Nutno říct, že rozdíl oproti produktu před padesáti lety je značný. I kvůli její kvalitě věří, že jednou může být hanácká whisky známá přinejmenším v celé Evropě.
Jiří Omelka se výzev nebojí. Když se před několika lety zhlédl v myšlence, že by si rád vypálil vlastní whisky, šel za ní.
„Učím se za pochodu. Maturoval jsem jako mechanik leteckých přístrojů, pak jsem vystudoval psychologii, potom jsem byl dlouho personální manažer až viceprezident v oboru lidských zdrojů, poté jsem se naučil vařit pivo,“ shrnuje Omelka svou životní dráhu včetně zkušeností s pivovarem Chomout.
První whisky stočil do čtyř sudů v roce 2017. Tehdy s pomocí majitele areálu, od nějž pak značku koupil a zůstává u něj v nájmu.
Z vaření piva využil i znalosti rmutování, kdy se škrob ze sladu mění na cukry. Ačkoli má k dispozici rmutovací postupy psané na stroji a rukou, držel se jich jen první dva roky.
„Už máme jiné možnosti než tehdy. Kvasili tenkrát pekařskými kvasnicemi, jelikož Seliko mělo vlastní drožďárnu. Postup byl poplatný době, rmutování bylo připravené pro málo kvalitní slad. V té době byl slad dost strategická surovina, která se spolu s chmelem vyvážela do zahraničí za dolar, marky. Takže co se dalo vyvézt, se vyvezlo,“ popisuje majitel těšetické řemeslné palírny.
Speciální kvasnice dají nápoji ovocné tóny
Teď používají kmen speciálních kvasnic pro whisky, který jí dává ovocné tóny.
„Základ tu byl, ale abychom byli konkurenceschopní, musíme to dělat mnohem lépe. Potřebujete speciální odrůdu ječmene, speciální způsob sladování. I charakter whisky byl jiný. Jde o vybalancování chuti základního destilátu a vlivu dřeva ze sudu. Tady předtím točili ty samé sudy, takže destilát ze dřeva už tam nebyl. Mám tu deci dvacetileté jednosladové, kterou zde vyráběli, a chutná spíš jako koňak, není v tom vliv dřeva,“ líčí Omelka.
V Těšeticích používají hodně sudy po červených vínech z Moravy. I whisky má být místní. Ječmen pěstuje tamní družstvo a zpracovává sladovna v Bruntálu.
„Na Moravě jsme zvyklí pít slivovici, ovoce. Ovocná záležitost je i tato whisky. Věřím, že je potřeba, aby whisky měla charakter spojený s místem. Máme dva produkty – King Barley a Lafayette z nenakuřovaného sladu,“ říká k lehké svěží whisky, kterou začali prodávat v minulém roce.
V Těšeticích také provozují vyhlášenou pěstitelskou pálenici a vyrábějí obnovený bylinný likér Jakamarus, také s kořeny v Seliku.
Palírna Tosh o sobě dává vědět i produkcí ginu. „Gin měl ze začátku klasickou roli u nově vzniklých whisky palíren, tedy nový a rychlý zdroj peněz. Mám malou laboratoř a tam dělám nové ginové receptury. Zkoušel jsem vydestilovat všechno možné, abych si udělal chuťovou mapu,“ sklání se nad kahanem a baňkami.
Dostal se i k máku, který teď přidávají do všech svých ginů. A Moravian Dry Gin s medvědem na etiketě zaujal i v zemi, kde má nápoj z jalovce silnou tradici.
„Byl to první gin z České republiky, který si vybral Craft Gin Club, největší britský ginový klub, jenž má 150 tisíc členů,“ listuje Omelka několika stranami spolku ginařů, který sbírá vzorky z celého světa.
Věří, že ještě víc dokáže zaujmout hanácká whisky. Podle Omelky má potenciál proslavit se v budoucnu po celé Evropě.
„Moje generace se toho nedožije, ale jsem o tom přesvědčený. Stejné to bylo i u dnes uznávané japonské whisky. Trvalo to zhruba sto let, než ji milovníci whisky začali vnímat a vyhledávat jako kvalitní a především svébytný produkt,“ porovnává pokračoval značky Krále Ječmínka.
Zároveň asi nikdy nebude z Těšetic masová záležitost. Nyní se blíží polovině možné maximální produkce, což je dvě stě sudů. Jeden má objem dvě stě litrů.
Brigádníci a externisté
V malém se odehrává i výroba. Palírna má zatím tři stálé zaměstnance, dvě brigádnice a několik externích pomocníků.
„Potřebujeme teď hlavně člověka na obchod. Když jsme udělali sud, za dvě hodiny se prodal na našem e-shopu. Nyní budeme stáčet víc sudů a budeme se muset dostávat do běžných distribučních kanálů, řešit export,“ přibližuje majitel.
Výhledově by chtěl z firmy udělat akciovou společnost. Zároveň je pro něj důležité, aby měli podílníci k palírně vztah. „Jde mi o vytvoření komunity milovníků nejstarší české whisky z blízkého i vzdálenějšího okolí naší palírny,“ vyhlíží.
Pivovarská tradice
Těšetická palírna už desítky let sídlí v někdejším areálu starobylého klášterního pivovaru, jehož základy a sklepy pocházejí ze 16. století. První záznamy z kronik jsou z roku 1596.
V dobách největší slávy se tam v 19. století pod správou sedláků vařilo sedm druhů piva, pivovar měl vlastní síť podniků včetně restaurace ve Vídni.
Vše se změnilo za minulého režimu, kdy centrální plánování upřednostnilo kvůli nedostatku piva na severní Moravě Nošovice a čtyři menší pivovary včetně Těšetic musely zavřít. Poslední várku Hanáci uvařili v roce 1970.