Sedlácký rod Pospíšilů byl v Držovicích jedním z nejvýznamnějších. Celá rodina dřela od rána do večera na poli, protože měla velké hospodářství, koně, dobytek a také například mlátičku. Tu si menší zemědělci z okolí mohli půjčovat a k Pospíšilům si chodili mlátit svoje obilí.
Komunisté s tím ovšem rázně zatočili. Jak uvádějí historické prameny, až do 50. let minulého století zůstávalo místní jednotné zemědělské družstvo menšinové, dokud nedošlo k „ostré perzekuci“ Aloise Kaštyla a právě sedláka Františka Pospíšila.
V roce 1958 se pak k šedesátce družstevníků muselo násilně přidat zhruba i sedmdesát dosud samostatných rolníků.
„Když jsem před časem v Držovicích sháněla instalatéra a zmínila jsem se, že odtud pocházím a že jsem z rodu Pospíšilových, hned si vzpomněl, že jediní měli ve vesnici mlátičku a půjčovali ji ostatním,“ vybavuje si Jana Pošvářová z Prostějova, vnučka držovického sedláka Pospíšila.
„Z dětství si pamatuji, že jsme vždycky vylezli na vlečku a jeli jsme na nějaké pole, kde se sešla celá rodina a pracovala. Sklízela se třeba kukuřice. Měli jsme i zahradu, sad a skleník,“ dodává.
Když se komunisté dostali k moci, s takovými kulaky se nepárali. Nikoho se neptali, hospodářství a půdu zkolektivizovali, na zahradě postavili školku, na dalších pozemcích cesty a později pak i dálnici na Olomouc.
„Jako malé dítě jsem nemohla nevnímat, jak se naši občas zlobili, že za půdu dostali jen čtyřicet haléřů, což bylo i tehdy málo. Na statku nakonec zůstala jen babička. Těsně před revolucí ji chtěli přestěhovat do města a statek zbourat a moje maminka tehdy naříkala, že babička v paneláku nepřežije, protože celý život žila na vesnici,“ smutně vzpomíná Pošvářová. Změna poměrů v roce 1989 ale plány komunisty naštěstí zastavila.
Část křivd nový režim napravil, pak opět pohrozil vyvlastněním
Podle Jiřího Pošváře ovšem celá rodina dostávala za minulého režimu pořádně zabrat. Aby si komunisté aspoň trochu ospravedlnili zabírání majetku, postavili školku.
„Proti tomu přece nikdo nemohl protestovat. V podstatě jim ale zahradu ukradli. Celá rodina sedláka Pospíšila po staletí hospodařila na půdě, kterou obdělávala, půjčovala stroje a pomáhala i na kostele, ale byl to kulak, který musel být potrestaný. Trpěli ústrky a nespravedlností,“ popisuje Pošvář.
Část křivd demokratický režim po roce 1989 napravil, některé rány však zůstaly. A tak když před třemi lety přišli silničáři, že potřebují další pozemky na stavbu sjezdu z dálnice, dědicové byli obezřetní.
„Už v prvním dopise, ve kterém nás oslovili, byla zmínka, že pokud nepřistoupíme na prodej, tak nás vyvlastní,“ popisuje Pošvářová.
Nakonec majitelé s Ředitelstvím silnic a dálnic (ŘSD) začátkem roku 2016 podepsali příslušné kupní smlouvy včetně návrhu na vklad do katastru nemovitostí za cenu zhruba 650 korun za metr.
Podepsané smlouvy zničehonic neplatily, podle ŘSD kvůli chybě
O měsíc později však přišel šok. Silničáři jim oznámili, že kvůli chybné metodice výpočtu je cena příliš vysoká. Majitelé chtěli o ceně dál jednat, ale už to bylo marné.
„Došlo k neskutečné situaci, kdy nám něco nabídli a my jsme s těžkým srdcem souhlasili. Existovala podepsaná a orazítkovaná kupní smlouva, od které však druhá strana jednostranně odstoupila. Zdůvodnili to tím, že se spletli. Pak si nechali zpracovat nové posudky a stalo se, že nyní máme v ruce čtyři odhady, ale použili ten nejnižší. Půda je vyvlastněná a místo 650 to máme za 40 korun za metr. A stát se tváří, že je všechno v pořádku,“ odmítá postup úřadů Pošvář.
ŘSD chybu přiznalo, ale přitom tvrdí, že vyvlastnění proběhlo v souladu se zákonem.
„Nebylo přihlédnuto k ustanovení zákona o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury. Kupní cena nebyla ve znaleckém posudku vypočtena podle jejich skutečného stavu a účelu užití ke dni zpracování. Na uvedený pozemek bylo v posudku nahlíženo jako na pozemek stavební na základě vydaného územního rozhodnutí,“ zdůvodnil mluvčí silničářů Jan Studecký, když o případu MF DNES nedávno jako první informovala.
Tak jako Držovice za komunismu nutně potřebovaly školku, dnes dálnice podle Studeckého nutně potřebuje nový sjezd, neboť mimoúrovňová křižovatka nevyhovuje platným normám a technickým podmínkám pro rychlostní silnice a mimoúrovňové křižovatky.
„Stavba řeší výstavbu odbočovacích a připojovacích pruhů, které vyvolají demolici stávajícího mostu a výstavbu nového. Zároveň bude přeorganizován celý provoz. Stávající mimoúrovňová křižovatka trubkovitého tvaru bude přestavěna a na okolní silniční síť bude připojena novou okružní křižovatkou. Stavba významně přispěje ke zvýšení bezpečnosti a plynulosti provozu na dálnici,“ tvrdí mluvčí.
Chceme jednat, ale za důstojných a férových podmínek
Majitelé už proti vyvlastnění podali žalobu. Protestuje i další dědička půdy Jaroslava Sivková z Ostravy.
„Je potřeba také zmínit citový vztah k pozemkům. Již jednou tato republika tyto pozemky znárodnila a postavila si na nich dálnici. V 21. století se to děje znovu, aniž by stát uplatnil finanční újmu. Vlastnické právo je přitom jedním ze základních principů, které jsou zakotveny v Ústavě České republiky,“ argumentuje spolumajitelka půdy.
Vnučka držovického sedláka Pospíšila má ovšem strach, že stejně jako jejich předek i oni se státní mašinerií svádějí nerovný boj.
„Oni mají armádu právníků, my jsme jen obyčejní lidé. Není to rovné jednání, nejsme tady jako dvě rovnocenné strany, protože se s námi nikdo nebaví,“ říká.
„Přitom my se jednání nebráníme a v žádném případě nechceme blokovat stavbu sjezdu. Ale chceme důstojné a férové podmínky. Jako dítě jsem doma mnohokrát slyšela, jak se naši baví o nespravedlnosti, která se jim stala. A teď se to bohužel opakuje...“ dodává.
