Paní doktorko, před necelým měsícem se se mnou (23 let) rozešel můj přítel (24 let). Spolu jsme byli téměř 4,5 roku a poslední 4 měsíce jsme spolu bydleli. Stále se s tím nemohu vyrovnat, je to naopak čím dál horší. Je tomu tak, myslím, hlavně proto, že svůj odchod nijak nezdůvodnil. Byl týden mimo, někde, čemu by se dalo říct služební cesta, a najednou postupně přicházel s tím, že si není jistý, jestli mě miluje, že by si dokázal představit život beze mě a za čtyři dny mi řekl, že by se chtěl odstěhovat, což také rychle udělal. Přitom poté, co vyslovil první pochybnost, vypadal, že ho to trápí, že situaci chce řešit, dokonce jsme se objednali do poradny. Stále mi není schopen, alespoň z mého pohledu, uspojojivě vysvětlit, pro to udělal. Říká, že prostě nebyl šťastný. Mám ale pocit, že mi neříká pravdu, protože jeho verze se dost mění. Hlavně si ale myslím, že jsme měli krásný vztah. Překonali jsme spoustu překážek z okolí a i společné soužití bylo příjemné. Rozuměli jsme jeden druhému, měli stejný smysl pro humor, navzájem se známe jako nikdo. Jistě, měli jsme nějaké rozepře, ale měla jsem pocit, že to jako problém vnímám pouze já, on nikdy nechtěl nic řešit. A najednou pak přijde s takto radikálním „řešením“. Je možné, že se z jeho strany jedná pouze o zkratkovité jednání a že se vrátí? Týden před vyslovením prvních pochybností prý říkal jedné naší společné kamarádce, že by si mě chtěl v horizontu dvou let vzít. Rozchod, případně existence vážnějších problémů, není tedy něco, o čem by přemýšlel delší dobu. Také mě napadlo, jestli nemůže vedle mě trpět komplexem méněcennosti. Jsem velice aktivní člověk a v podstatě docela úspěšný, zatímco on je dost pohodlný. Po odchodu ale na sobě začal pracovat, hledá si novou lepší práci, snaží se dokončit školu, což jsou věci, ke kterým jsem se ho snažila delší dobu bezvýsledně přimět. Je možné, že si chce dokázat, že na to všechno má sám a že se vrátí, až se mu to podaří? Stále ho miluji a bojím se, že nebudu schopná navázat [tato otázka byla zkrácena]
Alena
