Plně chápu lidské štěstí maminky, tatínka a zprostředkovaně i těch, kdo jim pomáhali. Mít děti je jednou z nejkrásnějších a nejhodnotnějších věcí v životě. Přesto je podle mě třeba klást si otázku, kde má ležet hranice mezi tím, kdy člověk jen pomůže přírodě a kdy už si "hraje na boha" a jde proti přirozenosti takovým způsobem, který není dobrý. Protože lidským štěstím mohou být odůvodňovány i takové případy, kdy se "vyrábějí" pro dva "tatínky" děti cíleně připravené o maminku, nebo naopak pro dvě "maminky" děti cíleně připravené o tatínka. To naštěstí není tento případ, ale dokážu si představit, že jím budou "odůvodňovány" ty další, které už tu hranici překračují ("výroba" dětí pro dvě "maminky", pro dva "tatínky", pro dvě "maminky" a dva "tatínky", pro tři "maminky", pro "tatínka" a pejska, a tak dále...).

Já bych zvolil mnohem jednodušší způsob, jak by mohla sestra mé ženy přijít k mému miminku.

Článek není o vás a navíc - oplodněné vajíčko nebylo té, která dítě odnosila a porodila.