Do podzemí ve skále takzvaného Michalského výpadu se není možné jen tak dostat, vchod leží za branou kapucínského kláštera na Blažejském náměstí v historickém jádru Olomouce. Kryt pochází z přelomu let 1943 a 1944, při leteckém poplachu sem zamířili zaměstnanci protektorátních úřadů.
„Byli to převážně Němci. Žádné archivní materiály se nedochovaly, ale podle našich propočtů se do krytu vešlo až 500 osob,“ přibližuje Pavel Špatenka, mluvčí historického spolku Durancia, kterému se prohlídky při příležitosti Olomoucké muzejní noci podařilo domluvit díky vstřícnosti představitelů kláštera.
Kryt ve skále u parku |
Povinnou výbavou jsou baterky a čelovky. Za těžkými pancéřovými dveřmi je absolutní tma, vybavení krytu v devadesátých letech poničili a vyrabovali vandalové. Na stěnách klenutých chodeb tak sice visí kabely a světla, elektřina jim ale chybí.
Spletitý labyrint s několika místnůstkami vyrazili do skály specialisté na důlní práce. Zhruba 380 až 400 metrů chodeb pak dělníci vyzdili. Výjimkou je umělá jeskyně, která se jako památka na válečné ražení štol nachází v hloubce přibližně pět metrů za branou kláštera z Hrnčířské ulice.
„Z původního vybavení protileteckého krytu se dochovalo pouze několik dřevěných lavic,“ přibližuje Špatenka.
Pod nohama návštěvníků je betonová podlaha, po schodech se postupně dostávají do devítimetrové hloubky. Po jedné straně se za cihlami a skálou rozprostírají olomoucké Bezručovy sady.
Další vybavení krytu je o něco mladší. Pochází z padesátých let, kdy ho komunistický režim přestavěl kvůli obavám z následků případného atomového útoku. Přibyla tu tak kanalizace, nouzový výlez, protitlakové dveře či dekontaminační smyčky a především vzduchotechnika.
„Uzavřením přetlakových klapek a převedením krytu do bojového režimu vznikl uvnitř po spuštění filtroventilace mírný přetlak. Kryt tak nebylo možné zvenčí zaplynovat,“ doplňuje Špatenka.
