Co vám z doby dětství utkvělo v paměti?
Vybavuji si pohádkové půdy opuštěných starých domů, kde jsme nacházeli spousty barevných skleněných knoflíků, korálků, jehlic do klobouků, benglí a dalšího typicky jabloneckého zboží. Jiné skleněné poklady jsme objevovali při brouzdání v Lučanském potoce. Do něj se chodilo hlavně na barevné medailonky s portréty významných německých osobností.
Co se tam třeba dalo najít?
Za nejcennější se považoval medailonek s portrétem Adolfa Hitlera vyrobený z čirého bezbarvého skla. Až o pár desetiletí později jsem se dozvěděl, že tyto skleněné medailonky, kterých bylo asi deset různých druhů, jsou sběratelsky ceněné Winterhilfe. Během 2. světové války je dostávali občané říše za přispění na pomoc chudým a vojákům.
Chodilo se i do Nisy?
Ano. Tenkrát to dělala a asi dodnes dělá spousta jabloneckých dětí.
Kdy jste se do koryta Lužické, respektive Lučanské Nisy podíval naposledy?
Před dvěma lety při jeho fotografické dokumentaci. Prošel jsem ho tehdy od starokatolického kostela v Nové Vsi až k městským lázním. A kromě neobvyklých fotografií jsem si z něj znovu odnesl i pytlík barevných sklíček. Nevím, kdo z nich měl tentokrát větší radost, jestli já nebo moje malá dcerka.
Inspirovala vás tato úspěšná sběratelská výprava k dalšímu zkoumání?
Pak jsem prošel a prozkoumal říční usazeniny ostatních jizerských toků. Další příležitost k návratu do dětství se mi naskytla loni v létě u bývalých brusíren Velkého Semerinku. Při pořizování srovnávacích fotografií ke kresbám J. V. Scheybala jsem v potoce Rovný a také na svazích pod bývalými náhony našel několik kilogramů krásných skleněných knoflíků a lustrových ověsů. Pohled na vyčištěné knoflíky našité na velké kartony rozhodl o programu na zbývající prázdninové dny. S dcerou jsme pak hledali podklady v usazeninách Jizery, Kamenice, Mohelky nebo Žernovníku.
Jaký nález vás tedy nejvíc potěšil?
Z Lučanského potoka. Ani jsem nedoufal, že bych mohl po takové době na jeho dně ještě objevit nějakou Winterhilfku. A narazil jsem na ni už po dvou minutách hledání. Z modrého medailonu se na mě spiklenecky usmíval Johann Wolfgang Goethe. Jako by mi tím chtěl ten velký německý filozof a přírodovědec naznačit, že právě hledání barevných střípků minulosti je tím nejlepším z autentických dobrodružství, které dnes může člověk sobě a svým dětem dopřát.
