Tak hlavně to musí dávat ekonomicky smysl. Pro rodinu jako celek je vždy výhodnější, když jeden roste v práci a druhý ho podporuje. Když oba podají průměrný výkon v práci, tak dostane rodina dvakrát medián hrubé mzdy 36 tisíc před zdaněním. Když se ale jeden bude soustředit na práci a dostane se do špičky oboru, tak jen on sám uživí celou rodinu a druhý příjem už není tak podstatný. To ale často vede i k nerovnoměrnému rozložení volného času. Pak nelze čekat, že bude zcela rovně dělena i práce v domácnosti.

Proč se řídit něčím, co nám nějaký pojašenec vnucuje ? Zkrátka jak to oběma vyhovuje, tak ať to je. Možná někde chlap vaří, pere a strará se o dítě a mnželka vyměňuje kolo u auta, vymění vodovodní baterii a jinde manželka chlapa odhání od plotny. Ale zglachšaltovat všechny do jedné lajny jen proto, že někdo řekne, že "to je tak správné a tak to má být" ?

Nechapu chlapa co nech ženu rozhodovat o čemkoli jiném, než kdy bude.prat a žehlit

Nechápu ženskou, která si něco začne s někým takovým.

Musel jsem se týden válet u moře, žena chtěla...

Budeme mít druhé dítě, já bych počkal, ale manželka rozhodla, že teď...

Teď o víkendu nemůžu, kamarádce mé ženy je třicet, moc se mi tam nechce, ale musím...

Najeli jsme na bezlepkovou stravu, žena to tak chce...

Manželka trvá na tom, abych byl minimálně třikrát týdně večer u koupání malého...

Takové věty zní běžně. Nejde o stížnosti, stesky, to vůbec ne. Je to prostý popis reality.

U posledního příkladu bych pouze pozměnil to, že manželka trvá a z toho ostatního bych jí z té reality hodně rychle probudil.

Jake si to udelas,takove to mas.Kdo je v genech lovcem,z toho se sberac ani domaci putka nestane.Delba prace ano,ale zachovat si i to sve.

Aneb rovnost nesmí být vnucená, jinak to není rovnost.