Neuposlechnutí zákazu může skončit v lepším případě bolestí břicha a průjmem, v horším pak těžkými jaterními problémy.
„Není to příjemné. Lidi sem přijedou ze všech koutů republiky a nemůžou se koupat. To každého jen naštve,“ připouští majitel kempu Roman Rákosník.
O zákazu koupání v rybníku informují turisty všudypřítomné varovné cedule, lidé je ale podle Rákosníka nerespektují.
„Samozřejmě tam mnozí lezou. Není v našich silách jim v tom bránit, existuje svoboda pohybu a nemůžeme je násilím tahat z vody,“ popisuje Rákosník.
Vykoupat se ve vodě zamořené vodním květem přitom může být zejména pro děti, staré lidi a těhotné velmi riskantní. Stačí si nechtěně loknout trochu vody, což se malým plavcům zpravidla stane. Už po deseti minutách, kdy rozmočená kůže začne více přijímat látky ze svého okolí, riziko otravy toxiny vzrůstá.
Po vykoupání ve vodě zamořené sinicemi se člověk musí nejprve osprchovat. Pokud se utře ručníkem, sinice ještě více vpraví do těla.
Sedmihorský kemp přitom nedávno použil revoluční techniku hubení sinic pomocí ultrazvuku. Zařízení připomíná plovoucí molo, které je napájené přes solární panel. Ponton má pod sebou sonary, které vysílají ultrazvuk ve velmi nízké frekvenci. Ten má sinicím poškodit vzduchové polštářky, bez kterých se nemohou dostat na hladinu.
Vedra přispěla k rozvoji bakterií
Rákosník přiznává, že zapůjčení zařízení přišlo kemp na 200 tisíc korun. Evidentně však nepomohlo.
„Nevíme proč. Dlouho jsme byli v počtu sinic na nule, takže to snad fungovalo zpočátku. Ale pak přišla ta vedra, což přispělo i k rozvoji druhů sinic, které toto zařízení nelikviduje. Takže v tom budeme ještě pokračovat a zkusíme vymyslet ještě nějaká další doplňková opatření,“ míní majitel kempu.
Pomocí speciálního plováku vysílajícího ultrazvukové vlny se snaží hubit sinice i na liberecké přehradě Harcov a zkusit to chtějí i na jablonecké přehradě Mšeno, kde v posledních dnech koncentrace sinic prudce stoupá.
Loni zde platil zákaz koupání na konci srpna. Tehdy překročilo množství sinic limit, kdy už hrozí akutní poškození zdraví. U Kiosku tehdy hygienici naměřili 430 300 buněk na mililitr a na pláži U Prutu pak 480 900 buněk.
Asi největší zkušenosti s bojem proti sinicím mají na Máchově jezeře, kde se například odbahňuje nebo se mění rybí skladba, která má na koncentraci sinic velký vliv. K hubení sinic pomocí ultrazvuku jsou zde však skeptičtí.
„My jsme byli jedni z prvních, kdo s tou firmou co tuto technologii zajišťuje, před lety jednali. Bohužel nám nebyli schopni doložit žádné reference o tom, že by to někde pomohlo. Nedokázali ani vysvětlit, jaký vliv mají ultrazvukové vlny na další vodní organismy. Podle nás značný,“ míní Jiří Brosche, koordinátor Obecně prospěšné společnosti Máchovo jezero.
Oranžový smajlík je i u Máchova jezera
„Ta firma navíc není česká, zařízení proti sinicím je jen jedna z mnoha jejich aktivit. O účinnosti toho systému nebyl přesvědčen ani náš nejznámější český hydrobiolog Jindřich Duras. Víme, že to třeba vůbec nepomohlo v Hamru na Jezeře. Takže nám by to přišlo jako milion korun vyhozený oknem,“ počítá Brosche.
Na Mácháči mají momentálně „oranžový smajlík“, jak symbolicky hygienici označují vodu, která je nevhodná pro citlivější jedince. Počty sinic zde aktuálně dosahují stavu 50 až 65 tisíc buněk v jednom mililitru. Průhlednost vody činí půl metru. K rozvoji sinic zde přitom paradoxně přispěly silné deště z půlky července.
„Jakmile hodně zaprší, do týdne nám tu vždycky vylítnou počty sinic nahoru. Je to dáno tím, že plocha jezera je velká a všechno se do něj spláchne. Takže pro nás je nejlepší, když je sušší léto a neprší, protože pak je i menší vnos sinic do jezera,“ vysvětluje Jiří Brosche.
Proti sinicím vedou válku i dravé ryby, které se totiž živí plevelnou bílou rybou. Ta u dna víří bahno a kalí vodu, čímž přispívá k rozvoji řas a sinic. Počty sinic snižují i ponořené vodní rostliny, které odčerpávají z bahna fosfor, kterým se živí zároveň sinice, a jsou pro ně tedy konkurentem.
Nejvíce by Máchovu jezeru pomohlo odbahnění Poselského a Čepelského rybníka, které jej skrze Robečský potok napájejí vodou. Vnos sinic je z nich nejvyšší. Patří však Pozemkovému fondu, se kterým je složité jednání.
Podle Broscheho je koupání v Mácháči s opatrností možné.
„Věřím, že sinice budou postupně odumírat, pokud nebude pršet. Lidé si musí uvědomit, že ne vše, co plave ve vodě, jsou sinice. Je tam prach, pyl a vodní řasy, ty ale neškodí. Dorůstá nám nová rybí obsádka. V Mácháči se dá nejen koupat, dá se u něj rybařit nebo na něm jezdit na lodi,“ dodal.
