Zatímco majitelé - České dráhy a Správa železniční dopravní cesty - je chtějí automatizovat, nadšenci pro historii a památkáři jsou zásadně proti.
„O zařazení na seznam památek jsme bojovali několik let a až v prosinci 2015 konečně uspěli, ale vlastníci se s tím nesmířili a proti rozhodnutí se odvolali. Ministerstvo teď buď stanici jako památku potvrdí, nebo jednání o ní vrátí na začátek,“ shrnul Petr Freiwillig z liberecké pobočky Národního památkového ústavu.
Podle mínění obránců památky je martinická stanice jedinečná tím, že uchovává vývoj železniční architektury i techniky. „Je vlastně průřezem života na dráze,“ konstatuje Freiwillig.
Podle památkářů i milovníků železnic jsou tu pohromadě historické budovy, jako třeba nádraží, vodárna, výtopna, strážní domek a skladiště s nakládací rampou, ale také osvětlovací stožáry od dřevěných až po moderní, vodní jeřáby a popelová jáma pro parní lokomotivy, zabezpečovací zařízení s návěstidly, ke kterým vedou dráty od řídících pultů na stavědlech.
Nádražáci tu mechanicky s pomocí pák ovládají návěstidla i výhybky. A dorozumívají se původním telefonem s kličkou. Jako v dobách Přednosty stanice nebo Ostře sledovaných vlaků.
„Něco podobného v takovém rozsahu nenajdete nikde v Česku. Bylo by škoda to zničit,“ dodává Freiwillig, který na žádosti spolupracoval se spolkem místních nadšenců.
„Mohou se tu natáčet historické filmy“
Jejich hlavním mluvčím je martinický rodák Petr Pěnička. „Vyrostl jsem kousek od nádraží a pojí mě s ním určitá nostalgie. Čím víc se její památkovou ochranou zabývám, tím víc si uvědomuji, jaký poklad Martinice mají,“ říká Pěnička. „Elektromechanické zabezpečovací zařízení je zachované a plně funkční. Lidé si díky němu mohou udělat názornou představu, jak se železnice vyvíjela. Mohou se tu také natáčet historické filmy, protože nádraží má neopakovatelnou atmosféru.“
S tím však nesouhlasí Správa železniční dopravní cesty. „Pokud to ministerstvo nechá jako památku, budeme provozovat skanzen, zařízení, které na moderní železnici nemá co dělat. Chceme, aby lidé jezdili rychleji a pohodlněji,“ oponuje mluvčí Správy Marek Illiaš. „Neumím si představit, co bude za dvacet let, kde například vezmeme náhradní díly na opravu a údržbu trati.“
Nádraží v Martinicích
Majitel trati počítá s novým zabezpečovacím zařízením, takzvanou nekonečnou kolejí bez drncání a plně automatizovaným dálkovým ovládáním z dispečinku. Výhybkáři a výpravčí nebudou potřeba.
„Nabízeli jsme, že zařízení odborně demontujeme a ať si to postaví někde jinde, třeba v Národním technickém muzeu,“ dodává Illiaš s tím, že studie revitalizace se nyní právě kvůli jednání s památkáři zastavila.
„A proč by nemohla stanice sloužit i v rámci modernizace trati,“ ptá se Pěnička. „Máme plán, jak by se to dalo udělat, jsou lidé, kteří by se o ni rádi starali a deset nynějších železničářů by nepřišlo o práci.
Podle Pěničky by ani do budoucna s náhradními díly neměl být problém. „Nemění se často a dají se schovat z jiných tratí, kde se v současnosti ruší. Stačí se jen domluvit.“
V této chvíli tedy nádraží památkou není, ale ani majitelé s ním nemohou nic dělat a situace potrvá ještě týdny. Rozkladová komise, která připravuje podklady pro ministra, totiž zasedá jednou za dva měsíce.
„Pokud bude rozhodnutí ministerstva kultury zrušeno a věc nebude vrácena k doplnění, nádraží se kulturní památkou nestane. Odhadnout termín konečného rozhodnutí, ale nelze,“ říká mluvčí ministerstva kultury Simona Cigánková.
