O zařazení obou míst mezi památky rozhodlo ministerstvo kultury na návrh olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu.
Hájenka - usedlost takzvaného hřebečského typu - je posledním nedotčeným dochovaným stavením a zároveň jediným viditelným odkazem na zaniklou ves Střítež, jež byla zpustošena během uherských válek v šedesátých až sedmdesátých letech 15. století. V roce 1891 se pak stala myslivnou.
„Interiéry ani exteriéry ale nebyly změněny a usedlost se tak zachovala v původní podobě pouze se zásahy potřebnými pro její udržení. K jižnímu průčelí přiléhá původní zahrada, kde byla v 60. letech 19. století vykopána středověká křtitelnice, dnes uložená v mohelnickém muzeu,“ nastínila památkářka Jitka Štáblová.
Důležitá pro získání statusu památky ale byla i role hájenky při vzniku známé kreslené figury lišky Bystroušky. Ta totiž žila právě zde v jejím okolí v době, kdy byl místním revírníkem Ferdinand Mayer, jenž se ujal osiřelého liščího mláděte, které pak vyrostlo mezi domácími zvířaty.
Další autoři „bydliště“ lišky přesunuli jinam
Ten o svých zážitcích s nezbednou liškou vyprávěl kolegovi Augustinu Kořínkovi z blízkého Veselí. A právě k němu nastoupil v roce 1889 na lesnickou praxi Stanislav Lolek z nedalekého Palonína. Ten se později stal akademickým malířem a příběhy o lišce, které se doslechl od Kořínka, ztvárnil do série téměř dvou stovek kreseb.
Ty pak později posloužily jako podklady Rudolfu Těsnohlídkovi pro psaní příběhů, které i s ilustracemi vycházely v Lidových novinách (a následně kvůli velké oblibě u čtenářů také knižně). Zde zaujaly hudebního skladatele Leoše Janáčka a inspirovaly ho k napsání libreta k opeře Příhody lišky Bystroušky z roku 1924, které je folklorním fenoménem české kultury, ovšem opera je známá a hraná po celém světě.
Původní domov lišky Bystroušky, kde se možná dodnes prohání její potomci, je tak právě v lesích a hájence u Svinova, které patří pod obec Pavlov. Občasné nejasnosti kolem jejího původu přinesli zmínění pozdější autoři, kteří ji přestěhovali do míst, jež dobře znali a měli k nim vztah - Těsnohlídek příběhy zasadil do kraje kolem Bílovic nad Svitavou a Janáček zase situoval děj opery do prostředí hukvaldské obory.
Málokdo už pak ví, že liška se původně jmenovala Bystronožka. Na Bystroušku ji údajně „přejmenoval“ svou chybou až novinový sazeč v tiskárnách.
Památkou se stala i blízká křížová cesta s kaplí
Připomínkou lišky i působení Stanislava Lolka je reliéf lišky na zdi nyní už památkově chráněné myslivny. Další z důležitých postav – revírník Kořínek, pak má dodnes náhrobek na veselském hřbitově.
Nové památky v kraji |
Kromě hájenky se nicméně titulu památky dočkala i blízká křížová cesta sestávající z dvanácti kamenných sloupů a kaple Panny Marie včetně dřevěného misijního kříže.
„Soubor křížové cesty a kaple je posledním odkazem na stále živý kult Panny Marie Střítežské. Jednotlivá zastavení křížové cesty pochází z roku 1840 a podle datace na posledním sloupu byla restaurována v roce 1907. Jsou zhotoveny z maletínského pískovce, ze kterého je vytesán i Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci a výjevy na nich zobrazují poslední okamžiky života Ježíše Krista,“ popsala Štáblová.
