Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den.. nikdy by mě nenapadlo že skončím na podobné stránce ale nějak to takhle dopadlo.. budou to 3 měsíce co jsem zažil svůj první velký rozchod.. je mi 19 let a byli jsme spolu od 15ti.. měli jsme jednu pauzu kdy jsme byli asi 4 měsíce od sebe, kdy jsem se ji snažil získal poté a nakonec i přesto, že tehdy už byla s někým jiným, se mi to podařilo a kvůli mě se s ním rozešla.. v září mi jednoho dne na procházce řekla, že mě už nemiluje a neví co dělat.. a týden na to se se mnou rozešla.. nesl jsem to hrozně špatně, ještě asi 2 týdny jsem za ni chodil, nosil ji květiny, prosil ji, aby si to ještě rozmyslela.. paradox je, že v zimě, kdy bych asi proti rozchodu neřekl ani slovo, to vydrželo.. a tehdy, kdy všechno fungovalo líp než kdy předtím, to ukončila. po těch 2 týdnech jsem si řekl že se na to vykašlu. Smazala si mě i z facebooku, spálila úplně všechny mosty.. a já i přesto, že ji nevídám, nepíšeme si.. každý den na ni myslím, pořád ji miluji, nevím co dělat, cítím se hrozně..

Dobrý večer mám dotaz,byla jsem s přítelem 2roky,2x jsme se rozešli na 4měsíce dohromady a pak se vrátili zase k sobě.Teď už vím že to byla chyba.Rozcházeli jsme se z důvodů finančíních a že jsem zjistila že na internetových seznamkách balí jiné holky a tvrdí jim že je dlouho sám atd. Nehorázně mě to sebralo a tvrdil mi že už to neudělá jenže s tím nepřestal do teď..vždy když jsem našla jeho profil,založil si nový.Mám pocit že je to z důvodu toho že ho kdysi holka rok podváděla v kuse a on na to přišel až po tom roce.O rozchodu mi neřekl ani slovo a on který by měl prosit na kolenou když mi tvrdil jak šíleně moc mě miluje to má na háku.Nekomunikuje na věci téma vztah,ale o jiných věch se baví.Chtěla bych to s ním vyřešit a možná mu dát ještě šanci jenže nevím jak to udělat a proto vás prosím o radu,moc děkuji.

Dobrý den, psala jsem už před nějakou dobou, ale bohužel jsem nenašla odpoveď...
S přítelem jsem byla přes rok a půl, byl to pro oba první opravdu vážný vztah (mne 16, jemu 17). Bylo nám spolu opravdu krásně, rozuměli jsme si, naše rodiny se znaly... V létě se stalo pár věcí (většinou z mojí strany), které mu vadili, ale rozhodně to nebylo nic vážného (přehnala jsem to s pitím na oslavě atd). Nic nenasvědčovalo rozchodu, ale přítel odešel na VŠ do jiného města a hned ten týden se začal chovat divně, další týden to bylo ještě divnější, potom si chtěl dát pauzu že si musí ujasnit co chce. Během tohoto divného období jsem se k němu někdy chovala hnusně, protože jsem už nevěděla co dělat a párkrát mi prostě ruply nervy... Pauza měla trvat dva týdny, po týdnu přišel s tím, že se se mnou rozchází, že je mu to líto, ale teď to tak cítí. A že pokud zjistí že udělal chybu tak bude doufat že mu to odpustím. Nevím jestli to řekl jen proto aby se vlk nažral a koza zůstala celá....ještě jsem to zkoušela nějak dát dohromady, ale on že se se mnou ani nechtěl bavit a řekl mi, že někoho poznal, že si s ní rozumí jako s nikým a že ho ze všeho vytáhla. Znají se maximálně 2 měsíce a pár dní od našeho rozchodu už spolu chodili. Nerozumím tomu, do toho člověka bych to nikdy v životě neřekla a ani nikdo z mého okolí...byl spíš introvert.Vždy tady ty věci odsuzoval a potom to sám udělá. Už asi měsíc nejsme vůbec v kontaktu. Je možné že za to všechno může ten nátlak z nového způsobu života? A že až si trochu zvykne tak mu to dojde? Všechno se to stalo v pár týdnech, vůbec tomu nerozumím...

Dobrý den.Potřebuji poradit jak se mám rozvést,aby nás rozvedli z manželem máme dvě malé děti 8 a 6 let.Manžel mi řekl že už mě nemiluje a že nás má jen rád.Můj manžel mě psychický vydírá,dělá ze sebe chudáčka a pořád se lituje,Veškeré problémy řeší před dětmi,a já mu říkám že to nemá dělat.Myslí si že budu vše dělat podle něj on mě vlastní když není po jeho tak je zle.Je velký nervák a vztekloun,a je moc žárliví.Vybíjí si své komplexy na mě a na dětech.Navíc jsem ho přistihla při něčem kdy si,a od té doby mu už nevěřím.Zklamal mě.Už ke svému manželovi nic necítím.Už delší dobu nám to neklape,zhruba 2 roky.Potkala jsem někoho nového hodného a milého pána a je mi sním moc dobře a krásně.Moc si spolu rozumíme.Chtěla bych být časem sním.Potřebuji poradit co mám udělat a říci manželovi,jak mu to vše dát na jevo a jak se rozvést,co napsat důvody k rozvodu.Jak se mám i k němu zatím chovat.Máme i společný byt.Po novém roce se chci sním rozejít.Prosím o radu,budu moc ráda.Zatím mockrát děkuji.

Vážená paní doktorko Douchová,

jsem na dně a bezradná, přítel se semnou po 4 letém vztahu rozešel ze zoufalosti, ruply mu nervy a nevdržel to. Není to tím, že bych vše házela na sebe jen v zoufalosti, ale nevážila jsem si ho, čim více chtěl být semnou, tím já více nechtěla. Přátelé mi byli přednější, pořád jsem se sním hádala kvůli maličkostem a ze všeh dělala velblouda, nevim proč, asi abych semohla hádat...byl na mě hodně fixovaný a mě to hrozně rozčilovalo. za tenhel půl rok jsem mu 4 krát řekla, že se snim rozejdu kvůli hloupostem. Pak jsem to završila tím, že mě viděl na akci s bývalím a já mu zalhala...rozešel se semnou, že jsem to přeci stejně chtěla. Až ted vidim, co jsem ztratila, je to skvělý muž a já si ho neuměla vážit, miluju ho, vim že on mě taky, ale dělá mrtvýho brouka, je ledový jako Antarktida. Když napíšu, odepíše, ale to je vše, za vše jsem se omluvila, ale prý nevěří, že by to mohlo být lepší, že ho to mrzí, al enešlo to jinak. Chci ho zpět, chci se napravit.

Zdravím, sem pár týdnů po rozchodu kdy ona nechala mě, protože sem ji zanedbával. Dělala vše abych se cítil milovaný ale já jí to nevracel, párkrát sem ji chtěl opustit, protože se znám a vím, že má na lepšího ale ona mě vždy přemluvila. Teď cítím, že ji miluji a chtěl bych to vrátit a taky jsem to zkusil ale spíš jí to naštvalo.Dělal jsem hodně věcí v minulých dnech, které by asi jiný chlap neudělal.Dva dny po tom co mě nechala si našla jiného, říká, že já jí tahám dolu a on nahoru.Udělal jsem to nejhorší a to, že sem mu nejdřív vyhrožoval, že jestli jí něco udělá odnese to, potom zas že jim to přeji. Začínám mít pocit, že nejsem normální a měl bych vyhledat pomoc.Včera sem ji dokonce vyhrožoval, že jestli mi nedá šanci jí ukázat, že se změním bez toho aby se vrátila, že jí jen chci ukázat jak to myslím vážně, že si něco udělám. Myslím, že bych to měl nechat zamnou ale každý večer na ní myslím a mam potřebu dělat něco co mi jí vrátí, i když mylně. Omlouvám se za tuto slátaninu....

Paní Douchová, děkuji Vám moc za odpověď. Psala jsem Vám čerstvě po tom co jsme se rozešli a nyní jsou to už 3 týdny, tak jsem o něco moudřejší (a už ne v takové depresi, i když pořád hodně smutná). Měla jste pravdu v tom, že tam hraje roli jiná žena. Proto nyní pauza není možná a beru to jako definitivní rozchod. Jen pořád nemůžu pochopit, jak se ke mně choval, že jsem nic nepoznala... Na jednu stranu chápu, že byl sám na rozpacích, jestli zůstat ve vztahu se mnou nebo se rozejít a začít nový vztah. Na druhou stranu ale nechápu, jak mě mohl podvést (vyspal se s ní) a také nějakou dobu "tahat za nos". Mé sebevědomí je nyní téměř na nule. Chci na něj být naštvaná za to, co mi udělal, ale zároveň nechci úplně ztratit člověka, se kterým jsem rok byla šťastná. Asi jsme pořád zamilovaná, ale hlavně nešťastná... - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko. Před měsícem se se mnou rozešel přítel. Důvod nevím, ale hodně jsme se hádali. Slyšela jsem, že má velké finanční problémy. Když jsme spolu bydleli živil i mě. Po rozchodu jsem se ho pokusila kontaktovat, ale napsal, at ho nechám, že chce být sám. Jiná žena v tom není. Dle mého názoru ode mě odešel, kvůli velkým problémům, které ted má. Musí platit alimenty na dvě děti. Napsala jsem mu tedy poslední SMS, že ho stále miluji a mrzí mě, že mu nemohu být oporou. Nic neodepsal a já se rozhodla dále ho nekontaktovat. Možná se cítil zodpovědný i za mě a vyřešil vše raději rozchodem. Nejsem si ted moc jistá jeho láskou ke mě. Nevím co se mu odehrává v hlavě, jen vím od známých, že je psychicky na dně. Myslíte, že se ke mě bude chtít vrátit, až se vyřeší jeho situace? Je možné, že ze vztahu vycouval, protože je raději sám, když má problémy?Děkuji za odpověď

Dobry den pani doktorko, vlastne ani nepotrebuji poradit jako slyset nazor cloveka který se timto zabyva. Jsem rok po osklivem rozchodu. Byli jsme spolu devet let a mame 5ti letou dceru. Dva roky me podvadel a lhal. Ja to netusila. Pote pul roku pendloval od jedne k druhe nez jsem rekla dost. Pro me byla rodina vsim, vazila jsem si ji, ale asi neco bylo spatne. Pritel po tom co jsem ho odmitla se odstehoval k ni, ze kdyz ho nevezmu zpatky pujde k ni ze sam byt nemuze. Pak se mi za to zacal mstit, soudili jsme se o dceru, vymyslel na me spinu, slovne me napadal nekdy i fyzicky. Uz je to dlouho a z nejhorsiho jsem venku ale stale nemuzu pochopit jak se ke me mohl tatko chovat. Myslela jsem si ze se dva dospeli muzou rozejit v klidu, natoz kdyz maji dite a ze si sebe muzem dal vazit. Neco jsme spolu prozili, zplodili dcerku. Ja si ho porad vazim tim kym pro me byl v dobach kdy to mezi nami bylo dobre. Ted spolu nekomunikujem ani při predanidcery, ani ohledne ni se se mnou nehodla bavit. Nicmene jsem to prekonala odstehovala se, osamostatnila ( zili jsme ve spolecnem baraku s jeho rodici, posledni rok jsem tam byla jen ja s dcerou). Jsem pysna na to, ze se o sebe i o dceru dokazu postarat. Prestehovali jsme se behem dne a ted po mesici mame stabilni zazemi a hlavne klid. Problem je v navazovani novych vztahu. I ted po roce a pul. Chlapum neverim, jejich sladke reci jim nebastim. Asi je problem i v tom ze neverim sobe, mam male sebevedomi. Chlapi o me zajem jevi ale nad vsim moc premyslim a do niceho nejdu srdcem. Ted jsem se setkala s jednim davnym kamaradem. Asi jsem se zamilovala ale citim to jak svoji slabost. On se take zrejme zamiloval, chova se tak i mi to napsal, ale ja stale pochybuju. Neverim ze si chlap dokaze vazit rodiny, je to lovec a ja se s tim nemuzu smirit. Mam hodne smisene pocity asi ze vseho. Citim se sama v sobe nejista. Hodne jim davam najevo ze jim neverim, coz je taky chyba. Chci mit u sebe chlapa kterej si dokaze vazit rodiny, nebude lhat a kterej se umi o rodinu postarat, ale myslim ze mam vysoke naroky. 1 cast

Dobrý den, před 5 měsíci jsem se seznámil s ženou, která byla o něco mladší než já. Cca o 2 roky a zrovna ukončovala střední školu. Já od nového roku pracuji a jsem vcelku dost vytížen. Začátek našeho vztahu byl velmi rychlý a přes to jsme se velmi přitahovali. Slečna mi bohužel nebyla schopna říct do očí, že není spokojena s mým časovým vytížením a pravděpodobně charakterem také a sdělila mi to v sms přibližně ve chvíli, kdy jsem do vztahu dal opravdu vše. Protože jsem si již plánoval společnou budoucnost, zažádal jsem v práci o povýšení, které se povedlo. Zkrátka a jednoduše. Přítelkyně se se mnou rozešla, chtěla mne za kamaráda, což nedopadlo moc dobře a přestala se mnou komunikovat. Já stále zamilovaný, nesoustředěný jak na práci, ve které po mě chtějí vyšší výkony tak na to, jak se alespoň s bývalou bavit, jsem na dně. Co mám nyní dělat? Moc rád bych se s ní alespoň bavil, když už nic jiného, je to v podstatě jediný člověk, který mi zůstal... Poradíte?