Prvním z nich je elegantní osobní vůz, vyrobený v roce 1916 ve Švýcarsku.
„Přivezli jsme ho z Rumunska. Kolegové se přes Facebook dozvěděli o tom, že je možnost koupit vozy úzkorozchodné železnice v Rakousku. Už bylo dohodnuto, že jeden koupí, ale těsně před zaplacením kolegy kontaktoval muž, který v Rumunsku provozuje několik úzkorozchodných tratí s tím, že má o něj také zájem,“ vyprávěl člen spolku Adam Novák.
Jako alternativu nabídl tři jiné vozy. „Z nich jsme vybrali právě tento, protože svou délkou a kapacitou padesáti čtyř míst k sezení nám vyhovuje – až budeme mít kus trati k dispozici, můžeme do něj posadit třeba děti z mateřské školy a povozit je,“ dodal Novák.
Původně měl vůz metrový rozchod, což se později změnilo na rozchod 750 milimetrů. „Ten měla i naše úzkokolejka. Stanovily to tak německé normy, protože naše trať se napojovala na síť úzkorozchodných tratí v okolí Žitavy,“ informoval Novák.
Druhý přírůstek na tom není moc dobře – drahnou dobu stál venku, což jeho stavu moc nepřidalo.
„Tohle je vůz, kterému je sto dvacet let, byl vyroben roku 1896 v železničních dílnách v saském Chemnitz. Původně jezdil na německé úzkorozchodné dráze Schwarzbachbahn, někdy kolem druhé světové války se dostal do Žitavy a pravděpodobně zajížděl i sem do Frýdlantu. Po druhé světové válce tady spolu s některými dalšími německými vozy zůstal,“ popsal Novák.
Vůz sloužil jako sklad
Zda byl po válce nasazen do provozu, není zatím zcela jasné. „Dlouho pak sloužil jako sklad v Uhelných skladech u frýdlantského nádraží. Ty se pak přestěhovaly k zastávce Frýdlant v Čechách – Předměstí a tam léta stál i on. Počátkem září jsme jej převezli sem k nám do areálu železničního muzea. Bude to těžká záchrana, protože veškerá dřevěná část bude muset pryč, ale základ je to, že se zachovaly původní ocelové části. Nechat je dnes vyrábět by bylo velmi nákladné,“ usoudil Novák.
Členové spolku by rádi obnovili úzkorozchodný provoz alespoň v úseku od bývalého nádraží Frýdlantských okresních drah k výtopně, kde mají své muzeum.
„Od října až někdy do prosince má probíhat rekonstrukce frýdlantského nádraží. Důležitá pro nás bude s ní související plánovaná oprava přejezdu v Žitavské ulici. Rádi bychom, aby se během ní umístily do přejezdu i koleje s úzkým rozchodem. Potom bychom k ní mohli přidat akorát koleje z jedné a druhé strany a mohli bychom jezdit od nádraží k výtopně. Je ale otázka, zda se to z legislativního hlediska podaří stihnout,“ prozradil Novák.
Nádraží zakoupil člen spolku
Nádraží zakoupil člen spolku Ondřej Šimůnek a krůček po krůčku, tak, jak to čas a peníze dovolí, se jej snaží navrátit do původní podoby. Kdysi výstavnou budovu totiž zhyzdila rekonstrukce za dob socialismu.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
„Vracíme se do starých časů, obnovujeme staré nápisy, původní výmalbu a dlažbu, chceme znovu probourat zazděné dveře vedoucí k perónům. Vyrábějí se repliky tří oken, které se budou dávat zpátky, opravuje se střecha, do které teklo a vyhnily trámy. Uvnitř pak bude také malá výstavka, díky níž se třeba lidé dozvědí, že v čekárně třetí třídy nebyly dveře ani kamna, v čekárně druhé třídy už ale bylo obojí,“ uvedl Šimůnek.
Nejvyšším cílem spolku je obnova trati do Heřmanic, nejspíš s muzeálním provozem.
„Bylo by samozřejmě skvělé obnovit provoz až do Žitavy, tak, jak to bylo dříve. Problémem je ale území Polska, kde jsou pozemky pod původní tratí dávno rozparcelovány a z velké části zastavěny, takže trať by musela vést mimo centrum Bogatyně někde v úseku mezi dolem a státní hranicí. To je ale už spíš sen než cíl,“ zasnil se Novák.
