Ano, budou. Prosííím moc, když na to dojde, běžte si to vyříkat někam v bytě, kde to děti neuvidí, a co možná neuslyší.

To je nejzoufalejší, když rodiče netáhnou za jeden provaz.

Já si to zažila od malinka, a teprve teď, ve stáří, začínám rodičům odpouštět..

Rovněž jsem si to zažila ve své vlastní rodině, kdy manžel nechával všechny starosti na mě, nic mi nepomáhal a já, když jsem byla v takové zátěži a hlavně při učení dětí, jsem občas začla zvyšovat hlas - manžel neuměl nic lepšího, než do té kuchyně vlítnout a před děckama mě seřval...

O jeho autoritu nikdy nestál, nezadával dětem nějaké "úkoly", nekontroloval je, tudíž ani nikdy nekáral. A moji autoritu naprosto ničil..

A dnes se to mstí...

hádkami stejně nic nevyřešíte. a pamatovat si to budou, ne že ne. a proč se o tom vlastně hádat doma? paní naprosto chápu, že je dotčená a naštvaná a je potřeba dát manželovi najevo, že takto teda ne. jenže před dětmi se stejně budou oba ovládat a řeknou si polovinu věcí... a tak to zase pokračuje do nikam. děti bych svěřila babičkám nebo chůvě a udělala pořádnou poradu ve firmě. vyřešit, co jde, to udělat a doma o tom nekřičet. a doufat, že si manžel vezme poučení a příště nebude ve společném podniku rozhodovat sám o společných věcech. jednak možná překročil svoje zástupčí oprávnění, druhak se to nedělá, jestliže vlastním něco ( cokoliv) společně se členem rodiny ( nemusí to být nutně manželka).

Ten prezitek, ze vysvetlovani nepomuze, mne fakt rozciluje...vysvetlovani pomuze, ale pouze pokud je ferove a uprimne...deti to proste vyciti, a pomerne presne odhadnou i hloubku, takze kdyz se hadate, o neco jde, a diteti se snazite namluvit, ze "se nic nedeje", ano, to nefunguje. Tohle je porad pozustatek te doby, kdy se deti "chranily"...jenze ony se chrani a chrani, a pak to najednou muze spadnout zcistajasna, a to je horsi.. nerikam zatahovat je do problemu, ale kdyz uz to vidi, tak vysvetlit.

Ale kdyz narovinu reknete, ze mate s tatou problemy v praci, ze se nekdy neovladnete, a pak se usmirite, tak to funguje. Tim spis, ze tohle dite uz zna i z vlastni zkusenosti. Ale musi to tak byt, tzn. ze by opravdu melo videt, ze se o domluvu snazite

Rada bych se hadala, az kdyz u toho deti nejsou. Ale takove chvile zatim neexistují. Nejsme s mužem sami, pokaždé je u toho minimalne jedno. Vecer uspavame a muz usne se starším synem, pak se probudí až po pulnoci, kdyz ja už jsem sla do ložnice k miminku.

Bohuzel, je to tak. A nedej boze, kdyz jeste v baraku zije nekdo z pribuznych, ktery ma bez ustani natazene usi - to si pak clovek rika - tak kdy a kde se sakra mame hadat?

Můj táta hodně žárlil, na mámu řval a někdy i uhodil. Hodně si to pamatuji a dodnes mám s tátou problematický vztah. Nemohu mu to odpustit. Takže: i vaše děti si budou pamatovat vaše hádky. Žádná kouzelná tužka z Mužů v černém na vygumování paměti neexistuje.

Můžu vás ujistit, že budou. U nás doma to byla hotová Itálie, rodičovské hádky téměř na denním pořádku, čas od času i fyzická napadení. Jako dítě jsem mohla jen brečet a doufat, že se rodiče nezabijou. Celou dobu jsem si myslela, že mít partnera, znamená věčný boj a hádky. Když jsem se pak seznámila s manželem, jehož rodiče řešili hádky tím, že se spolu prostě nebavili, tak mi překvapilo, že si partneři dávají každý den pusu, nebo že se drží za ruce. To jsem u svých rodičů nikdy nezažila. Nejhorší je, že si pak člověk i myslí, že svůj názor musí taky prosazovat hádkami, protože tak je to přece je „normální“. Už bych to nechtěla nikdy zažít a rozhodně bych nechtěla, aby totéž zažívaly mé děti.

Tak zase ticha domacnost (nebavit se spolu) mi taky neprijde idealni.

Budete se divit, co všechno - a hlavně toho negativního - si děti pamatují a jak malé tehdy byly...bohužel. Dnes bychom spoustu věcí dělali jinak.

Budou. Napořád! Nekažte jim dětství a nehádejte se před nima!

To se lehko řekne, hůř udělá. Těžko odložit důležité věci na pozdě večer, když děti třeba spí a do té doby jen konverzovat o ničem důležitém.

Taky bych byla naštvaná, ale odložte řešení potíží na dobu až u toho děti nebudou.Když se občas dva pohádají tak to nevadí, ale nesmí to být dlouhodobé a musí to mít východisko, spět k dohodě jinak je to vyrypování a soustavné výčitky a v tom se dobře žít nedá