Starostové Mimoně a města Ralsko se shodují na tom, že je zřícenina ve stejném stavu jako před lety. „Nemám zprávy o tom, že by se tam něco změnilo,“ konstatuje starosta Ralska Miloslav Tůma.
Vzpomíná, že poslední projekt na obnovu památky, měla být lanovka na přepravu materiálu.
„To se nesetkalo u krajského úřadu s pochopením. Domnívali se, že se nahoru dá materiál dovézt strojně, třeba na čtyřkolkách. To se řešilo asi v roce 2015,“ doplňuje Tůma.
Milan Baier, který vyrůstal v Mimoni, a má proto k hradu emoční vztah, získal Ralsko v aukci. Tu v roce 2012 pořádaly Vojenské lesy a statky ČR.
„Když se stát nebo státní organizace zbavuje majetku, tak by ho měla dát obcím, pokud projevily zájem. Ralsko, Mimoň a Noviny o zříceninu tenkrát stály. Nakonec ale vojenské lesy udělaly aukci. Ralsko se tam přihlásilo jako obec, ale nevyhrálo ji,“ dodává starosta Mimoně Petr Král.
Nový majitel nedlouho po aukci zjistil, že při obnově Ralska bude největším problémem doprava materiálu na 696 metrů vysoký vrchol. Celý kopec je kulturní památkou, vršek hory navíc spadá do národní přírodní rezervace. Takže se zde střetávají zájmy majitele, památkářů a ochránců přírody.
„Pan Baier vlastní jen malou část památky, ve které nemůže pro návštěvníky nic vestavět, protože by ji to poškodilo,“ říká Zdeněk Novák, který Baierovi od roku 2013 pomáhá zříceninu hradu oživit.
Milan Baier odkázal redakci MF DNES, aby veškeré dotazy k Ralsku směřovala právě na Zdeňka Nováka. Ten působil jako ředitel památkového ústavu v Brně nebo jako náměstek ministra kultury.
Za pozemek stejně velký les
Domnívá se, že by na rovné plošině na vrcholu, hned za úzkou soutěskou, mohlo vzniknout odpočinkové zázemí pro lidi, kteří se na kopec vydají. Zde by si mohli odskočit, koupit z automatu vodu nebo se schovat před deštěm. Tento pozemek ale patří Vojenským lesům a statkům ČR. Ty se podle Nováka sice nebrání případné směně pozemků – požadují za to ale les o stejné velikosti, který se zatím nepodařilo Baierovi sehnat.
Pár let poté, co hrad koupil, nechal vypracovat archeologický průzkum i projekt na jeho záchranu. Na něm se podílel památkový architekt a prezident Českého národního komitétu ICOMOS Václav Girsa. Na plošině pod zříceninou našli pozůstatky stavby. Také se ukázalo, že hrad byl mnohem větší. Poslední opravy se podle Nováka dočkal ve třicátých letech minulého století.
„Záchrana byla tehdy velmi citlivá, na první pohled by člověk nerozeznal, které části jsou středověké a které z roku 1938 nebo 1939. Tenkrát vynášeli nahoru stavební materiál henleinovci. Máme i informace o tom, kolik tun písku, vápna a vody na hrad donesli,“ upozorňuje Novák.
Ochránci přírody odmítli lanovku
Přestože by se možná našlo v dnešní době pár nadšenců, kteří by pomohli Ralsko opravit vlastníma rukama, projekt počítal s reálnějšími možnostmi. A to s dopravou materiálu na hřbetech mezků, pomocí helikoptéry či dopravní lanovky. Přestože se lanovka zdála jako nejlepší možnost, zavedla Baiera do slepé uličky. A žádné alternativní řešení se dosud nenašlo.
„Nejvýhodnější a nejekonomičtější řešení představovala lanovka. To bylo ale pro orgány ochrany přírody nepřekonatelné. Kdyby to nebylo možné nikde, tak tomu rozumím. Ale když na dohled od Ralska může fungovat stejná lanovka na Bezdězu jen proto, že tamější hrad patří státu…,“ zamýšlí se Novák.
Poslední jednání s orgány ochrany přírody se týkalo prosazování projektu profesora Girsy. „Krajský úřad Libereckého kraje, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Česká inspekce životního prostředí nejsou schopné zkoordinovat svůj názor. Chápu, že všechny věci jako hnízdění ptactva či posouzení vlivu na životní prostředí jsou důležité. Ale pro mě jako pro památkáře je nedůležitější ochrana toho hradu a také to, aby se tam nestalo nějaké neštěstí. Irituje mě, že to orgány přírody nevidí. Ti brouci a pišišvoři mohou žít v dalších tisících stromech a ne zrovna na těch třech na vrcholu zříceniny,“ podotýká.
Malta praská, kameny se drolí
„Sliby, že se hrad opraví a zvelebí, šly do prázdna, nic se tam neudělalo,“ sděluje Radomír Hodek, který po svém nedávném výstupu na Ralsko upozornil na nebezpečí spojené s opadávajícím zdivem. Do něj se dostává voda, která v zimě zmrzne. Malta popraská, a když zafouká vítr, tak se kameny vydrolí.
„Jako jeden z mála členů spolku Stovkaři Ralsko, kteří minimálně stokrát za rok vystoupají na hrad, tam chodím velmi často. Je to moje srdeční záležitost. Bylo by třeba opravit zříceninu i přístupové cesty, odstranit náletové dřeviny a stromy, které devastují hradby, parkán a ostatní části hradu. Vytvořit bezpečná místa pro turisty a zastavit devastaci památky například zastřešením věže,“ vyjmenovává Hodek. Spolu se „stovkaři“ a mimoňskými skauty hrad a jeho okolí udržují – naposledy z něj snesli asi 220 litrů odpadků.
Vstup na Ralsko nechce prý Baier omezovat ani nyní. „Pokud by se tam dal plot, tak ho stejně někdo prostřihne. Kolikrát jsem tam našel doutnající ohniště, i když je to na území přírodní rezervace,“ shrnuje Novák.
Starosta Ralska vidí budoucnost zříceniny především v údržbě stávajícího hradu. Nebudoval by zde žádné obrovské stavby, maximálně třeba rozhlednu. „Je to kulturní památka a na ní je hezké právě to, že zachovává pozůstatek doby minulé,“ uvažuje Tůma.
Spolu se starostou Mimoně by se prý nebránili tomu, kdyby se jim naskytla možnost Ralsko získat. „Nemáme představu, jestli má pan Baier chuť ho prodávat. Bavil jsem se ale s mimoňským starostou, že bychom mohli udělat sdružení obcí a začít s ním jednat,“ říká Tůma, přestože poslední zprávy, které od majitele má, nenasvědčovaly tomu, že by se chtěl Baier s hradem rozloučit.
Zdeněk Novák, který považuje Ralsko za památku s velkým potenciálem, si dovede představit, že by na kopci postavili stezku v oblacích, takzvaný skywalk, který by nešel z dálky přes koruny stromů vidět.
„Vybudovali bychom tam chodník, takže by bylo Ralsko takovým exponátem ve vitríně, který by návštěvníci obcházeli po nové konstrukci,“ popisuje. Lidé by nechodili do hradu, jen po schodišti do věže, odkud by se mohli porozhlédnout po kraji.
Baiera prý idea skywalku nadchla. Byl by to vstřícnější krok pro zachování památky, zároveň by zůstali návštěvníci v bezpečí, protože by nechodili podél zdí, kde na ně může něco spadnout. Naplnění podobných představ o obnově ale – stejně jako předešlé roky – stojí na dopravě materiálu na 696 metrů vysoký vrch Ralska.
