Jaký byl první dojem z olympiády?
Když jsme přijeli do olympijské vesnice, vzpomněl jsem si na vysokoškolské koleje. Všude spousta mladých lidí a paneláky.
Popište běžný den, tedy takový, kdy se nezávodilo.
Nezávodní v našem případě rovná se tréninkový. Ráno je rozcvička, následuje dopolední trénink, pauza na oběd, odpočinek a pak odpolední trénink. Na všem se aktivně podílím. Teprve večer přišel čas na fyzioterapii, aby Ester i v dalších dnech zvládala veškerou zátěž.
Jak jste prožíval první závodní den a také velmi nečekané vítězství Ester na lyžích v super G?
Ráno začalo stejně, takže byla rozcvička, následovalo rozježdění na kopci a potom už samotný závod. Několik závodnic jsem viděl na televizní obrazovce v budově nahoře na startu. Potom jsem boční sjezdovkou svážel Ester věci do cíle, chtěl jsem být dole a stihnout její dojezd. Podařilo se. Byl jsem asi dvacet metrů od ní. Můj výraz, když byla v cíli, byl podobný tomu jejímu.
Jak jste vítězství oslavili?
Nebyl prostor slavit, protože se pořád něco dělo. Tiskovka, stěhování na jiné ubytování. A druhý den jsem musel ještě pro nějaké věci do olympijské vesnice, takže veškerá oslava bylo jedno pivo.
Měl jste vůbec volno zkouknout i jiné olympijské sporty?
Času bylo opravdu zoufale málo, ale stihl jsem zahájení a zakončení her a byl jsem se podívat ve městě. Ze sportů jsem stihl jednou po tréninku závod na U-rampě, protože ta byla jen několik minut od tréninkového svahu. Víc jsem bohužel neviděl. Rád bych šel třeba na hokej, ale s přesuny by to znamenalo pět hodin v kuse, takže to nešlo.
Co si vybavíte, když se řekne korejský mráz, kdy řadu dní bylo na teploměrech minus dvacet stupňů?
To je opravdu síla. Na tréninkovém kopci ještě dost foukalo, takže místo minus dvaceti bylo pocitových minus čtyřicet. Když jsem vezl Ester věci dolů, cítil jsem, jak mi omrzá tvář. Taky proto se trénink zkracoval na dvě jízdy. Některé výpravy v tom mraze ani netrénovaly.
Přišel druhý závod a druhé zlato. V čem bylo jiné než to první?
Vzhledem k tomu, že bylo očekávané, byl na nás všechny v týmu mnohem větší tlak. Já jsem tentokrát sledoval dvě poslední jízdy Ester v televizi v prostoru startu, protože ještě před jízdou potřebovala uvolnit nohy, aby byla v pohodě. Oslava opět neproběhla žádná. Balilo se, stěhovalo, takže zase práce.
Jaký byl návrat domů? Byl jste při přivítání Ester na Staroměstském náměstí?
Let s přestupy trval asi 30 hodin. Na Staroměstském náměstí jsem nebyl, chtěl jsem se aspoň na chvíli ukázat doma, takže byla dobrá každá minuta. Domů jsem se dostal v pondělí v noci. Přivítal jsem se s rodiči, něco jim řekl k olympiádě a šel jsem spát. Prospal jsem celé úterní dopoledne.
Kam teď máte namířeno?
Ve čtvrtek odlétáme s Ester na závody světového poháru v Turecku, odtud do Švýcarska, potom do Švédska a Německa. Kolotoč světového poháru zkrátka pokračuje naplno.
