- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
tak ze zena bude trpet a rodit a chlap se bude bat na to se jen podivat? At aspon kousek ti bolesti zazije, pokud neni "vybaven" ridit sam, at aspon moralne pomuze sve partnerce
Nikdy bych chlapa u porodu nechtěla a to mám pět dětí .Je to teď moderní , ale já bych snad neporodila asi jsem opravdu "hraniční věk " / 39/ . Ahoj
Píšou o tom, že muži by se neměli dívat na utrpení své ženy... Já jsem žena a při porodu jsem utrpení neprožívala. Bolest, to ano, ale utrpení ne. Vždyť porodní bolesti jsou jediné, které přináší radost, tak proč o nich mluvit jako o utrpení? Navíc trvají jenom pár hodin. Ukrutné menstruační bolesti trvají každý měsíc několik dní a to jsou muži přece taky se svými ženami.
Já říkám ano, tatínci by měli být u porodu, pokud se na tom se svou ženou domluví.
Cela staleti se chlapi hrde pysnili povesti lovcu a najednou jim vadi trocha krve? Je to pekna babovka jestli mu to tak vadi. Mimo to. Skutecne nevidim duvod, proc by mel pri porodu koukat z blizka, jak to mimco leze ven. Podpora z druhe strany bohate staci.
Nechápu, jak normální člověk může o porodu říct, že je to ta nejhnusnější věc. Podle mě je porod tou nejpřirozenější a nejkrásnější událostí v životě. Manžel byl se mnou u porodu našeho syna a jsem velmi ráda. šel k porodu naprosto dobrovolně a dodnes na to rádi vzpomínáme a i po téměř dvou letech nás to stále dojímá. Moc mi pomohlo, že byl u porodu se mnou a podporoval mě.
Jsem rozhodně pro přítomnost otce při porodu, ale pravda je, že se to opravdu nemá lámat přes koleno. Nadělá to pak víc škody než užitku. Vím o čem mluvím, jem porodní asistentka.
Porod je jedna z nejhnusnejsich veci, co jsem videl, nedoporucuju ho ani zenam ani muzum. Nevyhoda je, ze zeny u toho musi byt. Muzi ne. Nicmene, pokud ma nekdo rad hnus, nebo si mysli, ze zene nejak pomuze, tak at si tam jde. Rozhodne to teda neposili muj vztah k zene nebo diteti, to je v mem pripade blabol. I kdyz jsou taci, co to rikaji, ale myslim si, ze je to akorat modni zvast.
Ty seš hlupák, hnus je i přebalovat pokakaný mimino. Smrdí to mnohdy jak od dospělého (zvlášť později, když papá maso). A obzvláště chutné je, když se zamele a má to až na lopatkách.
Čekáme s manželem miminko. Já bych si strašně moc přála mít ho u sebe až budu rodit. Jenže on neví. Vypadá že by i chtěl ale, něčeho se strašně bojí. Zatím se na otázku přátel: Jestli půjde k porodu jen usmívá: ale, mě to trápí. Nechci ho do toho nutit . Začínám být z toho zoufalá. A někdy mne začínají napadat takové kraviny jako - Nechá mě v tom samotnou, Je to jeden s těch co si udělají děti a starej se.To ale bude tím těhotenstvím. Já vím dobře že takoví není. Ale otázky tu jsou. Nevím co mám dělat. Neznám nikoho v okolí kdo byl u porodu aby si s ním o tom promluvil.
Asi Ti nezbývá nic jiného než se rovnou manžela zeptat, jinak to asi nevyřešíš, ale hlavně bych s držela hesla : nic s nemá lámat přes koleno.
Byl jsem u porodu, nezanechalo to ve me zadny negativni nasledek, manzelka take byl rada ze tam jsem (predem jsme se domluvili a o to se podle me jedna). Vlastnorucne jsem si holcicku podepsal takze nehrozila nejaka lemplovitost personalu aby vymenili dite za jine a navic kdyz jsi u porodu tak si IMHO davaji doktori vetsi pozor, protoze v tomhle pripade se nejaka chyba da hur ututlat - je tam cizi clovek a dohlizi.
Celé mé těhotenství, jsem neposlouchala nic jiného, než, porod nic není, dříve ženské rodily na poli. Ano, ale kolik z nich tam také rovnou zahrabaly do země.... Ale to už je asi na jiné téma. Nicméně sama jsem rodit nechtěla a můj muž nebyl proti, tak mě šel k porodu "podpořit". Nezměnilo to nic na chování sester a doktorů vůči mě, asi jsem je vyrušila z raní siesty a tak se chovaly stejně protivně jako kdybych tam byla sama. Dokonce mi muž nepomohl ani od bolestí a porod neusnadnil, teda fyzicky, ale psychickou podporu mi dal nezapomenutelnou. Dnes jsem podruhé těhotná a vím, že sama rodit nepůjdu a ne proto, že by nám to mělo posílit naše soužití, nebo aby si nás muž víc vážil a už vůbec ne proto, že by to byla jeho povinnost. O tom to totiž vůbec není.
Porod ditete je vylozene intimni zalezitot - tyka se ditete, matky a otce. Proto by ani "priznivci" ani "odpurci" pritomnosti otce u porodu by nemeli do rozhodnuti rodicu mluvit. Matka i otec by se meli predevsim dohodnout sami, co a jak si preji.
Jednoznačně souhlasím. Porod je zcela přirozenou událostí, a jediný, kdo má právo určovat jak bude probíhat a kdo u něho bude mají ti dva (matka dítěte a otec), nikdo jiný. Je nepřípustné, aby někdo jiný (lékaři nebo porodnice) jakkoliv určovala co a jak se bude dít. Toto právo mají jen tito dva. Ostatní mohou jen doporučovat, nic víc...