by své nároky na protějšek přiměřeně svému zdravotnímu stavu snížit, například by mohl hledat mezi ženami, které mají také nějaký zdravotní hendikep.
