Konkrétní skutečně dosahovanou rychlost internetového připojení ve svých nabídkách podle Továrkové neuvádí zhruba 90 menších poskytovatelů. Nereagují na výzvy k nápravě a úřadem uložené pokuty neplatí. Povinnost platí od začátku letošního roku a celkem se týká zhruba 2 600 poskytovatelů.
ČTÚ za neuvádění informací uložil operátorům 382 pokut od jednotek tisíc po vyšší desítky tisíc korun. U závažnějších prohřešků či recidivy byla průměrná pokuta vyšší. U subjektů, které v prvním kole uplatnily rozklad, úřad čeká na verdikt druhého stupně a pokuty budou teprve následovat.
„První kolo kontrol brzy po začátku této povinnosti prokázalo až tristní stav, kdy naprostá většina poskytovatelů s výjimkou několika největších povinnosti nesplnila. Další kolo kontrol však již prokázalo splnění povinností u naprosté většiny operátorů, poskytujících služby více než 97 procentům zákazníků. V současné době se již tento podíl zákazníků, kteří jsou správně informováni o parametrech služby, přehoupl přes 99 procent,“ uvedla Továrková.
U pevného internetového připojení musí být ve smlouvě či smluvním dokumentu uvedena inzerovaná rychlost, maximální rychlost a také běžně dostupná rychlost, jež by měla být k dispozici 95 procent času, a nesmí být stanovena nižší než 60 procent rychlosti inzerované. Dalším povinným parametrem je minimální rychlost, která nesmí být nižší než 30 procent rychlosti inzerované (více viz Už žádné až. Operátoři musí uvádět přesnou rychlost internetu).
V případě mobilního přístupu k internetu musí poskytovatelé ve smlouvě informovat vedle inzerované rychlosti i o odhadované maximální rychlosti. Ať již u pevného či mobilního přístupu musí poskytovatelé ve smlouvě informovat o definici velkých odchylek od sjednaného výkonu služby a o možnostech uplatnění prostředků nápravy. Pokud zákazník tyto informace ve smluvních dokumentech nenalezne, měl by se obrátit na operátora.
