Kdo ví, zda v případě Ester Ledecké brzy nepůjde dokonce o šampionku dvojnásobnou, navíc ze dvou různých sportů na jedněch zimních hrách. Aby zdánlivá mission impossible mohla vůbec proběhnout (a že je rozjetá báječně), musí tělo české univerzálky fungovat na hraně svých možností.
Tým STRKoho má Ester Ledecká při sobě na olympiádě Zuzana Ledecká, Janek Ledecký: rodiče. Zvlášť přítomnost maminky, která jinak vůbec nelétá, je pro zlatou lyžařku velmi důležitá. Tomáš Bank, Ondřej Bank: lyžařští trenéři. I díky jejich radám přišlo senzační prvenství v super G. Justin Reiter: americký snowboardový kouč, jeho mise teď začíná. Petr Kouřil: servisman. Věčný pohodář přezdívaný Olsen. Jakub Marek: zručný fyzioterapeut. Viktor Valta: osobní manažer, je s Ledeckou přímo v Jižní Koreji. |
O to se stará fyzioterapeut Jakub Marek. Vyšší, třicetiletý chlapík dobře vnímá, co díky Ledecké zakouší za speciální zaměstnání.
„Je to práce snů. Ale ne práce snů na celý život,“ pomáhá si protimluvem, který je velmi snadno vysvětlitelný.
Proč práce snů? Protože pro fyzioterapeuta nabízí Ledecká jeden podnět za druhým. „Je to dobrá škola zjistit, jak to může fungovat,“ říká Marek. „Ester udělá všechno, co se jí řekne – a neodmlouvá. Většina populace má opačný problém: buď to dělají jinak, nebo se jim nechce.“
Což nabízí první limit do budoucna: těžko se bude posouvat. „To se moc nedá. Bylo by zajímavé potkat někoho, kdo by byl ještě odhodlanější než Ester,“ pousměje se.
Senzační zlatoPřehled článků |
A proč práce snů s časovým omezením? „Je to krásné, člověk pozná a vidí,“ oceňuje Marek možnost se denně učit. „Jenže jsme počítali, že jsme osm měsíců v roce mimo domov. Tohle nejde dělat napořád.“ Takže? „Nevím. Po sezoně budu přemýšlet, teď je to daleko.“
Budoucnost počká, teď je tu přítomnost nabízející možnost bezprecedentního úspěchu. Který může přijít i proto, že bolest zad, již Ledecká zažila před svojí zlatou jízdou, vyprchala.
„Čekal jsem to horší. Po závodě z ní všechen stres spadl,“ líčí. A radost navíc léčí. Ledecká ve vítěznou sobotu místo obvyklých rutin rozdávala rozhovory a zažívala olympijský medailový šrumec končící večerním předáním zlata. „Roli to rozhodně hraje, ale vzhledem k tomu, že tělo je nastartované endorfiny, adrenalinem a vším, tak se to dá trochu odložit,“ vysvětluje fyzioterapeut šampionky.
Na cestě za unikátním doublem mu (a tím samozřejmě i Ledecké) pomáhá to, že přechod z lyží na snowboard jejich práci nijak nemění. „Děláme v podstatě stejná cvičení, není třeba je nějak zvlášť upravovat. Protože svaly by se měly zapojovat obdobně,“ říká Marek.
Ani jemu nemohlo uniknout, jaké nadšení nejméně očekávané české olympijské zlato dějin ve vlasti vyvolalo.
„Když má člověk chvilku volného času, tak samozřejmě na vzkazy odepíše,“ říká. „Ale pro nás je primární Ester. Ještě se neslavilo, protože máme před dalšími závody. Slavit se bude, až přijde čas.“
Než přijde, vrývají se i jemu do paměti neopakovatelné chvíle. Takové, které by si jiný zarámoval, ba by se třeba i chlubil. „Jenže tohle ze mě lepšího člověka ani lepšího fyzioterapeuta neudělá,“ praví sympaticky. „Na vzpomínky je to dobré, ale stavět na tom byznys neplánuju.“
U profíka jeho kvalit ostatně žádné halasení slovy ani není potřeba.
