Skvělá práce nejen s knihami, ale hlavně se čtenáři jí přinesla titul Knihovnice roku Olomouckého kraje. „Ocenění si velmi vážím. Je to pro mě i motivace do další práce,“ říká.
Cesta na krajský knihovnický olymp nebyla přímá. „K vedení knihovny jsem se dostala jako slepý k houslím. Původně jsem nastoupila na radnici na dohodu na jinou pozici, u ní byla mimo jiné i knihovna v osadě Raškov. Po vybudování nové knihovny v blízkosti radnice bylo jasné, že ji převezmu,“ přibližuje.
Vrátila se tak vlastně do dětství. „Jako dítě jsem byla v knihovně v nedaleké Rudě nad Moravou prakticky pořád, neustále jsem četla,“ vzpomíná knihovnice.
Pro ženu, která není vystudovaná knihovnice, byla práce trochu snazší, protože dostala k dispozici nové moderní prostory, o kterých si řada knihovníků může nechat pouze zdát.
„O to víc to bylo zavazující. Nechtěla jsem zklamat. I díky prostorám a novým možnostem jsem získala ohromnou motivaci,“ líčí Kobzová.
Knihovna není nafukovací
Začala okamžitě pracovat na knižním fondu. „Vyptávala jsem se na zájmy dětských i dospělých čtenářů, vozila jsem knihy ze střediskové knihovny v Šumperku. Pro mě byl velký problém s vyřazováním starých publikací. Jako správnému knihovníkovi je mi to velice líto, ale knihovna není nafukovací. Já mám staré knihy moc ráda, zvlášť když je na nich poznat, že prošly rukama mnoha čtenářů,“ popisuje.
Oceněná knihovnice má v současnosti nejvíc v oblibě dvojdílný historický román Hany Marie Körnerové Znamení hada a Znamení jednorožce.
Muži podle ní upřednostňují historické tituly. „Nejoblíbenější autor je u nich Vlastimil Vondruška. Mezi ženami je nejčastěji půjčovanou knihou v současnosti Šikmý kostel od Karin Lednické, ženy mají rády taky knihy Táni Keleové-Vasilkové nebo Kataríny Gillerové,“ uvádí.
U bohdíkovských dětí nejvíc boduje Dědečkův velký útěk od Davida Walliamse nebo Písečníci a bludný asteroid Václava Dvořáka.
Nejdelší výpůjčku zdědila ještě po své předchůdkyni. „Jedna paní si půjčila knihu v roce 2011 a po mnoha upomínkách od bývalé knihovnice a ode mě ji vrátila po téměř jedenácti letech,“ podotýká.
Kulturní centrum
Pro děti i dospělé, kteří si chodí do bohdíkovské knihovny půjčovat knihy, má jednu radu: „Pokud se začátek knihy někomu nelíbí, radím dočíst alespoň na stranu sedmnáct. Tam je totiž razítko naší knihovny. Většinou to vyjde a lidé ve čtení pokračují.“
V knihovně pracuje dva roky a za tu dobu ji proměnila v kulturní, společenské a vzdělávací centrum obce. „Zkrátka není to jen o vypůjčování a vracení knih, ale taky o besedách, přednáškách a akcích pro děti, jako teď byl třeba Halloween. Škola má v knihovně pravidelné výukové hodiny,“ vysvětluje.
Nová bohdíkovská knihovna se proměňuje podle potřeby. „Regály s knihami jdou posunout. Přineseme židličky ze zasedačky radnice, která s knihovnou sousedí, a máme přednáškový sál,“ popisuje.
Letos se v knihovně odehrálo 31 akcí a další přibudou. „Naslouchám dětem i dospělým, co by se jim líbilo, ale neorganizovala bych něco, s čím nesouzním,“ má jasno. Nejde přitom jen o její nápady, nebo místních, ale inspiruje se také odjinud.
„Například Halloweenská šifrovačka vznikla v knihovně v Kosticích na Břeclavsku. Když něco dobře funguje jinde, tak může i tady,“ doplňuje Šárka Kobzová.
Grafici vtipně pomalovali Novou budovu Národní technické knihovny (2009)
13. července 2009 |
