Martinické nádraží vzniklo v roce 1871 na trati z Trutnova do Chlumce nad Cidlinou. Třeba závory jsou tu původní a připomínají ještě rakousko-uherské mocnářství, část vybavení je meziválečná, část vznikla s modernizací po 2. světové válce.
Tvoří jakýsi průřez železniční historií vměstnanou na jedno místo. „Je to unikátní památka. Funkční nádraží i ojedinělá turistická atrakce. Vše v jednom. Otázka je, jak dlouho vydrží. Česko nemá tolik významných staveb, aby si mohlo dovolit ztratit nádraží v krkonošských Martinicích,“ říká železniční nadšenec Petr Pěnička.
Jako malému klukovi mu houkaly vlaky pod domem, sedával tu na náspu a pozoroval mašinky. Když se po studiích vrátil zpět, láska ke kolejím ho neopustila.
Automatizace železnice zatím pokročila a Martinice se staly patrně poslední stanicí, která se v Česku obsluhuje starým způsobem: ručně přehazované výhybky, telefon na kliku, vodní pumpa pro parní lokomotivy, nebo řada návěstidel, obsluhovaných ocelovými táhly.
Pokud někdo do podkrkonošského města zavítal, právě železniční skanzen býval nejčastějším cílem.
Obec se v roce 2010 rozhodla podpořit vše, co by směřovalo k prohlášení nádraží kulturní památkou. O rok později se železniční stanice stává jednou z deseti nejhezčích v zemi a v roce 2012 už domlouvá Martinický památkový spolek v čele s Petrem Pěničkou postup, jak nádraží zachránit.
Poslední schůzka, která ohledně martinického nádraží proběhla 18. listopadu, žádné průlomové vyjádření nepřinesla, a to i přes to, že zápis martinického nádraží do seznamu památek podporoval bývalý ministr dopravy Antonín Prachař. Ten však v listopadu z pozice odstoupil, a některá jednání tak mohou začít znovu.
Správce železnic by nádraží chtělo modernizovat
Dráhy by martinický skanzen chtěly spíše modernizovat a dálkově ovládat.
„Správa železniční dopravní cesty se snaží svoje trati a nádraží modernizovat tak, abychom se přiblížili evropským standardům. V případě, že nádraží v Martinicích nebude zapsáno na seznam národních technických památek, tak k automatizaci v průběhu několika příštích let pravděpodobně dojde,“ říká Marek Illiáš, mluvčí Správy železniční a dopravní cesty.
Nadšenci z Martinic se však nevzdávají a podporu nacházejí i na ČVUT. Fakulta dopravní, která zvažuje provozovat horskou dráhu z Martinic do Rokytnice pod názvem Krkonošské metro, ústy prorektora Petra Moose tvrdí, že zachování skanzenu nebrání v modernizaci zbylé části tratě a slibuje i propojení obou technologií.
„Jenže Češi jako by procházeli opožděnou dopravní pubertou, kdy autobusy vítězí nad vlakem a obojí prohrává s automobilem,“ dodává prorektor.
