Slavný italský spisovatel, sémiolog a filozof ve svém článku v italském týdeníku L’Espresso poukázal na takzvaný syndrom elektronického oka, kdy lidé dávají přednost zaznamenání situace na mobilní zařízení místo toho, aby si ji uchovali v paměti. Tím se ale připravují o skutečný prožitek dané situace. Stále častěji tak odcházejí z místa dění s množstvím záznamů, avšak nemají ponětí, čeho se účastnili.
V této souvislosti si připomněl své nedávné vystoupení na Španělské akademii v Římě, kde kvůli oslnění světlem kamery jedné z přítomných dam nemohl číst z připravených poznámek. Na upozornění pak dotyčná reagovala uraženým výrazem. Na zásady slušného chování musel upozornit také tři účastníky vernisáže obrazů Piera della Francesca v San Leu. Ti jej opakovaně oslňovali blesky.
Tito lidé podle něj nemají zájem vnímat, o čem je řeč, ale chtějí jen zachytit kamerou či fotoaparátem to, co mohou vidět vlastníma očima. Činí tak především proto, aby tyto materiály mohli posléze umístit na videoportály či sociální sítě. Například své dovolené tak prožívají až v rodinném kruhu při prohlížení pořízených materiálů.
Umberto EcoUmberto Eco je italský spisovatel, sémiolog, estetik a filosof. Narodil se 5. ledna 1932 v Alessandrii. Vystudoval středověkou filozofii a literaturu. Působí jako profesor na katedře sémiotiky na univerzitě v Bologni, je prezidentem Univerzity San Marino. Přednáší na univerzitách v Miláně, Paříži a New Yorku. Mezi jeho nejznámější díla patří například romány Jméno růže (1980) a Foucaultovo kyvadlo (1988). Nejnovějším románem, již šestým v pořadí, je Pražský hřbitov (2011). |
Okrádají nás o dojmy z cest a potlačují lidskost
Přitom Eco v týdeníku L’Espresso přiznal, že sám býval nadšeným fotografem. Fotoaparát ale odložil před více jak 50 lety, v roce 1960. Vzpomíná, jak si tehdy ze svých cest po francouzských katedrálách přivezl velké množství snímků, avšak ve své paměti si neuchoval žádnou vzpomínku. Po letech si nemůže dávné rozhodnutí vynachválit a ze svých cest se nyní vrací plný dojmů. A právě o ty se podle něj majitelé chytrých telefonů připravují.
V rozhořčení nad rozmachem smartphonů vzpomíná i na událost z dětských let. Jako jedenáctiletého ho tehdy na ulici upoutal zoufalý křik. Nedaleko něj srazil nákladní vůz rolníka a jeho ženu, kterou náraz odmrštil na zem. "Žena měla prasklou lebku, ležela v tratolišti krve a mozkové hmoty," popsal v týdeníku L’Espresso Eco své nepříjemné vzpomínky a dodal: "Její manžel ji tiskl k sobě a byl to právě on, kdo křičel zoufalstvím. Vyděšením jsem se ani nepřiblížil. Bylo to poprvé a naštěstí i naposledy, co jsem čelil smrti, bolesti i zoufalství."
Souhlasíte s názorem Umberta Eca na špatný vliv smartphonů?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 středa 29. srpna 2012. Anketa je uzavřena.
Eco poukazuje, že v dnešní době, kdy má skoro každé dítě mobilní telefon s fotoaparátem, by se kolem takové nehody utvořil během chvíle hlouček senzacechtivých osob. A to jen proto, aby mohli záznamy umístit na videoportály nebo se pochlubit přátelům.
"Nevím, zda děti mají dnes možnost stávat se dospělými. Dospělí s očima přilepenýma na svůj mobil jsou navždy ztraceni," zmínil Eco, který si tragickou událost z dětství uchoval ve své paměti a i po téměř sedmdesáti letech ho tato vzpomínka znepokojuje. Vedle toho mu ale ani nedovoluje být lhostejným k neštěstí druhých.
