V České Lípě je momentálně 1600 Mongolů, z toho je zhruba pět stovek dětí. Ty chodí do pěti základních škol ve městě.
Mladší děti, které stihly navštěvovat českou mateřskou školku, problémy nemívají. Děti, které přiletěly do Česka s rodiči již jako školáci, se obvykle vůbec nedomluví. Mluvit a psát česky je totiž nikdo nemůže nutit.
„Dcera chodí na základní školu v centru města, mají ve třídě jednu mongolskou slečnu, která umí jen minimum českých slov. Řekne jen ‚ahoj, dobrý den a na shledanou‘. Ostatní děti na ní mají hodně mluvit, dokonce se u ní mají střídat na povídání, ona se ale do výuky prý vůbec nezapojuje, má spousty úlev. Jako matka vnímám problém jejich neznalost českého jazyka a tím pádem zdržování mých dětí od jejich povinností,“ řekla MF DNES Zdena Janoušková z České Lípy.
Ředitelé škol o problému vědí. Třebaže k mongolským dětem přistupují individuálně, mají potíž je český jazyk naučit. Na speciální pedagogy nemívají dost peněz, tlumočníci z mongolštiny téměř neexistují. Narážejí i na nízkou ochotu malých Mongolů se česky učit.
„Pokud k nám přijde k zápisu osmileté dítě, které s rodiči dnes ráno přiletělo z Ulánbátaru, tak máme potíže. A opravdu se to stává. Musí se ho ujmout jiný mongolský žák, který už trochu česky mluví. Pokud takový není, musí nastoupit speciální pedagog,“ líčí ředitel ZŠ Slovanka Václav Špetlík.
Na kurzy se žádné dítě nepřihlásilo
Na Slovance se vzdělává padesát mongolských dětí. Škola má pověření, aby zajišťovala pro všechny v České Lípě studující děti Mongolů odpolední kurzy českého jazyka. Letos se do nich ale žádné dítě nepřihlásilo.
„Ty děti samy od sebe odpoledne nepřijdou, nemají zájem. Je to totiž až po výuce. Do loňských kurzů chodily jen dvě, po měsíci to vzdaly,“ posteskl si Špetlík.
Podobná je situace na Základní škole Špičák. Její ředitel vnímá celou věc jako systémový problém.
„Na jednu stranu stát školám ukládá povinnost se o tyto děti postarat, ale nevytváří pro to vhodné podmínky, ani metodiku a už vůbec ne finance. Za jejich mongolskými zaměstnanci do Česka přijedou i jejich rodiny, ty se vysypou do našeho systému a dál se nikdo nestará,“ zlobí se ředitel Libor Šmejda.
Mongolské dítě v české škole se první rok vůbec nehodnotí, na vysvědčení má jen písmeno N. Známky dostávají od druhého roku. Škola na Špičáku chce od letošního října otevřít speciální třídu, kdy bude probíhat zvýšená výuka češtiny. Její provoz bude financovat Liberecký kraj. Škola sem prozatím chce poslat sedm mongolských dětí, které mají největší problémy s češtinou.
„Nemůžu říct, že by problémy měly všechny mongolské děti. Zejména děvčata jsou velmi tvárná a rychle se rozmluví. Dokonce nám pomáhají tlumočit ostatním Mongolům a jejich rodičům,“ líčí Šmejda.
Nastávají tak ale i kuriózní situace, kdy mongolské dítě na schůzce s rodiči má tlumočit od učitele, že se jeho prospěch zhoršil. „Vůbec netuším, co jim v té mongolštině říká, jestli si třeba nevymýšlí,“ dodává ředitel.
Podle něj by bylo řešení, kdyby firmy zaměstnávající Mongoly měly větší společenskou zodpovědnost a například se více finančně podílely na integraci dětí. „Třeba nás finančně nějak podpořili. Nebo zajistily nákup speciálních pomůcek, třeba tabletů s česko–mongolským slovníkem,“ zamýšlí se Libor Šmejda.
Firma Adient, která Mongoly zaměstnává, tak prý dříve činila, v současnosti podle ředitelů ochota ochladla. Nejvíce práce v integraci cizinců a jejich dětí tak odvádí Centrum pro podporu integrace cizinců. Do něj mohou Mongolové docházet a řešit praktické věci, například tlumočení, problémy s pobytem, pracovní a nájemní smlouvy. Též slučování rodin.
Mongolové si do Čech vozí celé rodiny
Právě slučování rodin je příčinou, proč Mongolů v České Lípě tolik přibylo. V roce 2007 jich byly ve městě jen asi dvě stovky. Největší vlna přišla do roku 2015, za nimi se do Lípy přistěhovalo na 250 dětí.
„Mongolové, na rozdíl třeba od Ukrajinců, si sem vozí celé své rodiny a slučují je. My jim nabízíme kurzy češtiny zdarma, dokončí je ale pouze asi dvacet procent,“ posteskl si právník Pavel Maršálek, který zajišťuje Mongolům poradenství v právních věcech pro Centrum na podporu integrace cizinců.
I on má potíž se s Mongoly domluvit, pokud jsou jejich znalosti češtiny bídné. „Bohužel tam není možnost vůbec pochytit, co chtějí. Ani z psaného textu. Mongolština je něco mezi azbukou a cyrilicí, není tam žádná podobnost s běžnými jazyky,“ dokládá Maršálek. „Bez pomoci tlumočnice se tady neobejdeme.“
MF DNES oslovila rodiče z českolipských škol, aby se k problematice vyjádřili. Reagovaly více než čtyři desítky lidí. Drtivá většina z nich vidí Mongoly jako bezproblémové lidi a jejich děti vnímá jako velmi učenlivé. Někteří rodiče, zejména ti, kteří sami pracují ve školství a s Mongoly se setkávají i pracovně, vidí situaci více kriticky.
„Dcera chodí do druhé třídy se třemi Mongoly. Říkala, že je jen jeden umí hezky česky, že se s ním kamarádí. Ostatní dva nemluví, nebo i předstírají, že nerozumí. Pedagogové mají povinnost zajistit jim odpovídající výuku, aby porozuměli, ale nezlobte se na mě, to by je i ve čtvrté třídě museli učit číst a psát. Takže i přizpůsobená obrázková výuka je pro ně často dost nesmyslná,“ míní Lucie Hübschová.
Mongolské děti mají tendence k agresi, míní učitelka
Svou zkušenost s dětmi Mongolů mají i mateřské školy. Učitelka v jedné z nich popsala MF DNES realitu, kterou prožívá.
„Neházím všechny do jednoho pytle, jsou děti zdatnější a méně zdatné. Čeho jsem si ale všimla, poté, co jsem poznala nespočet mongolských dětí různé věkové kategorie, je jejich tendence k agresi, výbušnosti. Mají obecný problém respektovat autority. Nehledě na velkou jazykovou bariéru. Problém bývá také hygiena. Pramení to od výchovy a od nepřizpůsobivých rodičů. Bohužel, potřebujete-li s rodiči mongolského dítěte něco řešit, často na vás vyrukují s tím, že je diskriminujete, pokud se s nimi tedy vůbec dorozumíte. Spousta rodičů se chová ignorantsky. Neřeší dění ve školce, že se po nich vyžaduje spolupráce je jim jedno. ‚Vy tu máte děti hlídat‘, řekl mi nedávno jeden mongolský tatínek,“ svěřila se učitelka, jejíž jméno redakce zná, ale nezveřejní.
Jiní učitelé škol mají odlišnou zkušenost. „U nás ve škole pár mongolských dětí máme také. Jsou velmi šikovní, dobře rozumí, méně mluví, ale spíše proto, že jsou ve škole noví. Jsou uctiví a nejsou to žádní velcí zlobilové,“ reagovala Kristýna Beránková.
Situací už se zabývá i českolipská radnice. Starostka Jitka Volfová (ANO) jedná s firmami, které ve městě zaměstnávají Mongoly, též s cizineckou policií a Centrem na podporu integrace cizinců.
„Většina škol se doposud snažila problém řešit sama za sebe. Nyní však zjišťujeme podrobné informace o problematice ze všech škol. Jakmile je budeme mít pohromadě, budeme se snažit problém řešit systémově, pokusíme se zatlačit také na ministerstvo školství nebo se inspirovat u škol z jiných regionů, které jsou v řešení problému dál, než my. Jako zřizovatel cítíme vůči našim školám zodpovědnost a nechceme řešení tohoto problému nechat jen na nich,“ reaguje Jitka Volfová.
Sama si ale uvědomuje, že problém s Mongoly je složitější, než se může zdát.
„Zatím se ředitelům škol daří nějakým způsobem a vlastními zdroji a opatřeními situaci zvládat. Tento stav však není udržitelný dlouhodobě. Nejvíce pomohla změna školského zákona, ve kterém by bylo zakotveno, že se dítě nejdříve musí naučit česky a pak teprve začít chodit do školy. To nyní neplatí a chápu, že je vzdělávání pro takovéto děti velmi obtížné,“ dodává starostka.
Řešením by mohl být nultý ročník
O tom, že problém je skutečně ve školském zákoně, jsou přesvědčeni i sami Mongolové.
„V zákoně stojí, že děti musejí nastoupit do stejné třídy, do které chodily v Mongolsku. Ideální by přitom bylo, kdyby existoval nultý ročník, kde by se nejprve naučily česky a pak teprve šly do klasické školy. Takové Norsko má zákon, že děti cizinců musejí nejprve rok studovat norštinu, ale u nás ta podmínka není. Děti jsou rovnou hozeny do vzdělávacího systému,“ míní první českolipská Mongolka Ojunčimeg Presová, která v Česku žije již 42 let a dnes funguje jako tlumočnice.
Podle ní se v roce 2020 chystá do České Lípy dalších sto Mongolů, kteří získají povolení k pobytu.
Třebaže by se mohlo zdát, že stát ve věci integrace cizinců nic nedělá, není to tak. Začlenění cizinců v kraji zajišťuje již zmíněné Centrum na podporu integrace cizinců. To je iniciátorem, organizátorem i realizátorem aktivit podporujících sociální, právní i jazykovou emancipaci cizinců v regionu. Pořádá různí jazykové kurzy a zajišťuje tlumočení.
Školy v kraji mohou v integraci dětí cizinců využít rozvojového programu Podpora vzdělávání cizinců ve školách v rámci financování ministerstva školství. Dále lze využít nabídky Národního institutu dalšího vzdělávání v projektu Adaptační koordinátoři do škol. Tato organizace nabízí i možnost tlumočení a překladu.
Nálada ve společnosti vůči Mongolům v České Lípě je prozatím klidná, dalo by se říci až přátelská. Třebaže dospělí Mongolové mají občas problémy se zákonem vyplývající z vyšší konzumace alkoholu, společnost proti nim není vyhrazená tolik, jako bývá například vůči Ukrajincům.
„Přátelský vztah k přistěhovalcům možná vyplývá z toho, že Česká Lípa jako původně německé město prošla po druhé světové válce kompletní obměnou obyvatelstva, takže lidé zde nejsou vůči cizincům zle naladěni. Sami se často do města přistěhovali a zkusili si, jaké je to začínat někde od úplného začátku,“ zamýšlí se Jan Korál z České Lípy.
