Nerozumím tomu, proč si třiadvacetiletá dcera, která je "momentálně bez práce" a zjevně nestuduje, nechce najít nějakou práci. V dnešní době, kdy je nouze o lidi. Přišla by mezi jiné lidi, na jiné myšlenky - třeba by narazila na fajn kolektiv. A ještě by si něco vydělala a nevisela by finančně rodičům na krku. Třeba by to i zlepšilo vztahy v rodině...

Z článku nevyplývá, že by si práci nechtěla najít (ani že se snaží), ani jak dlouho je "momentálně" bez práce (formulaci použila její matka).

Nikdy ji neobejme, protože nemá tak dlouhé ruce.

Nesvádějte všechno na matku. Po měsíčním soužití byste jí měli plné zuby. Je to typ který za svoje chyby bude moct vždy ten druhý. A neříkejte že když jí matka obejme tak se vše změní. Vím o čem mluvím. Sousedka to má doma. Nejde to ani po dobrém ani po zlém. A předvádět se před cizími jak je dobrá a jen matka je ta zlá? Pochybuji že ty kila sádla na sobě má ze svých mozolů. Až bych přišla domů tak první co by bylo že si musí okamžitě najít práci. Ono by jí to brzy přešlo pomlouvat druhé že za svoji neschopnost může matka. Možná si říkáte že jsem krutá ale dostala jsem tvrdou školu života za kterou děkuju protože vím co si v životě můžu dovolit a kde už je ta pomyslná zeď. Od 18ti jsem se živila sama. Nikdy bych nedovolila se rozkydnout do takovéhé hmotnosti a svádět to na matku, přitom moje matka taky neoplývala něžností. Řekla bych že je to tím že dětem zametáme životní cestičku a když je nějaký problém nejsou schopni ten problém vyřešit. Utíkají se schovat pod máminu sukni. Je to krásně vidět u té dívčiny. Máma ať vypadne z domu ale mělo by to být spíš obráceně.

Tu slečnu neznám, ale každý jsme jiná povaha (odborníci definují 4 typy). Co jednoho "nakopne", druhého "sundá". Jedno obejmutí nepomůže určitě, ale řev a výčitky už vůbec. Proto, že nebyla jediná, které to vadilo, myslim, že větší část "viny" je na matce. Nadváha je zpravidla kompenzace jídlem, když je psychika v háji. I "neschopnost" zvednout se a být "akční" může značit deprese (možná). Btw jestli kste někdy sledovala "Jste to, co jíte" VŽDYCKY se tam řešila psychika versus hubnutí....

Nikdy ji neobejme, protože nikdy neodejde...ve 23, pokud člověk nestuduje, tak by neměl být rodičům přítěží...bydlet s nima není problém, ale nemít práci a nepřispívat, už jako problém vidím... ta mladá, se už dopředu hájí, že ikdyž bude mít práci...nechť to nejdřív zkusí, co získání práce změní nebo ne...minimálně by měla mít od rodičů respekt, že se podílí...ale ono je docela pohodlné mít doma jídlo, vypráno, postel a wi-fi...

Já to neviděla, ale ona nikdy neměla práci nebo je momentálně bez práce? Neříkali, čím je vyučená nebo co má za školu?

"Nikdy mě neobejme, plakala dcera ve Výměně..." - nemyslím, že ji matka nemá ráda, ale taky bych nebyla nadšená z 23-letého dítětě, které nepracuje a rodina ho má živit. A dětičky se diví, že na ně máma křičí? Že by zvedly zadky a pomohly, to je ani nenapadne, že, hlavně že jim máma naservíruje plné talíře až pod ústa.

Osoba, která vás seřve za jakoukoliv chybu, vás spolehlivě odradí od chuti jí jakkoliv pomáhat.

Máti třeba vzpomínala, jak u nich probíhalo vaření. babička byla generál a člověka za cokoliv seřvala. Ve výsledku mamka jakékoliv vaření s ní odmítala. U jiných domácích prací to prý bylo snesitelnější, ale spolupráce v kuchyni se nedala.

Když na holku 20let psychotická matka řve, že je neschopná, tak se dcera logicky za neschopnou bude považovat.

Když se vytvoří jakási bariéra mezi rodičem a dítětem, je to asi těžké zbourat. Snad až se ta Lucka odstehuje a osamostatní, tak se to časem srovná.

To se už nesrovná nikdy.

Až bude matka umírat umírat, tak bude ronit krokodýlí slzy, že ta zlá dcera za ní nejde, ani v tuhle chvíli. Maminku nenapadne řešit proč tomu tak je.

Kdyby byla holka co k čemu, tak už má ve svém věku dávno tři děti se třemi otci, má půlku zubů a sama v tom pořadu účinkuje...

kdyby byla holka co k čemu, tak ve svém věku už dávno má práci,v pohodě si platí podnájem a není závislá na matce

Fuj, hnusný stvoření. Taky bych byl na takový dítě alergický.

Neměla by ta mladá vyhledat nejdřív psychologa a pak hned práci? Trošku se začít hýbat, cvičit a nežrat by taky neuškodilo, s tím by se trošku mohla srovnat i ta psychika...

Pochroumaný vztah mezi matkou a dítětem je už záležitost pro psychiatra.