Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, prosím o radu, jak mám řešit problém s manželem. V listopadu to bude 5 let, co jsme spolu, 1 rok jsme manželé. Vždy jsme měli vztah založený na vzájemné důvěře, bez výčitek, bez žárlení. Poslední dobou se ale manžel změnil. Přišla doba, kdy se na mě začal utrhovat, mluvil se mnou-odpusťte ten výraz- jak s debilem, cokoliv jsem řekla, bylo špatně, cokoliv jsem udělala, bylo špatně, byl podrážděný, nervózní, neměl trpělivost cokoliv mi vysvětlit, dokonce občas předvedl výbuchy vzteku. Několikrát jsem ho na to upozorňovala a dokonce i lidi z okolí mu řekli, ať se zamyslí nad tím, jak se ke mě chová. Teď se trochu zklidnil, prý mu na mě moc záleží a že si svoje jednání ani neuvědomoval atd. atd. Problém je ten, že je na mě až moc přesladký a začal si neuvěřitelným způsobem vymáhat moji pozornost, moji lásku a pořád po mě chce, abych mu říkala, jak ho miluju atd. Několikrát za den mi volá do práce jen aby se zeptal, jestli ho miluju, jestli si ho nechám, jestli se nerozvedu. Doma se ani nemůžu zvednout z gauče bez toho, aby se mě žalostným hlasem nezeptal, kam jdu a ať jsem tam s ním. Už jsem mu několikrát říkala, ať mi tohle nedělá, že mi tím příšerně leze na nervy, ale on stále pokračuje a tím se mi strašně protiví a přestávám si ho jako muže vážit. Každá žena touží po vyznávání lásky, ale nic se nesmí přehánět a já už nevím, jak mu to mám říct, aby mi přestal dělat nemohoucí dítě vyžadující si maminčinu péči. Ke všemu začal žárlit. Vím, že se hodně mužům líbím a všichni potvrzují, že jsem po jeho boku zkrásněla, ale on nemá sebemenší důvod mě podezírat. Leze mi na nervy, jak ráno komentuje to, co si vezmu na sebe, že mi to až moc sluší a jestli se neoblékám pro nějakýho "Karla" v práci. Nemůžu si sama zajet k rodičům na víkend bez výčitek svědomí, že jsem ho nechala v Praze samotného a že se zžírá myšlenkama, co já u našich provádím. Mám pocit, že je na mě strašně závislý a svoji láskou mě neuvěřitelně dusí. Vůbec nevím, jak s ním mám na tohle téma mluvit, [tato otázka byla zkrácena]

Dobrý den, paní doktorko, děkuji za odpověď (28.7.)na můj dotaz. Potvrdila jste mi rovněž moji domněnku, že v tom asi bude jiná žena. Musím změnit své chování, být odtažitější, ale milá. Nenaléhat. Změna zjevu - snížení váhy o 4 kg už proběhlo (ze 68 na 63-64). To komentoval snahou o vtip, tak vidíš, až budeš chtít zhubnout, musím si sehnat babu. Opět je to hrané. Namísto dřívějšího, sluší ti to. Děkuji za radu a podporu s přáním, že se vše změní. Bude-li hůř, ozvu se.

dobrý den, moc prosím o radu,nedávno jsem se rozešla po dvou letech s přítelem.nebyl to zrovna ideální vztah,samé hádky,urážky,ponižování.jako blesk z čistého nebe jsem potkala někoho jiného,přesný opak.je milý,hodný,zodpovědný,naslouchá...ale má za sebou velmi dlouhý vztah a do dalšího se bojí jen tak skočit.máme nějakou šanci,že to vyjde?datum jeho narození je 21.4.1977 a moje 22.6.1982.moc děkuji

Dobrý den paní doktorko, prosím, můžete mi řžíct svůj názor? Chodím pár let se ženatým,vím,že se nikdy nerozvede, je to můj první přítel a musím říct, ač nerada,že si dokážu představit s ním život. Ví, že mi vždy vadila přítomnost jeho bývalé milenky,ať jsme šli kamkoliv, vždy jsem to obrečela, ale on mě přesvědčoval,že už se bát nemusím. Jenže...koukla jsem mu do telefonu a našla SMS, kde se domlouvaji na vino, proč mi to neřekl? Je mi od te doby zle, nemám chuť na jídlo a mám strach, velký strach z toho,že je za tím něco víc. Děkuji Radka

Dobrý den, delsi dobu se znam s muzem,ktery kdyz jsme se seznamili pozadal o rozvod.Jeho zena ho podvadela,takze jsem mu byla oporou.Snazila jsem se s nim vsechny problemy resit,ale pak uz jsem na to nemela silu.Vzdy jsme se rozesli a pak k sobe vratili.Zkousel se svou zenou nekolikrat vztah davat dohromady,ale vzdy zjistil ze to nema cenu.Ze se ona nezmeni.Tak vzdy zase nasel cestu ke me.Porad mi rikal,ze me ma rad a ze me miluje.Ze ji nechce a chce byt semnou.Sesel se se svou pritelkyni,se kterou kdysi chodil a me lhal.Hrozne jsme se pohadali a on to ukoncil, ze chce byt sam a chce byt kamarad,ze v tom nemam nikoho hledat.Na jednu stranu je to dobre,nedokazali jsme se pak bavit o nicem jinem,kazdy nas rozhovor smeroval k jeho bejvale zene.Maji spolu syna, se kterym ho citove vydira a on to tezce nesl.Prijde mi,ze si dela zadni vratka a ze se bude mit kdykoliv kam vratit,kdyby bylo nejhure.Mam ho rada a chtela bych s nim zacit znovu.Ale nevim jak to udelat popripade,jestli to ma cenu. Moc dekuji za radu.

Dobrý den paní doktorko,v manželství již nevidím hodně věcí růžově, ale mám velký problém. "Objevila " jsem na svém manželovi povahu "Brouka Pytlíka" všechno vím, všechno znám...Práci všech kritizuje i odborných řemesel, každého kontroluje atp.On dítě z města kritizuje dědu, že špatně ořezal stromy /děda celý život se pohybuje v zemědělství..) Dokáže např. vytočit otázkou, zda jsem dala do brambor sůl (přitom již 20 let neustále vařím). Mám již téměř dospělé děti z 1. manželství /19 let) s nimi se radím o PC, mobil.telefonech, o řízení automobilu.Mám nedávno udělané zkoušky z autoškoly a tudíž mě do řízení zasvěcoval syn, ale manžel který má řidičál již několik let a neviděla jsem ho ještě řídit neustále radí jak to dělat a to není problém atp.Dokonce se cítí ukřivděn, že se neradím s ním . Jsme věkově stejně staří 41 let, ale připadá mi, že na některé věci má názor ještě horší než generace mých rodičů. Když jsem se vyptávala známých jaký je v zaměstnání, říkali, že rád práci rozdává a i jeho rady. Přitom od něj neslyšíte nic jiného že nejvíc v práci dělá on, ostatní se jen ulejvají atp. Já zastanu i tzv. mužskou práci /malování, natírání, jednoduché opravy atp/ On přijde z práce "unavený" a nic ho nezajímá. Tak ho ničím nezatěžuji a on se cíti zase uražený se si rozhoduji o všem sama a tak je to pořád dokola. Nejhorší ale je, že se s ním nedá diskutovat, protože on všechno zná nejlíp. Někdy slyším takové názory a otázky že opravdu přemýšlím o jeho IQ. Dokonce jsem mu i naznačila jestli se s ním něco neděje že mi připadá že čím dál víc "hloupne". Je to složité, známí mi radili, až se bude tahle vytahovat, že to zná ať ho vybídnu k tomu, ať se předvede, že takhle se vlastně ukáže jak to doopravdy je . Poraďte prosím vy, jak na něj. Děkuji

Dobrý den, již cca 1,5 roku chodím s přítetem,jemu je 32 let, mě 28. Máme hezký vztah,je vlastně jen jedna věc, kvůli které se někdy nepohodneme - je to jeho bývalá partnerka, s kterou má 6-ti letého syna. Mají spolu dobrý vztah, ale mě osobně přijde nepřiměřený vzhledem k tomu, že je to bývalá partnerka. To že chodí k ní navštěvovat syna a zůstane tam např. i 3 hodiny je to nejmenší. Jeho bývalá partnerka mu často volá např, se ptá kde je, co dělá, volá že jí praskla žárovka.Myslím že když je jí 30, že by mohla být schopnější. Nedávno spolu šli kupovat pro ni tričko nebo strávili celý den i se synem na koupališti. Nedávno to vyvrcholilo tím, že šla kolem našeho bytu a klidně si zavolala, že potřebuje na toaletu a můj přítel jí to umožnil. Snažila jsem se mu vysvětlit že mi vadí to jak se k sobě chovají, protože to že já jsem v práci a přítel s ní stráví celý den na plovárně mi nepřipadá normální.Přítel mi většinou řekne, že nedělá nic špatného, což asi má pravdu. Nicméně to že s ní tráví tolik času, se mi nelíbí.Přítel mi řekl, že jsem sobec a nikdy prý nepochopím že všechno dělá pro syna. Samozřejmě na ni žárlím, ale přijde mi že on nechápe že mi můžou takovéto věci vadit.Můžete mi prosím říct, zda je normální takový to vztah mezi lidmi kteří již nejsou partnery?

Dobrý den, mám přítele který je ženatý, vídáme se co to jde,rozumíme si ve všem, někdy ale psychycky nezvládnu to že upřednosťňuje rodinu. S ženou si nerozumí manželství je více meně kvůli dětem a majetku. Všichni mi radí at ho opustím, a hledám štěstí jinde, ale to ja nedokážu aspon ted ne. Když, ale si představuji to,že by je opustil, společnou budoucnost vidím jen těžko,co mě k němu táhne? Děkuji za odpověď.

Dobrý den,poradila jste tady na těch stránkách už mnoha lidem, taky mojí kamarádce, od které jsem se dozvěděla, že tady ta poradna funguje, takže si dovoluji i já požádat vás o radu. Se svým naželem, se kterým jsme 7 let ( druhé manželství ),se čím dál častěji přeme, manžel si myslí, že jsem tzv.feministka, což je pro něj synonymum pro špatnou manželku a pořád by chtěl ze mně udělat dobrou manželku. Je vyznavačem tzv.tradičního rozdělení rolí v rodině, ale řekla bych, že se zadrhl tak na půli cesty, totiž v tom, co má nebo nemá dělat manželka, ale nějak mu v tom uniká druhá strana. Moji prarodiče měli takový vztah, děda tzv. hlava rodiny, babička obstarávala domácnost, ale děda ji jednak živil, protože ona byla v invalidním důchodu a pak ji taky bezvýhradně ochraňoval jak po stránce fyzické, nikdy by ji nenechal nosit nic těžkého, dělat těžké domácí práce a podobně, ale i po stránce psychické. Nesnesl by, kdyby jejich děti, to jest můj otec a jeho bratr, se jako dospělí mladí lidé povalovali doma a jejich máma jim dělala služebnou, to by je vypráskal z domu. Natož v případě dětí, které nejsou moje vlastní . Já bych i svoji babičku dělala, ale až se bude můj manžel ke mně chovat jako se choval k babičce děda. Mám to doma na talíři ob den ,to jsme holt my, feministky, které se například odmítají tahat do obchodu s prázdnými lahvemi od piva a nosit plné a co by jim to udělalo, když už tam stejně na ten nákup jdou, že jo .Můj děda by se styděl poslat si babičku aby mu tahala pivo, natož si to vynucovat hláškami o tom, že jsou ženské, které rády svým polovičkám poslouží. Prosím vás, někdy pochybuju o zdravém rozumu, připadám vám taky nenormální ? Když jsme se seznámili, vůbec se takhle neprojevoval. Asi když ptáčka lapají ... Děkuji .

Dobrý den, ráda bych slyšela názor někoho nezaujatého na můj problém. Ten se týká mé tchyně a následně manzela. Jsme svoji 5let, máme 2 dcery (3,5r a 1měsíc). Od začátku našeho vztahu mě manželova matka nebere, čekala jsem že aspoň si vybuduje vztah k dětem. Nestalo se tak, bydli ve stejném městě co my a neumí za starší dcerou přijet i půl roku. Dlouho to fungovalo tak že my jsme každý víkend jezdili k nim "ukazovat dítě", s kterým si stejně nijak nehrála. Já vyznávám oboustranný vztah, i když jsem dlouho byla tolerantní a dala na rady manžela že se vše spraví, mám to chápat atd. Teď je situace taková, že všude po rodině rozhlašuje jaká já nejsem, jak ona chudinka se nevídá s vnoučaty (odmítla jsem tam tak často jezdit) a co všechno by ona ráda a nemůže. Přitom je to jenom její vlastní pohodlnost, nehcce za nimi přijet, nechabí ji, nemá k nim žádný vztah, nikdy je nechtěla ani hlídat (všude vykládá přesný opak a já jsem ta špatná). Situace dospěla že už nevím kudy kam,s manželem se pořád hádáme a ona je příčinou. Je vždy na její straně, veškeré ohledy se první berou na ni a pak na mě a děti, se mnou se umí o problému hádat do krve ale jí není schopen říct křivého slova atd. Připadá mi to jako pětiletý boj s větrnými mlýny. Na můj návrh že se s ní odmítám stýkat manžel nechce přistoupit, nepřipouští si dokonce že je vůbec nějaký problém. Mě ale mrzí že nemá vůbec žádný zájem o mé děti, přitom pro okolí tvrdí opak a navíc jako žena mě svým přístupem zklamala. A nevím co dál už dělat, aby si manžel uvědomil že má jednou svoji rodinu a dvě zdravé děti, kterou si dlouhodobě nechává nabourávat svou matkou a de fakto i sám k tomu přispívá svým přístupem k ní. Děkuji za jakýkoliv názor