Němci ho popravili v Lomnici nad Popelkou ve věku 21 let. Do konce druhé světové války v Evropě scházely pouhé tři dny. Jednadvacetiletý Jaroslav Uhlíř si napsal těsně před smrtí do svého bloku „Drazí, přišel jsem k tomu jako slepý k houslím, nevím, co bude dál…a poslední pozdrav.“
Květnové povstání českého lidu, jež vypuklo v Lomnici o dva dny dříve než v Praze a Němci ho krvavě potlačili, připomíná bronzová deska na průčelí Šlechtova Hrubého domu, dnešního muzea. Je na ní nápis „Na věčnou paměť hrdinných občanů ubitých Němci 5. května 1945“.
Boj si vyžádal pět obětí
Boj s Němci si v Lomnici vyžádal pět obětí. „Před 73 lety zahynuli kromě Jaroslava Uhlíře také Václav Pěnička, Stanislav Kozák, Josef Kunt a František Vojtíšek,“ říká Jan Drahoňovský, ředitel Městského muzea v Lomnici nad Popelkou. Kozák měl těsně před svatbou.
Ředitel muzea Jan Drahoňovský s městskou kronikou.
Uhlíře, Kozáka a Pěničku zastřelili Němci 5. května 1945 kolem desáté hodiny dopoledne na lomnickém náměstí. Pro výstrahu, poněvadž při vzpouře proti okupantům přišel o život německý kulometčík.
Těžce zraněného Kunta nechali nacisté vykrvácet, holiče Vojtíška utloukli pažbami a ukopali k smrti. „Čtyři oběti nacistů pocházely z Lomnicka, Uhlíř však až z Lužan položených za Jičínem,“ uvádí Drahoňovský.
„Zajímalo mě, jak se stalo, že se objevil v osudný den před popravčí četou na náměstí v našem městě. Podařilo se mi kontaktovat sestru Jaroslava Uhlíře Soňu Procházkovou a zachytit její autentické vzpomínky. Žije v domově důchodců v Chrastavě.“
Němci se domnívali, že patří k partyzánům
Podle Soni Procházkové se Uhlíř vyučil s vyznamenáním na Odborné pokračovací škole pro živnosti kov zpracující v Nové Pace. U strojního mechanika Josefa Stoklasy pak udělal mistrovskou zkoušku. Práci si našel ve firmě Tempus v Roškopově u Staré Paky, kde se vyráběly součástky do letadel.
Jeho záliba v technice ho však přivedla do záhuby. „V pátek čtvrtého května 1945 si Jaroslav Uhlíř díky svému profesnímu zájmu prohlížel před lesíkem blízko Lužan německé vojenské auto odstavené na hlavní silnici Jičín – Nová Paka. Ocitl se však v nesprávný čas na nesprávném místě,“ upozorňuje Drahoňovský.
„Ve stejnou dobu přijela na místo kolona SS (nejhorší hrdlořezové z nacistických ozbrojených sil, pozn.red.). Němci se domnívali, že Jaroslav Uhlíř patří k partyzánům a postřelili ho. Koňským povozem odvezli mladíka do nemocnice v Jičíně. Odtud ho ještě v noci přemístili do školy v Lomnici nad Popelkou, kde sídlilo místní velitelství SS. Poslední noc před popravou strávil Jaroslav Uhlíř čelem ke zdi společně s Václavem Pěničkou a Stanislavem Kozákem.“
Velký pátek a Česká Golgota na lomnickém náměstí
Jejich popravu popsal v lomnické městské kronice František Večerník, ředitel měšťanské školy chlapecké. Tragédii uvedl nadpisem „Velký pátek a Česká Golgota na lomnickém náměstí“.
Večerník viděl z okna školy, jak Kozák, Pěnička a Uhlíř šli po desáté hodině náměstím obklopeni popravčí četou.
„Zdá se, že chtějí zastavit před hlavní a bočnou zdí kostelní. Dívají se vrahové na ni, ale jdou dále a staví je (Kozáka, Pěničku a Uhlíře) před Šlechtovým domem na chodníku. Vztyčeni, nebojácni, loučí se vzájemně. Popravčí kati zalící, třesknou výstřely,“ píše v městské kronice Večerník.
„Těla mučených klesají k zemi. Ještě na zemi je výstřely dorážejí. Marná byla prosba předsedy správní komise Ing. B. Šlechty o milost. Všichni ihned odvezeni na hřbitov a tam pochováni. A v duších našich lidí tolik bolesti a utajeného hněvu. Pane Bože, smiluj se…“
Poručík počítal stromy, zdali stačí pro oběšené
Podle Drahoňovského hrozilo, že v Lomnici zahyne po potlačení povstání ještě mnohem víc lidí.
„V kronice se píše, že když v pátek řadili zatčené občanstvo na náměstí, počítal německý poručík Schwindel v parčíku stromy, zdali stačí pro oběšené,“ tvrdí Drahoňovský.
„Další skupina lomnických mužů určených k popravě skončila ve vězení ve Valdicích. Odtud je ale poslali bez doprovodu na německé velitelství v Jičíně. Z toho však sešlo, každý z propuštěných utíkal rovnou přes horu Tábor domů. Nakonec tak zůstalo u tří poprav.“
Obyvatelé Lomnice nejprve netušili, kdo je nejmladší ze zastřelených mužů a odkud pochází. Nikdo ho totiž neznal.
„Pouze v kabátě nešťastného Jaroslava Uhlíře se nalézal zápisník nadepsaný křestním jménem a příjmením. Z křestního jména se však dalo přečíst jen .... lav,“ podotýká Drahoňovský.
„Tak se stalo, že městský kronikář zapsal Uhlíře jako Václava. K exhumaci pohřbených lomnických obětí došlo osmého května 1945. Jaroslava Uhlíře identifikoval jeden z jeho spolupracovníků z roškopovské firmy Tempus.
Rodiče se o smrti syna dozvěděli v hospodě
Smutnou zprávu zavolali z lomnické radnice do lužanské hospody pana Vícha. Odtud se rodiče Jaroslava Uhlíře dozvěděli o smrti syna. Pohřeb se konal 9. května a předcházelo mu rozloučení se všemi oběťmi v místní sokolovně.“
Uhlířovo tělo nechala rodina zpopelnit 22. června 1945 v semilském krematoriu. Na hřbitově v Nové Pace nechali kamarádi mladíkovi vystavět pomník. V prosinci 1947 udělil Uhlířovi prezident republiky Edvard Beneš in memoriam Československý válečný kříž 1939.
Vzácné památky na Jaroslava Uhlíře uchovává dodnes rodina jeho sestry Soni Procházkové. Při rozhovoru s Drahoňovským si povzdechla, jak se mladík těšil, jak po druhé světové válce půjde studovat průmyslovku. Uhlíř dělal lehkou atletiku a také ji trénoval. Věnoval se rovněž lyžování. Své milované sporty si chtěl po osvobození republiky od nacistů užívat naplno. „Osud však chtěl bohužel jinak,“ shrnuje Drahoňovský.
