Je rok 1949 a pro rodinu devětadvacetiletého Josefa Maciucha nastává veliká změna. Ze Šternberka, kde se narodil a před čtyřmi lety zde přišla na svět i jeho dcera Hana, se stěhují do nedaleké Olomouce. Konkrétně do části Nový Svět, kde žijí v domě rodičů Josefovy ženy – tehdy čtyřiadvacetileté Jarmily.
Do Olomouce si mladí manželé přivezli i svoji velkou lásku k divadlu, jemuž se věnovali coby členové amatérského souboru. Josef Maciuch je dodnes podle internetové Databáze českého amatérského divadla znám jako vynikající herec a také uznávaný režisér i dramaturg.
Na prkna, jež znamenají svět, posléze přivedl také svoji dceru Hanu. Už ve čtrnácti letech tak v roce 1959 hrála v Olomouci družičku v Jiráskově Lucerně, kterou nazkoušel zdejší divadelní spolek Mrštík. V úspěšné inscenaci, s níž ochotníci objížděli divadelní festivaly, se tak nakonec potkala celá rodina.
„Josef Maciuch hrál Mlynáře, manželka Jarmila Kláskovou,“ doplňují autoři databáze.
Na Hanu Maciuchovou ovšem čekaly mnohem významnější role. O to větším paradoxem je, že v Olomouci nikdy nezískala profesionální angažmá.
„Už jako patnáctiletá jsem ale hostovala na profesionální scéně tehdejšího Divadla Oldřicha Stibora. Tehdy jsem alternovala s Libuškou Štědrou ve hře Zdravý nemocný, kterou tenkrát inscenoval Jaromír Pleskot, což byl režisér Národního divadla,“ zavzpomínala Maciuchová pro olomoucké Radniční listy v roce 2011. To už byla coby známá a respektovaná herečka rok držitelkou Ceny města Olomouce.
„Později zde v Olomouci pan režisér Svoboda inscenoval Shakespearovu hru Mnoho povyku pro nic, a tam jsem hrála Héru. To bylo během studia na gymnáziu, nebo přesněji na Střední všeobecně vzdělávací škole, jak se gymnáziím říkalo za naší generace,“ dodala.
Cíle při návštěvách města: Hradisko anebo sv. Michal
Kvůli své často náročné práci žila převážně v Praze, na Moravu za rodinou však zamířila vždy, když měla volno.
Pieta v divadlePamátku herečky Hany Maciuchové mohou lidé mimo jiné uctít ve foyer Moravského divadla v Olomouci zápisem do kondolenční knihy. Ta byla přístupná dnes a bude ještě i v pátek od 9 do 16 hodin. Návštěvníci mohou do foyer vstoupit maximálně ve dvou, je také třeba dodržovat nařízené dvoumetrové rozestupy, a to jak v prostorách foyer, tak před budovou divadla. |
„K mé voňavé Olomouci a jejím obyvatelům mám stejně vřelý vztah jako oni ke mně. Pořád je to můj první domov,“ dodala pro Radniční listy.
V roce 2013 v rozhovoru pro NemMagazín – Časopis Fakultní nemocnice Olomouc doplnila, že při návštěvě krajského města mimo jiné musí navštívit Klášterní Hradisko.
„Tam zažívám těžké déja vu, jako bych tam žila v minulém životě. Cítím silnou energii, kterou můžu vdechnout. Také velmi ráda chodím ke svatému Michalovi. V Olomouci je tolik dalších krásných míst, která jsem jako mladá poznala, a když chodím dnes městem, už je nenalézám, ale ve svých vzpomínkách je pořád mám. V Olomouci jsem v ráji, ze kterého mě nikdo nemůže vyhnat,“ vyznala se.
„Vždy měla upřímnou radost, jak škola prosperuje“
Silný vztah k Olomouci ovšem nedávala najevo jen skrz vzpomínky. Své o tom vědí například na Základní škole Heyrovského, kde v květnu 2010 otevírala knihovnu a poté si četla a povídala s dětmi.
Hana Maciuchová
(zdroj: MmOl) |
Hrdě se pak hlásila k olomouckému Gymnáziu Hejčín, jehož byla absolventkou.
„Měla jsem tu čest paní Maciuchovou poznat. Setkání s takovými lidmi jsou nezapomenutelná, člověk si je nese celý život. Pokud bych měla svůj pohled na ni vyjádřit jednoduše: byla čistý a hodnotový člověk. Vždycky jezdila na výročí, cítila příslušnost ke škole, měla živý zájem o informace z ní. Vždy měla upřímnou radost, jak škola prosperuje,“ potvrdila jedna z kantorek gymnázia Hana Vacková.
Blízko měla Maciuchová také k Základní škole a mateřské škole Svatoplukova. Byla její patronkou, s ředitelem Jiřím Vymětalem ji pojilo dlouholeté přátelství.
„Každé setkání s ní bylo velmi povznášející. Byla mi ikonou, oporou a zdrojem všeho dobrého. Ona pro mě byla neskutečně silná, noblesní osobnost. I ve svém odcházení,“ řekl Vymětal.
„Měli jsme k sobě hodně blízko, nazval bych to vztahem kmotry a kmotřence. Odkmotrovala mou knihu, její patronace nad naší školou je taky kmotrovství. Pořád sledovala, jak naše škola žije, jak se jí daří. To, co ona dávala mně, se snažím předávat dětem,“ dodal.
Už před třemi lety herečka otevřeně hovořila o své nemoci:
4. února 2017 |
