Krajský soud totiž podobný trest jako nyní Vepřekovi uložil už loni v lednu, vrchní soud pak ale po odvolání kvalifikaci změnil na vraždu spáchanou zvlášť surovým způsobem a trest mu zvýšil na 17,5 roku.
Pak ovšem Nejvyšší soud vrátil případ na začátek.
Nyní krajský soud znovu po doplnění dokazování zohlednil předchozí jednání napadeného, který na obžalovaného zaútočil jako první.
Tragédie se stala předloni v dubnu v budově farního úřadu. Vraždě předcházela potyčka mezi obžalovaným a šestadvacetiletým mužem. Podle obžaloby na Vepřeka nejprve zaútočil nožem ten druhý.
Obžalovaný vzápětí uchopil také nůž a kamaráda opakovaně bodl. Poté ho udeřil pohrabáčem do hlavy, znalci nakonec ran spočítali dvanáct. Způsobil mu vícero zlomenin lebky i otok mozku. Bezprostřední příčinou bylo zhmoždění mozku.
Za vraždu Vepřekovi hrozilo původně až 20 let, za zabití v silném rozrušení nebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného je sazba tři až deset let vězení.
Vražda, nebo zabití? Obžaloba je přísnější
V případu hrála hlavní roli otázka právní kvalifikace. Podle vrchního soudu šlo o vraždu, podle krajského soudu jsou naopak splněny podmínky trestného činu zabití. Zohlednil to, že Vepřek muže zabil až poté, co na něj poškozený zaútočil nožem.
„Dospěli jsme k závěru, že usmrtil jiného jednak v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného a zároveň v silném rozrušení způsobeném strachem o život,“ řekl soudce Martin Lýsek.
Podle krajského soudu obžalovaný mohl oprávněně nabýt dojmu, že se útočí proti jeho životu. „Je tady útok poškozeného, v první fázi obrana pana Vepřeka, kterou přehnal, jak do času, tak do intenzity. Soud nezpochybňuje, že zemřel člověk a jakým způsobem. Byl to exces nutné obrany,“ uvedl Lýsek.
Krajský soud na pokyn Nejvyššího soudu doplnil dokazování, které však nepřineslo nic nového. „Ani znalci nezjistili jiný motiv, proč by měl zabít poškozeného kromě toho, že poškozený na něj zaútočil jako první,“ doplnil soudce.
Obžaloba naopak prosazovala odsouzení za vraždu. „Obžalovaný utrpěl jedno jediné zranění na hřbetu ruky, zatímco poškozený měl i na rukou značné množství zranění svědčících o tom, že se bránil. Původní obrana tak přešla v útok,“ uvedla státní zástupkyně Alice Ondrášková. „Exces nebyl z leknutí a zmatku, ale z toho, že měl obžalovaný na poškozeného vztek a pokračoval v útoku,“ mínila žalobkyně.
O počtu ran jsem se dozvěděl až ze spisu, tvrdí mladík
Vepřek se s o čtyři roky starším mužem dostal do potyčky v noci na 25. dubna předloňského roku v budově chudobínského farního úřadu Církve československé husitské, která už ale delší dobu objekt nepoužívala. Oba muži byli pod vlivem pervitinu.
„Normálně jsme se bavili, pak ale (poškozený) začal mít paranoidní stavy, že jsou kolem odposlechy a že ho kvůli mně policajti chytí a zavřou. Já jsem mu začal vyčítat, že prohrál všechny peníze a řekl jsem, že odcházím. On na to, že nikam nepůjdu, odešel do kuchyně pro nůž a s ním se rozběhl proti mně a začal útočit,“ vypověděl Vepřek u krajského soudu.
Zároveň popřel, že by k vyhrocení situace přispěl výhrůžkou o udání policii, což řekl kriminalistům při výslechu po zadržení.
„Nevěděl jsem, co mám dělat. Setřásl jsem ho ze sebe, popadl nůž a bodl ho, což ho ale nezastavilo a dál útočil, tak jsem ho znovu musel bodnout. Zase vstal a vůbec nevypadal, že ho něco bolí, takže jsem ho ještě dvakrát bodl. Bylo to jako v hororu, začal na mě řvát, že mu nemám kam utéct a stejně mě dostane. Popadl jsem něco do ruky a praštil ho do hlavy,“ dodal.
Dále uvedl, že mu nepřišlo, že by útočil, ale naopak se bránil, detaily následujících momentů už ale soudu příliš nepopsal s tím, že si je moc nepamatuje. Například o tuctu úderů pohrabáčem do hlavy oběti se podle svých slov dozvěděl až při pročítání vyšetřovacího spisu.
