Pacina: Že bych se necítil v Pekingu bezpečně? Nevytrhávejte věty z kontextu

V průběhu olympijského turnaje zaujal vyjádřením, že se nechce k situaci v Pekingu vyjadřovat, dokud nebude „v bezpečí doma v Česku“, aby nepřišel o akreditaci. Kouč hokejistek Tomáš Pacina v úterý na letišti v Praze vysvětlil, jak svá slova myslel: Ne, že by se necítil v bezpečí.

Let z Paříže nabral téměř hodinové zpoždění, a tak na Pacinovi i hokejistkách bylo patrné, že se chvilku před půlnoci těší do postele. „Jsem unavený,“ pousmál se kouč na pár čekajících novinářů.

Potlesk od několika desítek lidí čekajících v příletové hale snad přidal něco málo energie.

V Pekingu jste o některých věcech nechtěl mluvit, nebyl jste s něčím spokojený? Týkalo se to organizace třeba?
Podmínky her byly dobré, tam nebylo nic špatně a určitě neměly vliv na náš výkon. Že jsme museli daleko na stadion, to musel každý tým. Víme, že abychom hráli o medaile, musí se dlouhodobě pracovat koncentrovaně, ne že se sejdeme jednou za pár měsíců. Kanada, Amerika, Finsko, to je jiná planeta, my jsme stále koncepčně jinde. Svaz nás hodně, hodně dobře finančně podpořil v posledních dvou letech, ale jestli máme ambice na medaile, musíme pracovat ještě jinak.

Co jste říkal na atmosféru a restrikce na místě?
Byl jsem na čtyřech olympiádách a v Pekingu jsem žádný pocit, že jsem na olympiádě, neměl. Kromě toho, že jsme mohli vidět slavné sportovce v jídelně a mohli si tam povídat nakonec bez roušky. Tahle doba nemá s olympiádou ani s normálním životem nic společného, to všichni víme, ale musím říct, že hry byly zorganizované dobře.

Na co jste tedy mířil, když jste řekl, že budete na některé otázky odpovídat až v bezpečí doma. Necítil jste se v Pekingu v bezpečí?
Není to tak, že bych se necítil v bezpečí. Nevytrhávejte věty z kontextu, prosím vás. Před odletem bylo něco v novinách, že kdybychom se vyjádřili kriticky k organizaci nebo tak, že nám bude odebrána akreditace. Ale to byla kachna, nebyla to pravda. Máme olympijskou chartu a v ní je napsáno, že můžeme svobodně mluvit o čemkoliv. 

Kouč Pacina: Zákulisí her? Odpovím až doma v bezpečí. Chci si nechat akreditaci

Máte s odstupem pár dní jiný pohled na sportovní stránku?
Jsem strašně hrdý, jaký výkon podaly holky ve čtvrtfinále proti největšímu favoritovi, Americe. Osobně jsem ale zklamaný a holky určitě taky. Ty dvě prohry ve skupině se neměly stát. Moc jsme se poučili. Doufám, že holky nebudou dávat vinu nikomu jinému a převezmou zodpovědnost za svůj výkon. Já to dělám také, přemýšlím, co jsem neudělal úplně dobře, co bych udělal jinak. V těchto těžkých chvílích je lehké svádět to na něco jiného, v Česku jsme na to mistři světa.

A nad čím jste přemýšlel vy?
Bavil jsem se s realizačním týmem i holkama, jak viděli turnaj, jak jsme nasazovali hráčky a jaký jsme jim dávali čas na ledě, jak jsme věci komunikovali. Nešťastné bylo, že kvůli covidu a osobním důvodům nemohl přijet kondiční trenér Filip (Raptopulos). Vypadlo nám padesát procent realizačního týmu. Jako bychom letěli s letadlem jen na jeden motor. Není to výmluva, ale nebyli jsme na to připraveni, Filip uměl holky naladit.

Co týmu chybělo?
Volnost, kreativita. Možná na nás dopadl tlak olympiády? Taky si uvědomuju, že listopadová kvalifikace nám vzala strašně moc emocionálních sil, hry byly brzo po ní a možná jsme dostatečně nezregenerovali. Holky v kvalifikaci nechaly celý život.

Přesto jste se umístili lépe než čeští hokejisté.
Podívejte, mně se chlapský tým tak líbil! Hodně těch kluků znám, pracoval jsem s nimi různě po NHL. Navíc my se nesrovnáváme, konkurence v hokeji je tak těžká a všichni jsou tak dobře připravení, že bych nikomu nic nevyčítal. Filipovi (Pešánovi) nezávidím, abych byl upřímný.

Máte chuť u ženské reprezentace pokračovat?
Pokud svaz bude mít zájem, abychom z olympiády v Itálii za čtyři roky přivezli medaile, musí se nastavit podmínky, jaké tu nikdy nebyly. Pokud ochota bude, já bych tomu byl otevřený. Pokud podmínky nebudou, víme, jak to dopadne, ostatní země jsou odskočené.

Ambice přejít k mužům byste neměl?
Takhle dál jsem nepřemýšlel. Ono opravdu vždycky záleží na podmínkách včetně juniorských reprezentací. Musí se to centralizovat, obklopit mladé hokejisty kvalitními lidmi a pracovat s nimi dennodenně. Svět je opravdu v návycích, dovednostech a kondici odskočený.

Vaše vystoupení v Pekingu hodnotíte kriticky, neříkáte si přesto, že jste dosáhli něčeho velkého?
Nejpozitivnější je ten fantastický ohlas. My to cítíme kriticky, protože jsme uvnitř dění a víme, jaký máme potenciál. Ten jsme nenaplnili. Z toho jsme smutní. Veřejnost vnímá, že jsme odvedli fantastický výkon, to je pravda, ale proto jsme my v našich pozicích. Umíme sami sebe bičovat. Máme na víc.

Jaké máte ohlasy ze světa?
Ty jsou na tom nejkrutější. Dokonce i Tom Renney, prezident kanadské hokejové asociace, za námi přišel, že jsme třetí nejlepší mužstvo na světě. Jenže když to neukážeme na ledě, řeči nám jsou houby platné. Ovšem když jsme u toho, Švýcarky, které nás jinak nemají moc rády, nám po čtvrtfinále tleskaly.

Proč vás nemají rády?
Jak se bojovalo o olympijské postupy, vznikla tam rivalita (úsměv).